Hadí krev ✔

24. Hrdličky

Tichou noc proťala obrovská rána, následována bolestným křikem.

Zatímco se Charlie vyřítil zkušeně ze dveří ven, já odhrnula do té doby zatažené závěsy. Nocí kterou osvětlovaly jen paprsky a záře hvězd se uličkou belhaly dvě osoby, podpírající vřískajícího Olivera Graye.

Při pohledu na jeho zohavenou nohou. Uhlově černá kůže se pyšnila červenými skvrnami čísi krve, jejíž kaňky se třpytily na nádherném světle.

Odvrátila jsem se právě v čas, abych spustila závěs a přitiskla si hřbet ruky k ústům, když mi hrdlem putovala kyselá pachuť zvratek.

Zavřela jsem oči a pokoušela se převzít iniciativu nad svým tělem. Zhluboka jsem se nadechla a pomalu roztřeseně vydechla.

Vyšla jsem ven a připojila se k davu, který se sbíhal u Chýše, kam byl Oliver s největší pravděpodobností odnešen, aby mu Natasha, Winnona a další zkušené lékouzelnice jako Marie pomohli.

Ušima mi projel křik a kvílení. Pláč. Dítě.

Otočila jsem se a pátrala očima v davu, dokud jsem nenašla malou ubrečenou rusovkásku s dlouhým copánkem.

,,Danielko, pššt," kolébal ji její starší bratr Filip ve svém náručí, zatímco ji šeptal nejspíše česká slova útěchy.

V záži lamp, které osvětlovaly ulici vypadal jinak než za denního světla. Jeho rysy se zdály výraznější a pleť tmavší. Oči, které se usmívali na malou dívenku před sebou jiskřily nebeskou modří a vlasy se pyšnily barvou kaštanů.

,,Ahoj, Filipe," oslovila jsem chlapce, když utišil svou malou sestru.

,,Ahoj, Nyo," zamával mi rozespale a pročísl si pravou rukou vlasy, což způsobylo, že byly více zacuchané než před tím. ,,Nevíš co se děje?"

,,Myslela jsem, že to víš ty," odpověděla jsem mu na jeho otázku a protáhla se. Byla jsem celá polámaná, jako kdybych spala na schodech.

Tu se moje nohy ocitly v objetí malých ručiček pětileté Danielky a já shlédla, abych ji viděla do vykulených očí.

,,Máš krásné chlupy," usmála se, což mě neskutečně rozesmálo, stejně jako Filipa.

,,Ne, Danielko. To jsou vlasy, ne chlupy," poučil ji a pobaveně si odfrkl, když jeho malá sestřička pustila mou nohu a zamyšleně si mnula svou bradu.

,,Vlasy. Chlupy. Vlasy. Chlupy," povídala a ukazovala to na jeho těle. Bylo neskutečně roztomilé, když si dřepl, aby vůbec dosáhla na jeho vlasy. Poté mu sáhla na ruce, na vlasy a poté mu ručičkou zalovila v tričku, aby to postudila na hrudi.

,,Ty malá potvoro!" zasmál se a přehodil si ji přes rameno.

,,Fílo!" zapištěla.

•••

Po hodině čekání se někteří odbelhali do postelí, neboť je ráno čekal dlouhý den plný práce.

Malá Danielka usnula na lavičce na kterou jsme si sedli, přikrytá mou mikinou. Hlavičku s jemnými vlásky měla usazenou na mém klíně a já ji pomaličku hladila.

,,Je ti podobná," usmála jsem se, když jsem ji svým hlazením zacuchala vlasy, takže byli naprosto totožné se stylem účesu, jaký nosil chlapec, sedící vedle mě.

,,Vážně? Podle lidí je podobná spíše tátovi," pousmál se a začal si hrát s lemem svého vínového svetru, jako kdyby potřeboval něčím zaměstnat ruce.

,,To nemůžu posoudit, nikdy jsem ho neviděla," pokrčila jsem nad tím rameny, ale poté jsem si všimla jeho cukající nohy. ,,Ty jsi nervózní?" vydechla jsem překvapeně.

Uši mu zrudli, když jsem zachytila jeho pohled, než ho znovu sklopil. ,,Ne!"

,,Kam jsi to koukal?" optala jsem se ho a opřela se dlaní o jeho koleno abych lépe viděla na dívku, na kterou koukal.

Udiveně jsem vyjekla, ale on mi dal dlaň přes pusu a zadusil tak můj výkřik, když mě stáhl zpět na lavičku. Odtáhla jsem jeho ruku stranou a udiveně vyslovila to co jsem měla alespoň z části na jazyku. ,,To je-"

,,Pššt!"

,,To je-"

,,Ticho!" sykl, tak jsem ztlumila hlas na tichý šepot a nahla se k němu, aby to slyšel. ,,To je Adell! Ty koukáš po Adell!" zašvitořila jsem vesele.

,,To není pravda," zamumlal s malým úsměvem. ,,Hele, prostě se ke mně doneslo, že je do mě zamilovaná..."

,,A?"

,,Co?"

,,Jsi do ní také zamilovaný?" vyřkla jsem otázku a sledovala Adell s jejím dvojčem Gabrielem. Její černé vlasy - po prsa dlouhé - byly ozdobeny ofinou, která ji neskutečně slušela. S drdolem, který si narychlo uvázala, to vypadalo nádherně.

,,To kdybych věděl," posteskl si a pokračoval v jejím tichém pozorování.

A právě v ten moment, kdy se Filip oddal zamyšlenému pohledu, který patřil Adell, se otevřely dveře Chýše a vyšly z ni všechny ženy, které se podílely na léčbě Olivera.

,,Co se mu stalo?" přiběhla k Natashe Adell a chytila ji za ruku. Stará žena ji poplácala chlácholivě po dlani a pohlédla ji zpříma do očí.

,,V Londýně si vyžádali zeleného železnobřichého draka. Oliverův, Nicolasův a Viktorův úkol bylo ho bezproblémově převést. Hloupý skřeti, začali cinkat tím svým železem a Meky očekávala bolest. Začala se bránit a podívejte, jak to dopadlo," mávla po svém vyprávění směrem do Chýše, kde uprostřed místnosti ležel jako na operačním stole Oliver.

Jeho sourozenci se nahrnuli dovnitř a každý z nich si stoupl na jednu stranu stolu, aby svému staršímu bratrovi stiskli ruku.

Právě takové noci byli nebezpečím, které se týkalo draků. Ale každá růže má své trny.

~

Tuhle zaláskovanou kapitolu věnuji Adell_Black, protože je přeci jednou z mnoha postav!😋💚

Doufám že nejsem jediná, kdo si oblíbil Danielku!<33 Pište na ni názory, určitěě☺

Příště se na scénu možná vloudí někdo další, ale to už je překvapení💕☄

- Jamie