Hadí krev ✔

86. Gringottova banka

Nemálo dní všichni zůstali uvnitř Lasturové vily a plánovali, co se bude dít dál. Harry mě obeznámil o všem, co se jim přihodilo ty uplynulé měsíce, jak pátrali po viteálech. Když mi vyprávěl o tom, jak dlouho jim trvalo zničit Zmijozelův medailonek, lehce jsem se zalekla toho, jak to bude probíhat dál.

,,Jak poznáte, kde se skrývá další viteál?" vyměnila jsem si pohled s každým z nich a zastavila se na Harrym.

Odpověděla mi však Hermiona. ,,Harryho mysl je propojena s myslí Ty-víš-koho a obrovské záchvaty vzteku které ten beznosáč má způsobují, že má Harry určité vidiny, ve kterých vidí záblesky místa, kde se viteál ukrývá a také viteál samotný. Viteál který se teď chystáme dostat vypadá jako pohár Helgy z Mrzimoru, ukrytý v Gringottově bance."

,,A tušíte, v jakém tretoru?" stáhla jsem lehce obočí.

Ron si nervózně odkašlal. ,,V trezoru Bellatrix Lastrangeové, ale neboj, už máme jistý plán. Hermiona se pomocí Mnoholičného lektvaru promění v tvojí drahou tetu Bellatrix, zatímco ty se proměníš v Narcissu a vydáme se do jejího trezoru, bude to takový rodinný výlet. Harry bude pod neviditelným pláštěm společně s Griphookem hned za námi."

Nervózně jsem pohlédla na Hermionu a chytila se za břicho, které bylo o nepatrný kus větší, než když jsem se ke svým přátelům přidala. ,,Nemyslím si, že bude potřeba, abych pila Mnoholičný lektvar."

Hermiona okamžitě pochopila, že pro dítě v mém narůstajícím bříšku by to mohlo být smrtelné. ,,Nya má pravdu, vždyť ona si může dělat v podstatě co chce, není hledaný zločinec jako my tři."

Harry chvíli váhal, ale nakonec s naším nápadem souhlasil.

Zrovna jsme s Hermionou prostírali stůl ke snídani, když se z venku ozval Fleuřin veselý zpěv. ,,Je opravdu nádherná," pousmála se Hermiona, zatímco jsme na vílí dívku pokukovali z oken.

,,Tu vílí krev jí prostě nikdo nezapře," uchechtla jsem se. ,,Její a Williamsova dcera bude ještě hezčí."

Hermiona si povzdychla. ,,Když už jsi to nakousla, nemyslíš si, že je načase říct klukům, že jsi těhotná?"

,,Nechci to Harrymu říkat, potom by mě nikam nepustil!" zavrčela jsem a bouchla pěstí do stolu. ,,Už nemůžu jen tak nečinně sedět jako jsem to doteď dělala na Manoru, neumím to. Chci vám být co nejvíce užitečná."

,,Ty nám jsi užitečná, jenom nechci, aby se stala nějaká nehoda, nemůžeme totiž ani jeden z nás ručit za to, že o to dítě nepříjdeš, vždyť jsi v pátém měsíci a žádné vytahané mikiny ani trička ti nepomůžou to ukrýt. Podle mě to Harry už dávno zjistil, jen se podívej na svoje bříško, sama víš že není hloupý," vpálila mi do obličeje Hermiona.

Já si musela rýpnout. ,,Ovšem, není hloupý."

,,Nyo," protočila očima Hermiona, ,,není čas na žádné vtipy, musíme to nějak vyřešit."

V tu chvíli do jídelny vtrhnul Harry a já zadoufala, že nic neslyšel. ,,Proč tolik řvete?"

,,Byla to jen taková lehká změna názorů," odkašlala jsem si a pokračovala v prostírání stolu. ,,Jen co se najíme, můžeme vyrazit do Příčné?"

,,Ano, jen vmícháme do lektvaru vlasy Bellatrix a změníme Ronův vzhled pomocí kouzel," kývl na mě Harry.

Vyměnila jsem si ještě poslední pohledy s Hermionou, které mluvily naprosto jasně. Každá jsme měla na věc jiný názor a to se očividně nemělo změnit.

•••

Pohled na Hermionu v těle Bellatrix nebyl stokrát nejpříjemnější, ani jsem nechtěla přemýšlet nad tím, jak se musela cítit ona sama, když jsme projížděli katakombamy Gringottovi banky.