Hadí krev ✔

68. Když spadneš, opraš se a jdi dál - část druhá

Byl to příjemný pocit znovu spatřit zdi obrovské vily, v níž započal celý příběh, v němž už jsme s Dracem byli opravdový pár, jejichž prsty zdobily stříbrné zásnubní prsteny.

Libertat vypadal s koncem léta stejně kouzelně jako v zimě ve vánočních svátcích. S úsměvem jsem vyběhla po schůdkách na verandu a jediným prudkým pohybem vylekala hejno motýlů, kteří se zvedly z květů a v rozvířeném kruhu odletěli do tajů zahrady.  

Draco mě opřený o sloup pozoroval s úsměvem na tváři. ,,Vzpomněl jsem si, jak jsi tu byla na Vánoce šťastná a bezstarostná, myslel jsem, že to bude dokonalé místo pro Bethinu a Blaisovu svatbu."

,,Je to dokonalé místo," dosvědčila jsem a překvapeně zamrkala, hned jak mi došel význam jeho slov. ,,Bethy se vdává?"

,,Najdeš jí nahoře, v matčině šatně spojené se salónkem," poradil mi pouze a stejně tak, jako se objevil u Aurory doma, tak i zmizel za svým nejlepším přítelem a já stejně tak.

Netrvalo dlouho, než jsem našla pokoj, ve kterém jsme s Dracem stvrdili naše zasnoubení. Poměrně dost času mě stála snaha odtrhnout se od toho místa plného vzpomínek tak silných, že díky jejich použití bych byla schopná zahnat několik desítek mozkomorů.

Zaklepala jsem na protější dveře a v tichosti domu naslouchala krokům směřujícím ke klice.

,,Už jsem myslela, že nepřijdeš," vydechla první slova Bethy hned, jak mě spatřila v odrazu zrcadla. Téměř okamžitě jsme si padly do objetí.

Vypadala nádherné. Záda i rukávy bílých svatebním šatů se skládaly z vyšívané krajky a zatímco trup přiléhal na každý centimetr její kůže, sukně byla nařasená a houpala se ve vzduchu jako vlny na moři.

,,Tohle bych si přeci nenechala ujít," uchechtla jsem se a znovu svou nejlepší kamarádku objala. Netušila jsem, jak dlouho jsme byly odloučené jedna od druhé, dva měsíce?

Bez jediné špetky pochopení jsem sledovala, jak se Bethy ušklíbla. ,,Ještě aby jsi tu chyběla. Řekl ti Draco, o co vlastně jde?"

,,Ne, podle něho to má být překvapení," odfrkla jsem si nahněvaně, když tu náhle se mi rozsvítilo.

Bethy věděla, co se chystá. ,,Vyklop to, o co jde?"

Dívka ve svatebních šatech přede mnou semkla rty pevně k sobě a zavrtěla hlavou na nesouhlas. ,,Uvidíš to sama."

,,Všichni moc dobře víte, jak nesnáším překvapení," zavrčela jsem rozčíleně.

,,Neboj se," chlácholila mě Bethy. ,,Počkej pár minut a pokud jsi u Blaise doma neotupěla, jistě ti všechno dojde."

Náhle se ve dveřích objevil obličej ženy, po které se mi stýskalo že všech nejvíc. Ani bych nečekala, že v ten posvátný den bude oděna v šatech, kalhoty z dračí kůže a bílá košile naprosto vypovídali o tom, kým je. ,,Je to moje dcera, tu ani ten čokoládový mladík nemůže připravit o její genialitu."

,,Co tady děláš?" kuňkla jsem, než jsem se rozběhla do náručí své maminky.

Místo toho, aby se dostavilo pohlazení po vlasech, nebo vtisknutí polibku na čelo, jako tomu u našeho zdravení bylo zvykem, se Cassiopeia Malfoyová rozhlédla po místnosti. ,,Jak to, že na sobě pořád nemáš šaty?"

,,Teď jsem přišla," uchechtla jsem se a ona protočila očima nad mou lhostejností.

,,Nesnáším překvapení, je to vždycky tak náročné," zamumlala, zatímco k nám z krabice přivolala další svatební šaty stejného střihu a bez okolků je navlékla na mě.