Weed Love || Larry Stylinson // Book1 ✔

Kapitola 44

Louis 

Ucítil jsem neuvěřitelně nechutnou a tupou bolest v hlavě. Zasyčel jsem a otevřel oči. Ležel jsem v Harryho náručí, což mi vyhovovalo, ale za Boha jsem si nemohl vzpomenout, jak jsem se sem dostal. Jediná úleva byla ta, že jsem byl oblečený. Opatrně jsem se posadil, ale v té chvíli se mi zvedl žaludek a já běžel jako splašený na záchod, kde jsem padl na kolena a začal zvracet. Bylo mi nějak divně. Vím, že jsem pil, abych zahnal myšlenky na to stěhování, ale asi jsem to dost přehnal, což mi vůbec není podobné. Harry na mě bude nejspíš dost naštvaný, Doufám, že jsem nevyváděl moc blbostí. Jakmile jsem dozvracel, tak jsem si půjčil jeho kartáče a vyčistil si zuby. Ze skříně jsem mu vzal čisté boxerky, které mu určitě nebudou a svetr, který mu musel být určitě velký. Zalezl jsem si do jeho sprchy, abych se trochu shladil. Použil jsem studenou vodu, která mě zbavila bolestivosti ve spánku. Užíval jsem si proud vody na svém těle, ale nakonec jsem se začal omývat od všeho, co se včera mohlo stát. Venku jsem se osušil a oblékl si půjčené oblečení. Vrátil jsem se za ním. Stále spal. Odložil jsem svoje oblečení na křeslo a vylezl si k němu do postele. Lehl jsem si zády a on si mě automaticky přitáhl do náruče a zabořil tvář do mých vlasů. Zahihňal jsem se a zavřel oči. Tohle bylo moc příjemné.

Harry

Probudil jsem se s dobrou náladou, jelikož není škola, ale ta vzápětí odpadla, když mi všechno došlo. Louis se stěhuje a já jedu k tátovi. Louis něco dělal na svém mobilu, očividně mě nechtěl vzbudit. „Ahoj, prcku," zamumlal jsem mu do vlasů a vtiskl mu do nich pusu. „Harreeeeh," zasmál se a otočil se čelem ke mně, načež mě obejmul. „Jak ti je?" zasmál jsem se a vyhoupl ho nad sebe. „Bolí mě hlava. Nechápu, jak můžeš pořád chlastat," povzdechl si. „Navíc si nic nepamatuju," dodal. Bylo vidět, že mu je dost trapně. Tenhle pocit zná nejspíš každý. Jen jsem se zasmál a začal mu vyprávět, co se stalo. Jak ho kluci dovlekli ke mně a on na mě skočil jako nějaká nadržená opička, jak mě pořád prosil o to jedno, jak já byl naštvaný, protože neposlouchal, jak jsem mu dal slib, jak mi řekl o Irsku, jak já umíral v záchvatech smutku a on mlel pořád o sexu a jak jsme nakonec usnuli. Teď alespoň budeme moct mluvit o tom všem. „Dnes jedu k tátovi. Až do neděle. Máma říkala, ať mu zavolám a zeptám se, jestli bys mohl jet se mnou, ale asi toho máš dost, kvůli tomu stěhování," řekl jsem smutně. „Nechci, abys mi odjel." „V kolik odjíždíš?" zeptal se. „Asi kolem třetí. Kdy ty odjíždíš?" Pouze pokrčil rameny, nejspíš o tom sám dost nevěděl. Věděl hlavní informaci a to stačilo. Objal jsem ho a jenom ležel a přemýšlel. Rád bych byl až do neděle s ním, ale myslím, že to nevyjde. Třeba se stěhují za dva dny, co já vím...

Louis 

Přitulil jsem se k němu a bylo mi vážně trapně, že jsem ho prosil o sex. Byl jsem moc rád, že toho nevyužil. Většina lidí totiž ano, a i když mi o tom řekl, tak jsem si stejně nic nevybavoval. "Já nikam nechci," přiznal jsem šeptem do Harryho hrudi. "Taky jsem jim to řekl a docela dost hlasitě," uchechtl jsem se při vzpomínce na výraz matky. "Pak mě okřikli, že s nimi takhle nemám mluvit, že jsou moji rodiče. Zeptal jsem se od kdy a odešel. Oni se chtějí stěhovat hlavně kvůli tomu, abych se s tebou nemohl stýkat. Myslejí si, že mě kazíš a oni si nemohou dovolit, abych jim to na veřejnosti kazil. Každý si o tobě myslí, že jsi jen bezcitný hajzl, ale já vím, že to není pravda. Máš srdce a dokazuješ mi to posledních pár dní... každičký den," řekl jsem s úsměvem a on se usmál ještě víc a přitáhl si mě do polibku. "Chceš říct tajemství, Harry?" zeptal jsem se ho, když si mě odtáhl z polibku. Přikývl. "Já nikam nepojedu. Nenechám se jako idiot odvést do Irska, kde bych skončil jako před tebou. To už nikdy nechci. Raději budu bydlet na ulici, než s nimi někam odjet. Dneska si zajdu pro věci a uteču," usmál jsem se a v mé hlavě to byl dokonalý nápad, ale bylo jasné, že zrealizovat to... to už bude těžší. "Já prostě nikam nepojedu, ale nejspíš můj pokoj už je celý zabalený a v krabicích," smutně jsem vyšpulil rty a sklopil zrak k zemi.