Hadí krev ✔

11. Když fretky tančí

Stála jsem na astronomické věži a s rukama opřenýma o zábradlí jsem sledovala dění za bradavickými hradbami.

Zmijozel měl před sebou svou první taneční lekci a já nervózně čekala na Harryho, kterému končila hodina s profesorkou Trelawneyovou.

,,Annyo!" zavolal za mnou černovlasý chlapec a mně hlavou prolétlo rčení, my o vlku, vlk za humny.

,,Harry, tak co hodina Jasnovidectví?" optala jsem se ze zajímavosti a vychutnala si, když se zatvářil, jako kdyby ho mučili. ,,Kolikrát ti dnes profesorka předpověděla smrt?"

,,Nespočetkrát," zasmál se a přešel ke mně, kde se stejně jako já opřel o bok a sledoval obzor, tudíž jsme těly stáli směrem k sobě. ,,Teď máte s tvým tátou lekce tance, že?"

,,Ano, ale stále si ho nedokážu představit jinak než jako mexického tanečníka," zasmála jsem se při vzpomínaní na dvojčata Weasleyovi, kteří imitovali mého otce s vyčarovaným pončem a tacem v ruce.

,,Buď si jistá, že žádné 'olé!' křičet nebude. Pokud to udělá jako profesorka McGonnagalová, vytáhne si jednu studentku, se kterou si zatančí," pověděl mi a mě zachvátila touha vědět, kdo s profesorkou tančil.

,,Cože? Kdo s ni tančil?" Zasmála jsem se tak hlasitě, že to musel slyšet i Hagrid ve své hájence.

,,Ron," hlesl, než se znovu rozesmál a posunul si brýle ke kořenu nosu.

,,Už jste se usmířili?" Usmála jsem se na něj, potěšena tou zprávou, když přikývl.

Nastala chvíle příjemného ticha, které jsem si užívala snad více než mluvení a tak jsem zavřela oči. Ušima mi proudil náš dech, prskání větviček stromů a šustění listů.

Ovinul mě lehký vánek, který byl cítit po mokré hlíně a následná vůně spálených bylinek. Otevřela jsem oči a spatřila Harryho obličej, nebezpečně blízko mému.

Lekla jsem se a trhla směrem dozadu, z šoku té náhlé blízkosti a stejně jako má klidnost, opustila tělo i má rovnováha.

Ruka, jíž jsem se opírala o zábradlí mi podklouzla a nohy se mi zamotaly do sebe, v děsivé kreaci a naději, že najdou ztracenou rovnováhu.

Poslední naděje, kterou jsem viděla byl Harry, kterého jsem čapla za límec hábitu a doufala, že se udržím na nohou. Má reakce však Harryho vyděsila natolik, že spadl semnou k zemi a ocitl se nademnou. Kdyby se nebyl zapřel o lokty, dopadl by na mě celou svou vahou najednou.

Lehce červenající obličej Harryho se mi nervózně vrtěl před očima a tak jsem zaklonila hlavu a hlasitě se té situaci zasmála.

Smích však ustal, když se jeho dlaň dotkla mé tváře a zlehka ji pohladila. Pohled jeho smaragdových duhovek byl hluboký a provrtával se daleko do mého podvědomí.

V tom odbily hodiny, oznamující druhou hodinu odpolední a já překvapením zamrkala. Jemně jsem ze sebe odvalila Harryho a vyletěla do stoje. ,,Merline, ta taneční lekce!" Vykřikla jsem a plácla se do čela, než jsem pelášila po schodech do prvního patra a nechala Harryho daleko za sebou.

•••

,,Každý, který má špetku odhodlání a elegantnosti se bude zajisté tanec učit tak," oznamoval svým ledovým a pomalým hlasem táta, když ve svém temně černém hábitu vcházel do Velké síně, jejíž stoly a lavice byli přisunuty ke stěnám, po obvodu místnosti. ,,Aby mě a celé koleji nepřinesl stud."

Nervózně jsem se ošila. Tanec nebyl jeho ani má parketa, proto jsem ztuhla na místě, když mě jeho temné oči provrtaly.

,,Jelikož," odmlčel se znovu. ,,Nemám nejmenší chuť dnes tančit, požádám proto pana Malfoye a slečnu Snapeovou, aby přišli sem ke mně a předvedli všem přítomným, jak se tančí valtz."