Hadí krev ✔

25. Letní slavnost

Sledovala jsem svůj odraz v zrcadle, když jsem si oblékla jednoduché levandulové šaty, které byly při Letní slavnosti nutností.

Sedmého srpna se v Dračinkách slavilo celou noc, až do východu slunce druhého dne. Byla to slavnost, v níž se oslavovaly všechny letní svátky, jako například letní slunovrat, den hudby a nebo světový den polibků - na který také celá slavnost spadala.

Další věcí která byla se slavností spojena byly mé narozeniny, které jsem slavila osmého srpna, tedy uprostřed slavnosti.

Sledovala jsem matčin odraz, který přecházel z druhého konce místnosti ke mě a v rukou svýral vlastnoručně pletený fialkový věnec. Ten mi s jemností uložila na vlasy, ozdobené složitým pletencem a poté mě políbila na čelo.

,,Vypadáš jako víla," usmála se.

,,Tak to bych měla jen doufat v to, že tak budu nejen vypadat, ale i chodit. Pokud spadnu, bude to hotové fiasko," zasmála jsem se a s radostí v očích jsem sledovala její nefalšovaný úsměv.

Sledovala jsem, jak Cassiopeia Malfoyová - moje maminka - vzala můj obličej do dlaní a s láskou v hlase zašeptala následující slova: ,,Pamatuj, že pokud upadneš, vždy je tu někdo kdo tě zachytí, nebo se o to alespoň pokusí."

Usmála jsem se na ni. Poté jsem ji do vlasů zapletla sedmikrásky, které se hodily k jejím světle růžovým šatům, takže sama vypadala jako letní květina.

•••

Celá slavnost se konala na Křižáckém kopci, jednom z míst, na kterém stále setrvávala nerozbořená věž.

Ve věži byly ozdobné girlandy, zdobící každou kamennou zeď. Také předlouhé stoly s dobrým jídlem, pódium pro instrumentální kapelu, která se mezitím zdržovala v blízkosti těch nejkrásnějších dívek u stolu s punčem.

Každá dívka byla oblečená do letních šatů s veselými barvami, ale nejvíce ze všech dnešním večerem zářila, jinak zcela tichá a stydlivá Winnona. Její kaštanově hnědé vlasy, upravené do rybího copu, se náramně vyjímaly se žlutými šaty, které splívaly po jejím trupu a zvýrazňovaly tak její křivky a poté se v jemných voláncích tylu vznášela jejich sukně nad jejími koleny.

Na hlavě se jí jako korunka pyšnil věnec upletený z pampelišek.

,,Je nádherná," vyklouzlo z Charlieho úst, zkroucených do zasněného úsměvu. Až v ten moment kdy promluvil, jsem si všimla že je vedle mě. ,,Dnes ji chci vyzvat k tanci."

Na sobě měl jako každý muž, či chlapec, volnou košili, přes kterou na sebe navlékl bundu z dračí kůže. Poté kalhoty a vysoké boty.

Naopak od dívek, které měli vyjadřovat jemnost a krásu, měli muži a jejich oděv vyjadřovat sílu a odvahu, aby uchránili své nápadnice a udělali na ně dnešním večerem dojem.

,,Myslím, že to ráda přijme," usmála jsem se na něj a zbystřila, když se kopcem rozneslo první zaznění bubnů.

•••

Bylo už po půlnoci, když jsem tančila po boku Filipa a Danielky, která mě brala za ruku, abych s ní tancovala na další a další písně.

Housle a bubny hrály údolím a ohně hořely tak vysoko, až se nebe barvilo do ruda.

Lidé se líbali, aby spolu oslavili den polibků.

,,Nyo?" poklepala mi mamka na rameno s otázkou v hlase a úsměvem na rtech.

,,Ano, mami?"

,,Mám pro tebe překvapení," zašeptala mi u ucha, neboť jsem ji přes znění hudby sotva zaslechla. Když se odtáhla, spatřila jsem jiskry v jejích očích.

Následovala jsem tedy matku pryč z tanečního placu. Šly jsme mlčky vesnicí, dokud nezabočila dopostraní uličky a neobjevila se proti nám silueta mužské postavy.

Hudba doléhající z kopce jen přispívala děsivé atmosféře a já si až v tu chvíli uvědomila, jak nahlas hudba hrála.

Draco.

Draco Malfoy. Byl to on, kdo stál na konci uličky a omámeně se culil.

Škrobeně jsem se nadechla a srdce se mi divoce rozbušilo. Přes všechny hádky, které jsme mezi sebou zažili jsem pozvedla svou sukni a rozeběhla jsem se, abych mu skočila kolem krku.

Jeho silné paže mě sevřely kolem pasu, když semnou zatočil dokola.

,,Tak já vás tady nechám," zazvonil v mých uších matčin hlas, který mě probral z veselého tranzu.

Stejně tak i Malfoyovi paže povolily, jako kdyby se přesvědčoval, že radost v mých očích z toho, že ho vidím, je skutečná.

,,Ty jsi opravdu tady," vydechla jsem překvapeně a začala se rozhlížet kolem dokola. ,,Je tu i Harry? Hermiona? Lydie?"

,,Nejsou tu, Annyo," odpověděl mi tiše Malfoy a tak jsem se k němu otočila.

,,Co tu vlastně děláš?"

,,Jen jsem tě chtěl vidět," vysoukal ze sebe a poškrábal se na zátylku.

Další vlna překvapení mnou projela jako nůž. Tuhle odpověď bych čekala třeba od Harryho, ale z Malfoyových úst se mi to zdálo až nemožné.

,,Proč tu nejsou ostatní?" zajíkla jsem se a upřela svůj pohled na nebe plné hvězd.

,,Myslí si, že jsi utekla," pověděl.

Utekla. Jako zrádce.

Náhle jsem zahodila všechen stesk, který zapříčinila jejich nepřítomnost a otočila jsem se znovu k pobledlému chlapci, jehož světlá kůže se třpytila v záři měsíce. ,,Ráda tě vidím," usmála jsem se chabě a znovu ho objala.

,,Čekal jsem, že po mně znovu hodíš botou," uchechtl se, což zapříčinilo, že jsem ho objala silněji a nechala své rty skřivit do veselého úsměvu.

,,A za co?" svraštila jsem zamyšleně obočí.

,,Za ten polibek," napověděl mi a já si sáhla na rty, jako kdybych ho tam znovu pocítila. ,,Jen, než se rozhodneš, jestli mě praštíš botou, nebo mě uškrtíš, zatancuješ si semnou?" zašeptal tak, že jsem nemohla odmítnout a se smíchem jeho nabídku přijala.

Kolébali jsme se spolu ve tmě, pod dohledem luny. Jeho kůže voněla po domácím mýdle a vlasy naopak po citrónovém šamponu, jako kdyby se na dnešní večer připravoval.

,,Víš co je dnes za den?" prolomil po hodinách kolébání se v rytmu.

,,Den polibků?" nadzvedla jsem na něj obočí, když jsem se odtáhla abych mu viděla do obličeje.

,,To nejspíše taky," zasmál se a sáhl si do kapsy, aby vytáhl malou krabičku. Poodstoupil ode mě a vytáhl hůlku, s jejíž pomocí krabičku zvětšil a já v ni poznala dárek, elegantně ozdoben černou mašlý.

Uf, nežádá mě o ruku, pomyslela jsem si se zadržovaným smíchem. ,,Co je to?" zeptala jsem se, naopak nahlas.

,,Dárek, vybíral jsem ho docela dlouho, tak alespoň předstírej, že se ti líbí," ušklíbl se a sledoval mě při rozbalování záhadné krabice.

Hned na vrchu se nacházel jemný papír, na kterém byl černým inkoustem napsaný vzkaz, jež jsem přečetla nahlas:

,,Krásné narozeniny a sladký polibek.
Ps: Políbíš mě?"

,,Rád," zašeptal Draco a s východem slunce se náhle přiblížil k mé tváři a spojil naše rty v jedny.

~

Ta žádost o ruku zapříčinila, že jsem se jako idiot smála nejméně půl hodiny😂

Co více k této kapitole dodat, že?😌❤
Nothing.

Snad to zítra přežijete ve škole!

-Jamiee