Hadí krev ✔

50. Libertat

Draco mi přiložil dlaň na šíji a jeho prsty začaly rozpouštět mou kůži. Usmála jsem se; jeho dotek vyhnal všechny starosti z mé hlavy.

Kráčeli jsme lesní pěšinou, tak zasněženou, že za námi zůstávali tři centimetry hluboké stopy. Cítíla jsem z jeho těla kávu, kterou se ráno posilnil, než jsme opustili Bradavice. ,,Už jen kousek," upozornil mě, když v tom jsem to uviděla.

Kořeny a větve stromů, jenž okolo dřevěného domu rostly, olizovaly nádherné dvoupatrové stavení vybudované z dubového dřeva. Vykročila jsem pěšinkou k domu a našlapovala tak tiše, jako kdybych mohla život v lese vzbudit ze zimního spánku.

Verandu tichého domu ozařovaly dvě lucerny, vydávající kouzelné zlatavé světlo. ,,Je to nádhera," vydechla jsem obdivně, aniž bych si všimla svého šeptání.

Když tedy Draco promluvil, jako kdyby znenadání zahřmělo. ,,Proč šeptáš?"

,,Přijde mi jako hřích rušit klid, který zde je. Je tu takové ticho. Jako kdybychom existovali jen my dva," vzala jsem ho za ruku a přitáhla si ho k sobě, abych mu mohla světlé vlasy lehce pocuchat, ,,jako kdybychom nežili uprostřed války a já nemusela řešit všechny ty problémy."

Zamračil se. ,,Jaké problémy?"

,,Tak pojď dovnitř," vyzvala jsem ho potichu a vedla ho do domu, jehož krásy jsem ještě nestihla objevit. ,,Dnes nechci o ničem z toho mluvit, budeme tu jen mi dva a to je ten nejlepší dárek k narozeninám i Vánocům."

Dveře na verandě se s ladností otevřely a my vstoupili do místnosti podobné chodbě. Sundala jsem si čepici s kulichem a z krku odmotala zmijozelskou šálu. V tom mi pohled padl na Draca, zaneprázdněného zouváním teplých bot.

Jen co se narovnal, omotala jsem mu svou šálu okolo krku a přitáhla si ho její pomocí do jemného a přeci dlouhého polibku.

Neprotestoval, pouze se zvědavě odtáhl, když mu došel vzduch. ,,Za co to bylo?"

,,Za to, že jsi mě sem vzal," usmála jsem se a pokračovala bez dalších slov ve svlékání se ze zimního oblečení.

Dům nebyl nádherný jen z venčí: celý byl laděný do hnědé a zelené, což podtrhávalo krásu lesa, v němž jsme se nacházeli.

Obcházela jsem zrovna ložnici, když do ní přišel Draco, s našimi zavazadli. ,,Co by jsi chtěla dělat?" usmál se na mě a zezadu mě objal pažemi okolo pasu.

,,Nejspíše bych si dala něco k jídlu," odpověděla jsem, než mi hlasitě zakručelo v břiše.

Zasmál se mi tiše do krku. ,,Kde v tobě mizí všechno to jídlo, které sníš? Už jíš více než Weasley, to se mi nelíbí."

,,Nechceš mít tlustou přítelkyni?" ušklíbla jsem se jeho směrem a otočila se tak, abych mu viděla do očí. Jak dlouho jsem neviděla ty nádherné jiskry, které v nich vesele tančily?

Políbil mě na čelo. ,,Nechci, pokud to nebudeš ty," řekl, než mi v břiše znovu zakručelo.

,,Myslím, že půjdu něco ukuchtit," zasmála jsem se a poté ještě více, když ke mně dolehl Dracův ustrašený hlas.

,,Hlavně beze mě nezapínej nic, co by mohlo podpálit dům!"

•••

Olej zaprskal, když na pánev dopadla palačinka, jež jsem obrátila ve vzduchu. S veselým zatetelením jsem pánev znovu položila na kamna a obrátila se na  Draca, který se opíral o kuchyňskou linku.

,,Už jsi prostřel stůl?" houkla jsem na něj, zatímco jsem odklízela skořápky od vajíček a zbytky dalších využitých surovin z kuchyňské linky.