Weed Love || Larry Stylinson // Book1 ✔

Kapitola 31

Harry 

Když mi došlo, co vlastně dělám, vyskočil jsem na nohy a s tichým omluvením jsem zmizel do koupelny. Proč jsem to sakra udělal? Vsadím se, že jsem ho vystrašil a teď můžu říct celé sázce sbohem. Ani nevím, jak dlouho jsem byl v koupelně, ale Louis za mnou po chvíli přišel se slovy, jestli jsem v pohodě. "A ty jsi v pohodě?" zeptal jsem se sklíčeně. "Mrzí mě to, já... Nechal jsem se prostě unést." A i když řekl, že to je v pořádku, bylo mi jasné, že v pořádku to rozhodně není. Vždyť to mohl vnímat jako nějaký pokus o znásilnění! Z toho všeho dokonce zmizela moje erekce kamsi do pryč, super. "Možná bych měl jít domů, přijde mi, že jsem toho posral až až," povzdechl jsem si a šel k němu do pokoje, abych si oblékl mikinu. "Počkej, chci, abys tu zůstal." Běžel za mnou a s nadějí v hlase se mě opět ptal, zda nezůstanu. Rád bych zůstal, ale pořád je ze mě ta tráva cejtit a já jsem pořád v náladě. Nechci mu ublížit. Vím, že bych se mohl kontrolovat, ale mohlo by to i tak zajít příliš daleko a on by na mě zanevřel. 

Louis 

Nechtěl jsem, aby odcházel. Dnes jsem zase nemohl být sám. Ne potom, co mi poslal Jeremy. "Co když Jeremy pošle další zprávu? Nezvládnu tu být sám. Prosím, Harry, zůstaň." Cítil jsem, jak se mi začíná klepat ret a do očí se mi nahrnuly slzy. Vůbec jsem se nestaral o to, co před chvílí udělal. Vadilo mi spíše to, že mě chtěl opustit. Vypadal nerozhodně a já byl na nervy, takže jsem si sáhl do kapsy od jeho bundy a vytáhl jsem krabičku cigaret se zapalovačem. "Fajn, tak si jdi, ale nech mi tady tohle, jelikož se jinak zhroutím," řekl jsem a podíval se mu do očí. Potom jsem vytáhl jednu cigaretu, kterou jsem bez váhání zapálil a vložil si jí mezi ústa. Otočil jsem se od něj a se slzami na tvářích, se posadil na postel. Bylo mi jedno kam padá popel od cigarety. Stejně si tu zítra uklidím, když nejdu do školy. Zase. Bude to tak lepší. Setřel jsem si rukou slzy a věnoval Harrymu pohled, jelikož stále stál na místě a k ničemu se neměl. "Proč tady pořád stojíš? Myslel jsem si, že chceš odejít a nechat mě tady samotného," vzlykl jsem a znovu si potáhl z cigarety a kouř v sobě zadržel o něco déle, načež jsem začal kašlat. "Prosím," špitl jsem chraplavým hlasem a sklopil zrak do svého klína. Nestál jsem o to, aby mě viděl, jaký jsem zoufalec. 

Harry 

S povzdechem jsem si znovu přetáhl mikinu přes hlavu a hodil ji kamsi stranou. "Ten popel ale vyklep, v tom spát nebudu," řekl jsem rozmrzele a mezitím se svalil na gauč. Nevím, proč tu vůbec zůstávám, možná abych si u něj zvýšil důvěru? Opravdu nevím. Prohlížel jsem se v displeji mobilu, mezitím co on uklízel tu postel. Mé oči hrály červenou barvou, zbožňuju to. Hodně lidí tvrdí, že to je nechutný, ale mně to nechutný nepřijde. Myslím, že to dělá člověka ještě hezčím, než je normálně. Tím si nechci pohonit ego, ale třeba takový Louis s červenýma očima? To by byla vážně dokonalost. "Neobjednáme pizzu?" navrhl jsem, ten hlad už mě zabíjel. "Harry, máme tu hromady jídla. Nemusíš utrácet za pizzu," povzdechl si. "Nechci vám jíst jídlo." O pár chvil později byla pizza objednána, i když prcek stále odporoval. Alespoň ho donutím jíst. "Proč jsi nakonec zůstal?" zeptal se po chvíli ticha. "Nenechal bych tě samotnýho v takovým stavu, to prostě nejsem já." Už po pěti minutách jsem začal nadávat na to, že jim ta pizza trvá hrozně dlouho a byl jsem si jistý, že jim za tohle čekání napíšu tu nejhorší recenzi na světě. "Pizza!" výpískl jsem radostně a začal si hopsat dolu po schodech, avšak když jsem otevřel nekoukal jsem na poslíčka s jídlem, ale na nějakého úplně neznámého člověka. 

Louis 

Uslyšel jsem křik a nechápal jsem, co se děje. Původně jsem si myslel, že je to hádka mezi Harrym a tím poslíčkem, že mu to trvalo dlouho, ale pak se ozvala hlasitá rána, která zněla jako rozbití nějakého nábytku. Rychle jsem se dostal z postele a seběhl dolu, co mi síly stačily. Zastavil jsem se na místě, když jsem uviděl svého otce, který se naštvaně pere s Harrym a něco po něm křičí. "Dost!" vyjekl jsem a do očí se mi nahrnuly slzy. Ani jeden z nich mě neslyšel a místo toho Harry silně strčil do mého otce, který spadl na jídelní stůl a zlomil ho. "Přestaňte!" zaječel jsem, ale můj hlas byl slabý. Stejně jako já. Otec se sebral ze země a já viděl tu agresivitu v jeho očích. Rychle jsem mezi ně vběhl a stoupl si před Harryho. "Prosím, dost," zašeptal jsem a teprve teď jsem si všiml něčeho, co jsem u otce vídal jen jako malý. Byl opilý, a když byl opilý, tak byl agresivní. "Co mi máš, co rozkazovat, smrade?" zavrčel otec a já tiše vzlykl. "Tati-" chtěl jsem něco říct, ale v té chvíli se na mé tváři ocitla jeho ruka, když mi věnoval tak silnou facku, že jsem odlétl na zem. "Toho hajzla se zastávat nebudeš. Udělal z tebe buzeranta a nicku!" zaječel otec a já měl blízko k tomu, abych ztratil vědomí. Stále jsem byl moc slabý. 

Harry 

Rodinka jak se patří. Matka cvok s deštníkem, otec alkoholický násilník. Ten starý chujo křičel po Louisovi, jak po nějakém kusu hadru. Alkohol z něj táhl na metry daleko. Ačkoli to bylo možná trochu zbabělé, vyběhl jsem schody a vzal si veškeré věci a mikinu pro Louise k tomu. Snažil jsem se být tak rychlý, jak to jenom šlo, aby se Louisovi nic nestalo. Když jsem přišel dolu, jeho fotr se motal jak kdyby právě zdolal centrifugu, využil jsem jeho nepozornosti, čapnul Louise a už jsem ho táhnul ven. Teprve až v autě jsem si úlevou vydechl. "Co děláš, proboha?" začal se strachovat. Stále si držel ruku na tváři, na které se mu tvořil dost znatelný otisk dlaně. "Nenechám tě tam s tím psychopatem, promiň, ale fakt ne." Ještě než jsem vyjel, uviděl jsem auto z restaurace, kde jsem objednal pizzu. S hlasitým povzdechem jsem jim dal rychle prachy, krabici s jídlem položil na Louise a vyjeli jsme směrem k mému domu. "Než dojedeme ke mně, a že to není nějaká extra dálka, chci abys měl v sobě alespoň jeden kousek," nařídil jsem mu dost rázně. "Harry, já nech-" "Jez!" přerušil jsem jeho odporování. Pomalu otevřel krabici a hledal nějaký vhodný kus. Nechci, aby zase zkolaboval z nedostatku živin. Když jsem zaparkoval u nás před domem a koukl se na Louise, bylo mi hned jasné, že kousek snědl. Začal jsem se smát. "Máš kolem pusy snad kilo kečupu." Rychle si začal utírat kečup a já se stále smál. Vedl jsem ho ke mně a hned v obýváku nás přepadla moje máma, která když viděla Louise tvář, nahodila mateřské pudy a začala se o něj starat. Vyptávala se jak na to, kdo mu to udělal, tak dokonce na to, jestli on je ten kluk, o kterém pořád mluvím. Díky mami. 

Louis 

Bylo neskutečně příjemné slyšet, že o mě Harry říká své mámě, ale nepřišla mi moc sympatická, takže jsem se zoufale podíval na Harryho, který mě s pokroucením očí táhl do svého pokoje. Nebyl to zrovna velký pokoj, ale myslím, že mu to vyhovovalo. K tomu měl velkou manželskou postel, což bych bral taky. Já mám občas strach, že z té své spadnu. Opatrně jsem se posadil na postel a krabici s pizzou položil vedle sebe. Měl jsem strach, že kdybych snědl víc, tak to vyzvracím. Nemohl jsem potom, co jsem skoro dva týdny jedl jen jogurty a jablka, najednou začít jíst. To je o další kolaps. Moje tělo to prostě nepřijme. Harry si začal uklízet věci a já se tiše zasmál. "Omlouvám se za svého otce," špitl jsem, když mi věnoval pozornost. Harry ke mně přišel a klekl si přede mě. Už vypadal, že z něj všechen účinek trávy vyprchal. "Choval se takhle, když jsem byl malý. Pokaždé se opil a pak zmlátil mě, nebo mámu. Pak dostal práci jako docela vysoce postavený politik a alkohol šel stranou. Nedotkl se ho celých deset let. Nevím, co se stalo, že najednou zase začal. Dneska měl být v práci celý večer a řešit nějaký případ s mojí mámou, která je zase právnička," složil jsem si tvář do dlaní a zhluboka se nadechl. "Vážně mě to mrzí. Doufám, že ti moc neublížil," zakousl jsem se do rtu, když m zvedl tvář, abych se mu podíval do očí. 

Harry 

  Možná jsem ho sem neměl tak táhnout, bůh ví, jestli není v šoku z toho bordelu. Na stole mám naházeno tolik nádobí, většina už i kvete. Vzal jsem si ho do náruče a položil nás na postel. "Nemám tvojí rodinu rád," přiznal jsem. "Tvoje máma mě atakuje s deštníkem a táta se mnou hází jak s míčem." Louis se mírně zasmál a já s ním. Přemýšlel jsem, co bychom mohli dělat, když jsem si vzpomněl na tu pizzu, za kterou jsem byl teď tak moc vděčný. Na to, že už bylo sedm večer, byl tenhle den docela hektický. Hlavně jsem myslel, že už bude klid, ale máma a ségra pořád bouchají a křičí a nevím co ještě. Nakonec to skončilo tak, že jsem dostal náladu na blbnutí a začal jsem lochtat Louise, který se po dlouhé době upřímně smál. Po lochtání, které dopadlo tak, že jsem zůstal na něm, přišlo pomalé a něžné líbání, což bylo prostě uklidňující pro nás oba. Vyrušilo nás až klepání na dveře, které jsem odemkl a otevřel. Stála tam máma a nesla nám čaje, co jsem si před hodinou objednal. "Díky," zazubil jsem se a šel je odnést na stůl. Zamkl jsem dveře a podal ovocný čaj Louisovi, který ho začal okamžitě usrkávat. Byl jak nějaký koťátko.