Hadí krev ✔

45. Sladké šestnáctiny

Převalila jsem se na posteli na druhou stranu. Mé tělo polil studený pot. Otevřela jsem oči a zalapala po dechu.

Když jsem se posadila na posteli, uvědomila jsem si, že se jednalo pouze o jednu z mnoha nočních můr, které mě poslední dobou navštěvovaly každou noc.

Odhrnula jsem ze svého těla deku a nechala ho schladit letním vánkem, vanoucím z otevřeného okna. Přešla jsem k němu a vdechla vůni uschlé trávy, která rostla okolo domu Weasleyových.

,,Proč nespíš?" zamumlal rozespale George ze své postele a posadil se.

,,Noční můra," odpověděla jsem monotóně a unaveně obrátila svůj zrak zpět k životu venku. Ušima mi proudilo cvrkání lučních kobylek a cvrčků. ,,Je to pořád jedno a to samé. Dokola, dokola, dokola jedno a to samé," pověděla jsem ještě, než mě zradil hlas a já zakašlala.

,,Taky je mívám," pravil potichu George a přešel ke mně. Objal mě kolem ramen a já si bezmocně položila hlavu na jeho rameno. Objala jsem jej okolo pasu a zaposlouchala se do jeho hlasu, když promluvil. ,,Musíš si uvědomit, že to není skutečnost, jen tvůj největší strach."

,,Tohle ale bohužel skutečnost je, Georgi," zajíkla jsem se. ,,V mých snech každý večer umírá Filip. Osoby v černých pláštích unášení mou matku a poté ji mučí. Jako kdyby to nestačilo, Draco mi za celé prázdniny poslal jeden jediný dopis; mám o něj strach. Rodina a čest ho nutí, aby ve jménu své krve přijal Znamení Zla," polkla jsem.

,,A on ho přijme," zavrčel George.

,,Nevíš jaké to je," odfrkla jsem si, ,,narodit se do rodiny, kde všem záleží na dokonalosti a čistotě krve."

,,Ty snad ano?"

,,Díky Merlinovi, zatím ne."

,,Zatím?"

,,Má matka je  sestra Luciuse Malfoye," svěřila jsem se mu se svým původem. ,,I když je hodná, stále existuje někdo, kdo má právo se semnou vídat a učit mě," zavrčela jsem.

,,Malfoy," prskl. Jen jsem kývla, než se mi nohy podlomily únavou. George mě vzal jemně do náruče a uložil mě do své postele. ,,Neboj se, jednou mu upravím fasádu," rozhodl George.

,,Nechoď," zaprosila jsem, když se začal vzdalovat a chytla ho za ruku. ,,Lehni si ke mně."

•••

,,Nestrkej do mě, Ronalde!"

,,To jsem nebyl já!"

,,Pusťte mě prvního!"

,,Buďte potichu," sykl hlas Molly Weasleyové z chodby a všechno ostatní ztichlo.

Zabořila jsem obličej hlouběji do peřin a vdechla jejich vůni, zatímco se dveře se zavrzáním otevřely a pokojem dvojčat se roznesla narozeninová píseň.

,,Hodně štěstí, zdraví!
Hodně štěstí, zdraví!
Hodně štěstí, milá-" zpěv se zasekl a já se zmateně rozhlédla po rodině Weasleyových, stojící okolo Georgeovi postele. Paní Weasleyová s vykulenýma očima byla rudá jako rak, zatímco ostatní okolo mě zírali s ústy dokořán.

,,Georgi, ty draku," zasmál se Fred z vedlejší postele a já rázem nabrala rudou barvu. Ležela jsem vedle George, oblečeného jen v trenkách, v jedné posteli, před celou jeho rodinou, Harrym, Hermionou, Lydií, Remusem a Siriusem, kteří přijeli na návštěvu ku příležitosti mých narozenin.

,,My...ne...," ani George si nebyl jistý, co na tu situaci říci a jeho obličej byl rázem stejně rudý, jako jeho vlasy. ,,Tak tohle je vážně trapné," zamumlal mi u ucha.