Hadí krev ✔

80. Jak na Nový rok, tak po celý rok

Do školy plné hrůzy už jsem se nevrátila, ačkoliv to bylo sobecké, nedokázala jsem Draca znovu opustit. V přítomnosti vražedných monster, které členové mé rodiny představovaly jsem strávila celé svátky a dnes nás čekal ohňostroj na počest Nového roku.

Seděla jsem u toaletního stolku a nanášela si na nos poslední vrstvu pudru, když v tom se v odrazu objevila tvář Draca. ,,Neruším tě?" usmál se, zatímco ke mně pomalu zamířil.

Od zrcadla jsem neodrátila pohled, ani když jsem odložila štětec a vyměnila ho za náušnice, které jsem si začala nasazovat. ,,Děláš, jako kdyby jsi mě někdy rušil."

,,Určitě by se nějaký případ našel," zasmál se mi do kůže na krku, když se nade mnou sklonil a poté jí políbil.

Jednou, dvakrát, třikrát.

,,Například celý čtvrtý ročník," odpověděla jsem nezaujatě a přehodila si vlasy na druhou stranu, abych měla přístup k volnému uchu. ,,To jsi mě rušil, kdykoliv jsi měl čas."

,,Na tebe jsem ho měl vždycky," ušklíbl se a opatrně mě konečky prstů polechtal na bocích, pouze z lehka. ,,I teď mám."

Uvědoměle jsem se na svého manžela otočila. ,,Někdy jsi vážné hrozné prase, víš to?" zaksichtila jsem se.

,,Musíš mě neustále přirovnávat k nějakému zvířeti?" protočil Draco očima, ale ani mé řeči ho v konání nezastavili. Přejel prsty po mém podbřišku, až jsem nadskočila. ,,Sice jsem si vědom toho, že jsem v posteli zvíře, ale nutné to není."

,,Rozcucháš mě, Draco," vydechla jsem nepřítomně, zatímco Dracovi rty nepřestávaly putovat po mém krku. 

Ten se pouze zasmál do mé šíje. ,,Od kdy ti záleží na tom, jak vypadáš?"

,,To by mě taky zajímalo," uchechtla jsem se a chytila jeho bradu mezi své prsty. ,,Ale zjistila jsem, že mi hrozně zvyšuje sebevědomí, když vypadám úžasně."

Draco hladově prozkoumával každý centimetr mého těla, zahalený za stříbřitou látkou šatů s hlubokým výstřihem, dosahujícímu až k pasu. ,,Skutečně vypadáš úžasně, Malfoyová. Mám ale takové obavy, že jsi se nakazila mým egoismem."

,,Co se dá dělat," zašeptala jsem a konečně si toho idiota přitáhla za límec košile do polibku.

Jeho rty nikdy nepřestaly chutnat tak sladce, snad trochu jako.. ,,Jablko?" zašeptala jsem v blízkosti jeho rtů.

,,Měl jsem hlad," zavrčel a pomalu mě uložil na okraj naší společné postele, jako kdyby se nechumelilo. Jenže chumelilo, za okny byla přímo sněžná bouře, ale to sem teď nepatří, že?,,A mám ho i teď."

,,Jsi neuvěřitelný, Malfoyi," překulila jsem ho pod sebe a v zápalu začala rozdělit knoflíčky na jeho dokonalé upravené košili.

,,Člověk by řekl, že si na to během let zvykneš," dostalo se mi odpovědi, když si jí vysvlékal a odhalil tak své úžasné břišní svaly, na kterých jsem mohla oči nechat.

Strčila jsem do něho a tím ho povalila zpět do postele. ,,Už mlč," šeptá jsem, než jsem ho hluboce políbila a on začal bez jediného dalšího slova spolupracovat.

Ve chvíli, kdy jsem se chystala z něho strhnout i kalhoty a pohrát si, za zamčweými dveřmi se ozval hlas mého strýce. ,,Nechci vás rušit, ale Narcissa nás všechny svolává ke slavnostnímu přípitku."

,,Doprdele," zaklel Draco, během toho, co se oblékal jako smyslu zbavený. ,,Můžeš jí vzkázat, že budeme dole za pět minut?"

•••

Ke slavnostnímu přípitku jsme skutečně dorazili za pět minut, protože jsem se musela znovu upravit, nemluvě o pomačkaných šatech.

,,Tohle ještě dokončíme," zašeptal mi Draco do ucha, pád sekund předtím, než jsme se postavili do blízkosti všech přítomných.

Pohlédla jsem na Luciuse, třímajícího v rukou jistě drahé šampaňské. ,,Hádám, že tvá játra už bez alkoholu nedají ani ránu, že?"

Zatímco se mě Lucius rozhodl spražit pohledem, Rabastan se společně s Rodolphusem zasmáli mému vtipu. ,,Ty a můj syn naopak nedáte ani ránu bez postele, že? Kdyby Narcissa tušila, že pracujete na vnoučatech, jistě by na vás tolik nenaléhala."

,,Luciusi!" okřikla svého manžela Narcissa, ale v očích se jí roztančily jiskry. ,,O miminko se přeci už snažit nemusíte, pokud to myslí tvůj otec vážně, Draco."

Obočí mi vylétlo vzhůru, zatímco Draci zůstal nehnutě stát. ,,O čem to mluvíš, Cisso?"

,,Copak ty to ještě nevíš?" zamračila se a dala si dlaň před ústa, jako kdyby snad vyslovila nějaké tajemství.

,,Co bych měla vědět?"

Bylo to poprvé, co Draco od svého záseku promluvil, ale jeho hlas byl děsivější, než kdy dříve. Prázdný, jako vysklená okna starého domu. ,,Ty a já čekáme dítě, Annyo."

Šokovaně jsem si sáhla na ploché břicho a na okamžik mi problesklo hlavou, že se uvnitř mě zrodil život. ,,To je hrozně vtipné, opravdu."

,,Není to vtip," stála si za svým Narcissa, očividně zraněná tím, že jsem nevěřila jejím slovům. ,,Klidně se o tom můžeš sama přesvědčit."

,,Jak jsi se to dozvěděla?" pípla jsem.

,,Každý kouzelnický rod v jednom ze svých sídlech střeží rodokmen v nejrůznějších provedeních. Rodokmen Malfoyových je vepsán do knihy, kterou pokud otevřeš uprostřed, začne z vázání vyrůstat maličký stromek s portréty obličejů. Pod tvým a Dracovým je prázdný rám. Blackovi vlastní například gobelín po celé místnosti a pokud se nemýlím, pod Dracovou a tvou větví by měla vyrůstat malá větvička. Takže je to zcela jisté, Anny. Jsi těhotná. "

,,Ale, ale..," koktala jsem a plná děsu se otočila na Draca, jehož oči potemněly, když mě přerušil.

,,Zapomeň na to, že se vrátíš do Bradavic," zavrčel Draco a jemně mě uchopil za ruku. ,,Miluju tě a miluju i to malé, protože je naše. Nedovolím, aby se vám něco stalo."

~

Rabastan jí nakonec neohne, protože jsem si vědoma toho, že by jste mě zabili, kdybych to dopustila🤣

Místo toho se tyhle dvě koťata dočkají svého prvního miminka a i když vás nejspíš zklamu, na Scorpiuse můžete zapomenout😛

-Jamie