Hadí krev ✔

62. Pád Albuse Brumbála

Stála jsem na astronomické věži, opírala se o zábradlí a pozorovala svou matku, jež vykračovala po bradavických pozemcích po boku školního klíčníka a šafáře, Rubeuse Hagrida.

Byl to krásný pocit: sledovat svou matku znovu v bezpečí a s úsměvem na tváři, vyléčenou ze závislosti na tom prokletém nástroji uvnitř Malfoy Manoru.

Stejně jako vždy, když byla na astronomické věži, zavřela oči a nechala si obličej ošlehávat letním větrem, který signalizoval nadcházející bouřku.

Ačkoli má víčka byla zavřená, před očima jsem stále měla Dracův nejistý výraz, když se shledal s mou matkou v tváří v tvář a stejně jako ona jeho jí bedlivě pozoroval. Možná seznámení s další tetou nebylo pro Draca to nejlepší, obzvláště když se jednalo o mého rodiče. Věděla jsem, že náš vztah s sebou ponese podivné pocity, divné chvilky a trapná ticha, ale jen při jejich střetu mě polil ledový pot.

Mamka tehdy promluvila jako první. ,,Vypadáš jako Lucius," pronesla dutě, tak moc, až mě její hlas píchl u srdce. Dracovi zaškubalo v oku, ale nic neřekl. Přesto jsem nedokázala přehlédnout, když začal poklepávat prsty o svá stehna. Matka proto pokračovala: ,,Slyšela jsem o tobě spoustu věcí, Draco."

,,Já o vás též," odpověděl tiše Draco a nepřestával poklepávat svými prsty o stehna, navlečená v elegantním obleku.

V normálních situacích bych se smála, ale jejich dlouhé pohledy z těch nádherných bouřkově šedých očí, které se v Malfoyovic rodu dědily z generace na generaci, bylo cosi zvláštního. Jako kdyby si beze slov sdělovali něco, co předemnou mělo zůstat skryto.

Povzdychla jsem si, otevřela oči a začala si prsty kreslit na dlaň druhé ruky malé kroužky. Poslední dobou jsem byla uzavřená v síti tajemství a nevyřčených slov, což mě ani v nejmenším nebavilo. Nepovažovala jsem se za odvážnou, ale nedokázala jsem zcela nečinně přihlížet Dracově sebedestrukci, která mohla nastat každým dnem. Už teď chodil s rozcuchanými vlasy po chodbách a bral mě všude s sebou, jako kdyby umíral a chtěl semnou strávit co nejvíce času, než odejde z tohoto světa.

,,Pokud přemýšlíš nad skokem dolů," vyrušil mě z rozjímání uklidňující hlas Albuse Brumbála, ,,doporučuji ti, aby jsi nejprve pořádně zvážila cenu svého života."

Ušklíbla jsem se a hned po pohledu na něj vrátila svůj zrak zpět na procházející se dvojici. ,,Myslíte, že má můj život takovou cenu, aby stál za zvážení?"

,,To stojí všechny životy, které jsou cenější než všechny poklady světa, i když si to jejich nositelé neuvědomují," usmál se profesor a postavil se vedle mě. ,,Tvoje matka zná cenu života a ty jsi to jistě zdědila po ní."

Zamyšleně jsem se zamračila. ,,Myslíte?"

Odpovědí mi bylo nejprve jeho pousmání. ,,Obětovala jsi část své ctnosti, jen aby jsi zachránila svou matku, stejně jako ona obětovala ořed lety celý svůj život, aby ti mohla darovat ten, který nyní žiješ. Není až ironické, jak jste si podobné?"

,,Občas mám pocit, jako kdybych hleděla do zrcadla," svěřila jsem se. Chtěla jsem se zeptat, jak o tom ví, ale to už jsem zaslechla kroky na schodišti.

Profesor se tím však nenechal nijak vyrušit. ,,Dnes je krásný den, proč ho trávíš sama?"

,,Potřebovala jsem přemýšlet," pousmála jsem se a zahleděla se do zapadajícího slunce. ,,Občas mám pocit, jako kdyby se Draco vytrácel a zanechával mě zamotnou, i když ne tak docela."

,,Myslíš tím Harryho, že?" uculil se profesor a narovnal si své půlměsícové brýle. ,,Stále se pamatuji, kdy jsem i já procházel problémy prvních lásek a zamilovanostmi a pokud ti mohu poradit, zůstaň s Harrym kamarádka, ať se děje cokoli. Pokud jste překonali překážku, jakou byl ve vašem vztahu pan Malfoy a pojí vás mnoho vzpomínek, vaše přátelství je jeden z největších klenotů, který se v Bradavicích vyskytuje. Co se mladého Malfoye týče, zůstaň s ním, neboť, jak mi jednou řekla má malá sestra: Vyber si toho druhého, neboť pokud by jsi prvního chlapce skutečně milovala, nemyslela by jsi si na druhého."

Mělo to něco do sebe a bylo to nejspíše tím, že mi to řekl nejuznávanější čaroděj dvacátého století. ,,Děkuju, pane profesore."

,,Rádo se stalo," usmál se na mě skrze své půlměsícové brýle a otočil se ke schodišti, po kterých k nám vystoupal Harry. ,,Je to v bezpečí?"

Harry ani nepohlédl mým směrem a začal zběsile přikyvovat na souhlas. ,,Ano, pane profesore."

,,Výborně," zašeptal profesor a přerývaně se nadechl, načež si přiložil svou uhlově černou ruku k srdci a zasýpal. ,,Běžte pro Severuse!"

To už jsme však nestihli. Jakmile jsme se urychleně otočili k odchodu, ze schodiště na astronomickou věž se ozvalo další klapání bot a jak mé, tak Harryho tělo zkamenělo, bezpečně schované v tajné chodbě, jež byla jednou ze skratek zakreslených v Pobertově plánku.

Netrvalo dlouho a naproti profesoru Brumbálovi stanul Draco a mávnutím hůlky svého ředitele odzbrojil. Brumbál na něho však vlídně pohlédl. ,,Dobrý večer, Draco."

,,Slyšel jsem nějaké hlasy," řekl Draco a začal se obezřetně rozhlížet kolem sebe. Mě ani Harryho však neviděl. ,,Kdo je tu s vámi?"

,,Na to bych se měl zeptat spíš já," opáčil profesor Brumbál, ,,nebo je tohle celé pouze tvá práce?"

„Ne," odpověděl. „Mám tady pomocníky. Vaši školu dnes v noci navštívili Smrtijedi." Měla jsem co dělat, abych nezalapala po dechu, ale hlasitému bušení srdce a slzám v očích jsem zabránit nedokázat.

„No to se podívejme," poznamenal uznale Brumbál, jako by mu Draco ukazoval vynikajícně vypracovaný domácí úkol. „Skutečně prvotřídní práce. Našel jsi způsob, jak je dostat dovnitř, že ano?"

„Jo," přikývl Draco a zdálo se, že sotva popadá dech. „Přímo vám před nosem, vůbec o ničem jste nevěděl!"

„Popravdě řečeno jsem na to přišel," zahučel Brumbál. „Byl jsem si jistý, že je to tvoje práce."

,,Tak proč jste mě nezastavil?"

,,Čekal jsem, že se o to pokusí tvá přítelkyně," pousmál se nevinně Brumbál a mně přeběhl mráz po zádech, když jsem si uvědomila...

,,Nechtěl jsem jí do toho zatahovat."

...že Dracův úkol bylo, postarat se o smrt největšího kouzelníka.

~

Konečně jde Čmelda pod hlínu!😂

-Jamie