Hadí krev ✔

58. Smrtijedské choutky

Za normálních okolností bych dokázala zlatou harfu zničit během pár sekund a ani u toho nemrknout okem; to bych však měla v ruce svou kouzelnou hůlku.

Sklopila jsem oči k dlani, na níž se pot nervozity leskl v paprscích poledního slunce. Svrběly mě prsty.

Nyní jsem však jen seděla na židli před harfou, jako kdybych chtěla začít hrát a zamýšlela, jak se onoho ďábelského nástroje zbavit. Měla jsem jedinečnou šanci to učinit, než se má matka mohla objevit ve dveřích.

Pokud nebyla vinna jejího sezení u hodovního stolu na jídle, za její stálou přítomnost u oběda mohl jisto jistě Lucius, se kterým jsem nalezla stejný zájem a i když se mi to nelehce příčilo, museli jsme spolupracovat, abychom mou matku zbavili těch muk, které musela přežívat ve sklepení se svým někdejším snoubencem Rabastanem Lastrangem.

,,Jen klid," promluvila jsem k sobě samé a hleděla přitom pevným pohledem k odrazu v zrcadle. ,,Najdeš způsob."

Hleděla jsem do očí svého odrazu tak dlouho, dokud mě nezačaly slzet a i dlouho potom a stále jsem na nic nepřišla. Malý okamžik po tom, co jsem se s povzdychnutím odtáhla od zrcadla jsem si všimla záblesku na toaletním stolku.

Byl to jednoduchý pilník.

S nově nabitou nadějí jsem ho popadla mezi prsty a začala jím třít o jednu z jemných strun harfy. Zapraskání uvnitř struny. Skoro nepostřehnutelné, drolící se povrch.

A obrovská ráda, která mě odhodila z křesla pro hudebníka a já se skácela k zemi, zatímco mi vlasy praskal elektrický proud, přecházející z harfy do mého těla.

Vyděšeně jsem k nástroji vzhlédla, ale spatřila jsem ho stát, jakoby se nic nestalo. Jeho struna se znovu zcelila a v plné síle se leskla na slunci.

Podrážděně jsem zavrčela, když mi hlavou prolétlo poznání o tom, že zničit harfu, nebude tak jednoduchý úkol.

Někdo zaklepal na dveře, zrovna když Annya vstala a rychle si upravila vlasy, aby zůstala ve svém přestrojení nic netušící dívky.

Jakmile otevřela, naskytl se jí pohled na mladého muže s ostře řezaným obličejem a temně červenými vlasy, které plály stejně jako jeho jantarové oči.

Samael Selwyn se ležérně opíral o rám dveří a věnoval mi jeden ze svých hladových pohledů. ,,Odešla jsi z oběda," podotkl, ,,napadlo mě, že se stavím."

Snažila jsem se ztišit své polknutí a vyhýbat se jeho pohledu, který se mi provrtával do duše. ,,Jsem v pořádku," prohlásila jsem dutě.

Samael se temně ušklíbl a bez vyzvání prošel okolo mě, přičemž zcela nepřehlédnutelně vdechl vůni mých vlasů. ,,Přinesl jsem ti něco k jídlu," vysvětlil svou návštěvu a zpoza zad položil na malý stolek talíř s dušeným hovězím. ,,Pokud tedy nemáš chuť na něco jiného," pronesl, když si všiml mého pohledu, upírající se jeho směrem.

Nekoukala jsem na něj ani tak, jako na hůlku zastrčenou v zadní kapse jeho elegantního onyxově černého obleku.

Pokud by se mi podařilo získat hůlku, mohla bych se pokusit jí zničit harfu a když bych nepřišla na žádné zaklínadlo, které by to dokázalo, mohla bych se přenést do Bradavic.

Za Dracem. Za otcem.

Hrdě jsem vztyčila bradu, když jsem s pohledem na Samaela zavřela dveře a poté se o ně z lehka opřela. Jistě mu neuniklo zacvaknutí zámku, který se nedal zevnitř otevřít mou rukou. ,,Děkuju,"  pronesla jsem pouze a přešla ke stolku, na který jsem se ladně usadila.

Neuniklo mi, když si sedl na židli naproti mě. ,,Malfoyovi byli vždy sobečtí, když si sami pro sebe uschovávali takový poklad," zašeptal svůdným hlasem a zlehla přejel pod stolem svou nohou po mém lýtku.

Sama jsem byla překvapena sebou, když se mi povedlo znechucený skrýt, za lehké zavrčení, které si mohl vyložit hned několika způsoby. Zorničky se mu rozšířily.

Během mého obědvání přejel po mé obnažené noze několikrát, než jsem odložila svůj příbor a nepoložila své dlaně na stolek. ,,Proč jsi se rozhodl stát se Smrtijedem?"

Věnoval mi intenzivní pohled a lehce naklonil svou hlavu na levou stranu, přičemž mu rudé vlasy spadaly vyzývavě do tváře. ,,Být na temné straně má mnoho výhod."

Bez váhání potichu vstal a odsunul mou židli od stolu, aby mi následně mohl podat ruku a pomoci mi vstát. ,,Například?" přimhouřila jsem oči a vložila mu svou dlaň do jeho pevné ruky.

Vyzvedl mě na nohy tak prudce, až jsem tělem narazila do jeho svalnaté hrudi a nechala ho, aby mi ,,Není tajemstvím, že temnota ženy přitahuje," zašeptal mi do šíje.

Smyslně jsem mu přejela dlaní po svalnaté hrudi a v duchu se omlouvala Dracovi za své chování. ,,Mám pocit, že zrovna ty jsi temnota sama."

Tlumeně se mi zasmál do kůže a přejel svými prsty od mých ramen po mé boky. ,,Kdyby tě teď slyšel Temný pán, rozpadla by jsi se v prach."

,,Rozpadám se už teď," zaklonila jsem hlavu, když mi lehce skousl kůži na odhaleném krku.

,,Za tohle mě zabije," vydechl Samael a já neměla čas na přemýšlet nad tím, zda myslí lorda Voldemorta, Luciuse, nebo Draca, když mě hladově políbil.

Natiskla jsem se k němu celým svým tělem a nechala se jím posadit na stůl, zatímco jeho dlaně nenasytně bloudily pod látku mých šatů.

Byl to jen střípek okamžiku, ve kterém stiskl můj zadek a já uchopila jeho hůlku a následně ho silným kopancem do břicha odstrčila od svého těla a přišpendlila ho loktem ke zdi. ,,Ani slepá mužská touha není pro ženy tajemstvím," ušklíbla jsem se a jednou jedinou ranou do obličeje mu vzala jeho vědomí.

Zatímco líně padal po zdi k zemi, úlevně jsem vydechla a zhnuseně setřela jeho chuť ze svých rtů hřbetem ruky. ,,Merlin ti žehnej, Weasley," vydechla jsem s myšlenkou na výcvik rusovlasého kamaráda Charlieho.

•••

Vztekle jsem propalovala harfu pohledem a snažila se ignorovat ohořelé zdi okolo ní, které před okamžikem olizovaly plameny. Žádné kouzlo nezabíralo.

Cvakl zámek ode dveří a já se prudce otočila na Luciuse a mou matku, kteří vstoupily do pokoje plného střepů a  ohořelých zdí, jehož klenotem byl zmlácený Samael Selwyn ležící bezmocně na podlaze.

,,Promiň," řekla jsem pouze k Luciusovi, než ho zasáhla kletba plného spoutání. Sledovala jsem matčin prázdný výraz, když potichu začala přecházet směrem ke mně.

Se slzami v očích jsem se usmála, když do mých tmavých duhovek pohlédla. ,,Severus."

,,Neboj," pověděla jsem chlácholivě a sevřela její dlaň ve své, ,,on ti pomůže."

Poté jsme se přemístily a nechaly za sebou tu velkou spoušť.

~

Hafru se jí sice zničit nepodařilo, ale tohle je taky dobrý, ne?😀
Prolog u MKMA překonal celé čtyři tisíce přečtení a příběh se pomalu ale jistě blíží k 100K! Moc vám za to děkuju🌌🖤

Teď se posuneme dál: Selwyn skutečně existoval, ale nikde nebylo uvedeno jeho jméno, povaha, či vzhled tak to prosím berte s nadhledem😃

Navíc, přesně tohle bude jednou z debat Drannyi, ale to až v jiné kapitole😏👅

-Jamie