Hadí krev ✔

32. Růžová ropucha

Po náročném dni, plném rozhovory s profesory a spolužáky, kteří prahli po příčinně mé nepřítomnosti, jsem se konečně po Lenčině boku dostala na zaslouženou večeři.

,,-táta nemohl odtrpaslíkovávat zahradu, protože nám na ni zrovna vyrostli pomněnky," vyprávěla mi zrovna Lenka, když jsme procházely mezi nebelvírským a havraspárským stolem.

,,Ty máš pomněnky ráda, že?" povytáhla jsem na ni obočí a ona se jen usmála a pokračovala ve vyprávění svým zasněným hlasem.

,,Maminka mi z nich kdysi upletla věnec," řekla a zastavila se u svého kolejního stolu. ,,Už bych si měla sednout, tady se často objevuje pudink."

Nechala js tedy svou kamarádku s hůlkou za uchem u jejího kolejního stolu a vydala jsem se k tomu svému, u něhož již seděli moji přátelé. Chystala jsem si sednout vedle Týny, když tu na mě o pár míst dál zamával Draco, který bojově střežil místo vedle sebe, výhradně pro mě.

Věnovala jsem tedy Bethy a Týně, vedle nichž jsem vždy seděla, omluvný pohled a s překvapením všech jsem se vydala k místu vedle Draca, který mi na přivítanou vtiskl pusu do vlasů, jako kdybychom se celý den neviděli. ,,To se ti po mě tak stýskalo?" povytáhla jsem na něm obočí, ale poté jsem se podívala směrem, kterým se ušklíbl a můj pohled se střetl s Harryho očima.

,,To taky, ale pohled na něj je k nezaplacení," uchechtl se Draco, čímž si ode mě vysloužil ránu do ramene.

,,Ty jsi vážně blbec,"odfrkla jsem si a porozhlédla se po zmijozelském stole. ,,Vidím, že Marcus konečně složil zkoušku a vyšel z Bradavic. Kdo je teď kapitánem?"

,,Já," ušklíbl se samolibě Draco.

,,Jo, jasně," oplatila jsem mu úšklebek, ,,a teď koukej říct pravdu, nebo na tebe vytáhnu nějakou špínu."

,,Ty hade," zasyčel, ale poté kývl hlavou směrem k vysokému chlapci s tvrdými vlasy, který byl v týmu i minulý rok. ,,Graham Montague, šestý ročník."

,,Nebylo to tak těžké," uculila jsem se a poté se natočila tak, abych viděla na profesorský stůl, od něhož se zvedal profesor Brumbál, aby večeři zahájil svým proslovem, na který jsem se moc těšila.

,,Drazí studenti, je mi ctí uvítat zde, mezi námi, po čtyřech měsících zmijozelskou studentku, která se vrátila již ve včerejších pozdních hodinách," započal profesor Brumbál svůj proslov, což Draco s chutí přerušil.

,,To jsi ty!" zašeptal mi do ucha.

,,Nepovídej," uchechtla jsem se.

,,Protože je nutno prokonzultovat pár věcí ohledně výuky, rád bych ji požádal, aby se po večeři dostavila do mého kabinetu," usmál se mým směrem profesor a poté se otočil zpět na všechny studenty a s rozpřáhnutím paží jim popřál dobrou chuť.

Netrvalo dlouho a jídlo s přáním sladkých snů od profesora Brumbála zmizelo. Vstala jsem tedy z lavičky a za skvělé konverzace s Blaisem Zabinim jsem mířila z Velké síně, když v tom mi někdo zaklepal prstem na rameno.

,,Přijď potom do sedmého patra a počkej na mě u schodů," zašeptal mi Harry do ucha a poté zmizel, snad odnesen davem studentů, kteří se hrnuly ke schodům, aby mohli jít konečně spát.

•••

,,Dobrý den, pane profesore," pozdravila jsem starého čaroděje, který seděl ve svém obrovském křesle, za profesorskou katedrou.

,,Také vám přeji krásný den, slečno," usmál se na mě. ,,Tajně jsem doufal, že se vrátíte na naši školu. Byla by škoda, zanedbávat tak znalou čarodějku. Prosím, posaďte se," pokynul mi k židli naproti sobě.