Hadí krev ✔

46. Sirius manažerem

Navzdory nepovedeným narozeninám jsem si zbytek prázdnin užila, obzvláště v jeden den, kdy jsem se rozhodla se s Harrym a ostatními vydat na Příčnou ulici, kde si dvojčata Weasleyovi skutečně otevřela obchod s žertovnými předměty, o kterém vždy snila.

Procházela jsem se zrovna v sekci s výbušninami, když v tom se ozvalo hlasité ,bum!' a já spatřila svého spolužáka Seamuse, který si v pyrotechnice přímo liboval. Stál na konci uličky se svým kamarádem Deanem a nechával vybuchovat malé kuličky tak, aby ve vzduchu vytvořily lva z jisker.

Hlasitě jsem zatleskala, načež se Seamus zazubil a směšně se uklonil. ,,To bylo něco," pochválila jsem ho.

,,Tohle?" odfrkl si a popadl mě za ruku. ,,To jsi ještě neviděla Siriuse Blacka." Jen co tato slova vyřkl mě odvedl ze sekce s výbušninami do samotného středu obchodu, kde v prvním patře Sirius předváděl nejrůznější triky, které se nevyrovnaly ani vtípkům od Freda či George.

S úsměvem na rtech jsem sledovala Siriuse, který se vrátil do svých studijních let a všem předváděl, co to znamená být Poberta. Pomocí své hůlky se vznesl do vzduchu, kde se obrátil vzhůru nohama a vyplázl na své obecenstvo jazyk, přičemž mu z úst vyletěly jiskry.

,,Je to náš idol," objevil se u mě jeden z majitelů toho skvělého obchodu - Fred.

,,Jo, když jsme zjistili že vynalezl Pobertův plánek, byli jsme z toho celý pryč," přikývl George a upravil si svého rudého motýlka.

,,Představ si, že se známe se samotným Tichošlápkem," pochvaloval si Fred. ,,Je to něco."

,,To věřím," ušklíbla jsem se, načež jsem mezi prsty zachytila ohnivou střelu, kterou mým směrem vyslal Sirius, který se na mě usmíval ze spodního patra. Byl rozcuchaný, zpocený a hlavně šťastný.

,,Hádej kdo je manažerem těchhle velikánů?" křikl mým směrem a aby mi pomohl, ukázal nenápadně na sebe. ,,Narodit se oni za mých let, byli by z nich ukázkový Poberti!"

,,Z koho?" usmál se nově příchozí Remus, kterého bylo přes nadšené návštěvníky obchodu sotva slyšet.

,,Z nás," odpověděla jednohlasně dvojčata a hluboce se Remusovi uklonila, ,,pane Náměsíčníku."

,,Čekal jsem, kdy na to přijdete," uchechtl se Remus a vytáhl z regálu vedle sebe jakýsi třpytivý černý kámen.

,,Peruánský mizící prášek," představilo nám jedno z dvojčat svůj výrobek. ,,Vydělali jsme na něm balík. Hodí se, když potřebujete rychle zmizet."

Remus se upřímně usmál a obdivně se rozhlédl po obchodě plném rozesmátých tváří. ,,Tohle je skvělé," prohlásil nakonec. ,,To všechno jste vymysleli sami?"

,,Ale kdepak," mávl rukou Fred a hrdě mě objal kolem ramen, ,,tahle raubířka nám s mnohým pomohla, stejně jako Sirius."

,,Podobáš se Cassiopeie více, než si myslíš," zasmál se Remus a přešel ke svému starému příteli; při cestě si sundal sako i vestu a vypadal naprosto uvolněně. ,,Co takhle jim ukázat, kdo jsou to Poberti?"

,,Kdo jsi a co jsi udělal s Remusem?" zasmál se Sirius, ale přistoupil na Remusovu výzvu.

Bylo to to nejlepší představení, které jsem kdy viděla. Zprvu zablikala světla a poté zhasla úplně, až temnotu obchodu osvětlovala jen sytě růžová záře nápoje lásky. Byl to právě nápoj lásky, jehož kapky přiměl Sirius vylétnout z obrovské kašny a roztočil je ve vzduchu kolem sebe.

Také Remus neváhal a pomocí hůlky proměnil růžovou kapalinu v ptáky a nechal je rychlostí světla poletovat po prvním patře, kde se shromáždili všichni návštěvníci obchodu, aby se stali svědky té nádhery.

•••

Potom co Poberti ukončili své představení a byli obdařeni obrovským potleskem se dvojčata rozhodla zdražit svému mladšímu bratrovi jeden z mnoha žertovných předmětů, což byl jeden z mnoha důvodů, proč nás Ron poté přemlouval k odchodu z obchodu.

Šla jsem ráda, i když bylo těžké obchod opustit - bylo to něco neuvěřitelného, zejména oproti opuštěným a zkrachovalým obchodům okolo Kratochvílských kouzelnických kejklí. Nebylo to však kvůli Ronovi: mělo to jiný důvod.

,,Ale ne," vydechla zmučeně Hermiona, když jsme procházeli okolo Ollivanderů; obchod, který byl vždy plný hůlek a obydlený milým čarodějem byl vypleněný a po starém obchodníkovi nebylo ani stopy, ,,u Ollivandera kupovali přeci hůlku všichni."

A tak, zatímco se nebelvírský trojlístek rozhodl vejít do opuštěného obchodu, jsem natěšeně vykročila k rohu ulice, kde na mě čekal, přesně jak slíbil.

Draco se opíral o zeď a ve svém černém obleku vypadal neobyčejně dobře. Své bouřkově šedé duhovky upíral na zem a zamyšleně se mračil.

,,Ahoj," zašeptala jsem, když jsem k němu přistoupila a vzala ho lehce za ruku. Místo pozdravu se pousmál, přitáhl si mě za ruku blíže a hluboce mě políbil.

S úsměvem jsem se odtáhla. ,,Nemohl jsi mě prostě pozdravit?" povytáhla jsem obočí, čímž jsem Draca rozesmála a on mi věnoval pusu na čelo.

,,Ne, nemohl," odpověděl a vytáhl z kapsy svých společenských kalhot malou obálku. ,,Chtěl jsem ti vynahradit to, že jsem se ti celé prázdniny neozval."

,,Na to jeden polibek nestačí," ušklíbla jsem se a lehce si pohrála s jeho vlasy. ,,Krom toho, napsal jsi mi přeci jeden dopis."

,,Ano já vím," pousmál se, ,,ale víš jak jsem to myslel. Krom toho jsem ti ani nemohl popřát k narozeninám, vím jak jsou pro holky šestnácté narozeniny důležité. Ber to, jako opožděný dárek k narozeninám," podal mi obálku, která byla jemná jako hedvábí a lehká jako pírko.

Otevřela jsem ji a vytáhla z ni měkkou pozvánku, na níž bylo zlatým písmem vyraženo jméno nádherného srubu v dalekých lesích. ,,Libertat," přečetla jsem nahlas.

,,To je latinsky," vysvětlil mi Draco a uchopil mou bradu mezi prsty, aby si mě mohl přitáhnout do polibku, ,,znamená to svoboda."

,,Doufáš v nějaké techtlemechtle, že?" zasmála jsem se, načež se vítězně ušklíbl a objal mě okolo pasu.

,,Nedoufám, já vím že bude," políbil mě, než odešel se svou matkou do Obrtlé ulice.

~

Já ty kluky miluju! Freda, George, Siriuse, Remuse, Draca - všechny!❤

Snažila jsem se kapitolu napsat dříve, ale kdo se začetl do posledního dílu série od Lauren? Já!🙄🔥

steph_black přeci jen se toho techtlemechtle dočkáte!💚

-Jamie