Weed Love || Larry Stylinson // Book1 ✔

Kapitola 37

Harry 

No tak, Stylesi, to herectví máš v krvi. "Kdybychom se spolu vyspali, byla by to známka toho, že mi věříš a ze mě miluješ. Dost možná bys mi to potom řekl a já bych ti to opětoval a usnul s tebou v objetí. Už to chápeš, sakra?" řekl jsem a šel k němu. Sedl jsem si před něj a políbil ho. "Je mi jedno, s kým tu můžu spát a s kým ne. Je mi jedno, kolik lidí jsem šukal. Je to minulost a i když nevím, co bude v budoucnu, chci abys tam byl i ty. Se mnou. Nevěděl jsem, že by ti vadilo, když o nás budu někomu říkat, je fakt, že mi to dojít mohlo... Promiň," povzdechl jsem si a sedl si vedle něj. Vložil jsem si do úst cigaretu a jemu nabídl taky, ale odmítl. Nejspíš kvůli poslednímu zážitku s cigaretou ve škole. Vydechl jsem kouř a čekal, co mi na to řekne. Na posílení jsem mu dal potáhnout. Jsem rád, že se z něj stal kuřák, protože se všechno vyvíjí úžasným směrem. Včera si potáhl i trávy, nečekal bych, že to přijde tak brzo, ale jsem tak hrozně šťastný. Možná bych měl přemýšlet, jakým stylem mu potom řeknu, že ho nechci. Nebo bych si mohl vymyslet, že jsem hetero nebo tak! A ještě by si myslel, že je tak hnusnej, že jsem radši na holky... 

Louis 

Opřel jsem si hlavu o zeď a snažil jsem se dýchat, abych se uklidnil. Stále jsem měl pocit, že mi neříká úplnou pravdu, ale rozhodl jsem se to ignorovat. "Mám hodinu, Harry. Musím jít," řekl jsem a postavil se. Překvapeně mě sledoval. "Můžeme si promluvit později," s tím jsem chtěl odejít, ale ještě jsem se vrátil, abych ho mohl políbit. Hned potom jsem šel ven, ale dovnitř první vešel učitel. Okamžitě jsem zamrzl na místě, jelikož měl Harry v ruce cigaretu a ze mě to bude také cítit. "Stylesi!" zakřičel učitel a odstrčil mě stranou. "Za tohle už bude vyhazov! Je ti to jasný?" zaječel šíleně a já viděl v Harryho očích strach. Nevěděl jsem, co dělat. Rychle jsem si před ně vběhl a zastavil ho před tím, než se mohl přiblížit k Harrymu. "Harry za nic nemůže," řekl jsem a učitel se na mě podíval. "Omlouvám se. Je to moje cigareta. Harry mi jí vzal, když mě tady našel. Mám trochu problém s nervy od toho, co se stalo s panem Donovským a-a tohle mě dokáže uklidnit. Je mi to líto. Už se to nestane, prosím" zalhal jsem a učitel Patolla si mě sjel pohledem. Měl mě rád. Docela dost rád, jelikož jsem byl nejvzornější žák třídy a proto s povzdechem přikývl a odešel, dělaje jako kdyby se nic nestalo, což jsem nechýpal.

Harry 

Strach, jenž osídlil moje tělo, když se objevil učitel a viděl mě s cigaretou, byl naprosto nepopsatelný. Nebylo by to poprvé, co jsem byl chycen, ale rozdíl je v tom, že mě chytli víckrát než je zdrávo. Po posledním zážitku, kdy se tu dokonce rozléhala vůně trávy, mi bylo řečeno, že mě opravdu příště vyrazí. Jediná věc, co mě tu drží, je že sem chodila i máma a byla to nejlepší studentka její doby. Všichni ji měli rádi a to se očekává i ode mě, no moc se to nedaří. Nevěřícně jsem koukal na Louise, na kluka, co mi právě zachránil prdel. "Děkuju," zašeptal jsem a hlavou bouchl do zdi, asi netřeba říkat, že jsem byl totálně v prdeli. "Máma by mě zabila, kdyby mě vyrazili. I táta, a to s náma ani nežije," přiznal jsem. Zvedl jsem se a cigaretu hodil z okna. Sice byla vykouřená jenom z půlky, ale riskovat už to nebudu. Objal jsem ho, v tu chvíli jsem nechtěl nic jiného, než ho prostě držet a děkovat mu. "Musím na hodinu," zašeptal a odtáhl se. "Vezmu tě domu, počkám před školou," vymyslel jsem okamžitě a ještě se usmál. Jen přikývl a po krátké puse odešel. Srdce mi stále splašeně tlouklo a já ani netušil, co se pořádně děje. Nebýt Louise, byl bych v nehorázný prdeli. 

Louis 

S povzdechem jsem zamířil do třídy a modlil se, aby to opravdu pan Patolla neřešil, ale on byl hodný, tak snad ne. Ve třídě jsem si sedl na svoje místo a nikdo mi nevěnoval jediný pohled. Asi jsem je dost uzemnil, když jsem na ně křičel. Už mi to bylo jedno. V podstatě všechny hodiny jsem proležel na lavici. Byl jsem děsně unavený a skoro spal. Ve škole se to prostě nikdy nedá vydržet. Po škole jsem zamířil na parkoviště, kde Harry ještě nebyl, ale byl tam někdo jiný. Zastavil jsem se v kroku. Byl to Jeremy, který pomocí klíče dělal rýhy do Harryho auta. "Hey!" vykřikl jsem po něm a on se asi posral strachy. "Nech toho! Okamžitě!" trochu jsem zvýšil hlas. Už jsem z něj neměl takový strach. Nehodlal jsem si od něj nechávat znovu ubližovat, nebo srát na hlavu. Na to ať zapomene. "Co si o sobě myslíš, Louisi?" uchechtl se a vzal kámen. Věděl jsem, že ho chce Harrymu prohodit skrz okno. Rychle jsem k němu doběhl a strčil do něj. "A co si o sobě sakra myslíš ty? Nejdřív se chováš jako nejlepší kamarád, pak mi ubližuješ a nakonec děláš tohle? Nasrat! Já už si nenechám ubližovat a nenechám, abys ty ubližoval někomu jinému, takže táhni!" zaječel jsem a on zůstal stát jako opeřený. Zíral za mě, což jsem nechápal, ale když jsem se otočil, tak jsem uviděl Harryho a jeho kamarády, kteří na mě zírají jako na ducha.