Weed Love || Larry Stylinson // Book1 ✔

Kapitola 63

Louis 

  Harry vítal to malé štěně a já jsem nadával do všech stran, jelikož mě neuvěřitelně ponížil. On nemohl pochopit, že pro mě tohle bylo prostě potupné. Zašel jsem do ložnice a setřel si z tváří slzy. Svlékl jsem se do naha a vyndal ze sebe tu věc, kterou jsme hodil s mými věcmi na zem. Popadl jsem čisté oblečení a zamkl se v koupelně. Vlezl jsem se sprchy a snažil se dát nohy k sobě, ale moc to nešlo. Měl jsem chuť Harryho zabít. Kdyby mi o těch vibracích řekl, nebo kdyby je nepoužíval před kluky, ale on se prostě musel pobavit, i když to bylo na můj účet. Pořádně jsem se omyl, abych se zebe všechno dostal a pak se oblékl. Harry nebyl v ložnici, takže jsem toho využil, popadl svojí krabičku cigaret a posadil se na balkon, kde jsem si zapálil, abych se uklidnil. Tohle od něj byla podpásovka. Teď mu musí dojít, že si tu věc mezi lidi už nikdy nevezmu, jelikož nestojím o to, aby to příště dopadlo stejně. "Jsem uražený. Nebavím se s tebou," zašeptal jsem, když se ozvalo otevření dveří a na balkon vyšel i Harry. Vložil jsem si cigaretu mezi rty a čekal, co se bude dít dál. Harry mlčel, což mě docela znervózňovalo, ale to já mu věřil a vzal si tu věc, aby si pak ze mě mohl dělat srandu. 

Harry 

"Harry, to bolí!" křičel Louis a zmítal se tak moc, až krčil prostěradlo. "Přestaň," zakňučel. Naštvaně jsem se na něj podíval a odtáhl se. "Fajn, tak za mnou pak nechoď, až se zase spálíš, tak za mnou nelez," zavrčel jsem naštvaně. "Nevěděl jsem, že jsem tam ležel tak dlouho," fňukal. Protočil jsem oči a zvedl se z postele, abych dopil svůj čaj. Spokojeně jsem se díval na televizi a pil čajík, když Louis, který byl pořád uražený, začal ječet ať tam jdu. A co z toho mám? Nic. Možná tak studenej čaj. Louis se doplazil ke mně na gauč a pomalu si lehl. Bylo to docela vtipný. "Pořád jsi uraženej, nebo už tě to přestalo bavit?" zeptal jsem se ho znuděně. Nechápu, co mu zase tak vadí. Dělá, jako kdyby ho někdo viděl, ale ne. Nikdo si ho ani nevšiml, jen se prostě musí chovat jako holka. "Přestaň, nechápeš, že to pro mě bylo trapný," řekl naštvaně. "Trapný? Sakra proč děláš pořád ze všeho takovou vědu? Člověk se snaží jak idiot, aby ses měl dobře, ale ty prostě musíš mít pořád na něco kecy. Co já vím, tak jsi chtěl sex na veřejnosti. Tohle nebyl ani sex a už ses mohl fakt posrat. Se prober," začal jsem se vztekat a šel si raději lehnout. 

Louis 

Nechápal jsem proč je na mě tak zlý. Sice jsem chtěl sex na veřejnosti, ale ne aby si ze mě jeho kamarádi dělali srandu z něčeho takhle intimního. Bylo to ponižující a znechucovalo mi to myšlenku na sex na veřejnosti. Naštvaně jsem zavrčel a měl jsem chuť něco rozbít. Šel jsem za ním do ložnice, kde se válel v mojí posteli. "Bylo to ponižující, Harry, když si z toho tvoji kamarádi dělali srandu, jasný? Nemůžeš to pochopit, že jsem se cítil mizerně? Nevadilo mi, co se stalo. Vadilo mi, že jsi je nechal, aby se mi kvůli tomu posmívali a sám jsi se chtěl také smát. Pro mě to není vtipné," posadil jsem se na kraj postele, zády k němu a zhluboka dýchal, abych se nerozplakal. "Mohl bys to pochopit, nebo alespoň respektovat," setřel jsem si jednu slzu, která stekla po mé tváři. "Já se také snažím. Dělám všechno, co chceš a-a jen chci, abys projevil trochu citu a nenechal nikoho, aby si ze mě dělal srandu z takové, pro mě, velice citlivé věci. Pro tebe je to možná normální, protože jsi zvyklý sdílet své sexuální zkušenosti, ale já mám problém o tom mluvit i s tebou a-a-" nevěděl jsem, co dál říct a jen se na něj zoufale podíval, aby pochopil, co tím chci říct. 

Harry 

Ačkoli byla neděle, já měl všeho dost, tudíž jsem se sbalil a i s Charliem odjel domů. Louis je pořád nějaký mrzutý a já na to už nemám náladu, přijde mi jako holka. Pořád fňuká a celkově jeho mužská část se někam vypařila. Je sice vážně roztomilý, když se chová jako nějaká holčička, ale já to vnímám jako že je můj chlapeček, co se jenom snaží být roztomilým. Narovinu jsem mu oznámil, že si chci od všeho odpočinout, a proto chci domu. On si to okamžitě přebral tak, že s ním nechci být, se ho nemám rád a nevím co ještě. Přijde mi to, jako kdyby se na mně stal závislým. Seděl jsem s mámou v obýváku a líčil jí zážitky z těch předešlých dnů, jež bych tak rád vymazal. "Hej, nechceš mi dojet do krámu, když ti dám prachy?" ozval se hlas mojí mladší sestry. "Co tam chceš?" "Chci si udělat koktejl, jako ze zmrzliny a ovoce," objasnila mi situaci a já s pár podmínkami svolil. Nabral jsem Davida a sjel do nedalekého města, kde jsme nakoupili vše, co jsme měli, a ještě jsem si k tomu přikoupil nějaké jídlo pro mě. Celý den bez Louise utekl docela rychle, až mi to přišlo divný. Zkrátka jsem ten odpočinek od jeho osoby už potřeboval.