Weed Love || Larry Stylinson // Book1 ✔

Kapitola 72

Louis 

  Nikdy mi nebylo hůř, než když si Harry vybral do dvojice toho kluka, kterému jsem nešahal ani po kotníky. Byl nádherný a prostě vypadal jako někdo. Na rozdíl ode mě. Já vypadám nechutně a divím se, že se mnou Harry vůbec byl. Navíc to nevypadalo, že by ho trápilo to, že spolu už nejspíš nejsme. Byl jsem mu naprosto ukradený. Možná byla vážně pravda, co jsem si myslel. Chtěl mě jenom na sex. Ten dostal a teď už nemá starost jestli spolu budeme, nebo ne. Všichni byli ve dvojicích a já zůstal sám. Stejně jako vždycky ještě před Harrym. Věděl jsem, že teď tu budu zbytečný. Šel jsem si sednout dozadu za lavičky, kde jsem se chtěl schovat před pohledy všech zvědavých. Jack mi věnoval malý úsměv, který jsem mu oplatil a pak ho sledoval, jak se Zaynem jdou plnit to, co jim učitel zadal. Po celý tělocvik jsem nemohl spustit oči z Harryho. On byl nádherný. Nikdo nebyl hezčí, než on a já o něj přišel. Měl jsem toho nejlepšího prvního kluka, nejlepší první sex, na který v životě nezapomenu, ale pochybuju, že Harry si vůbec ještě pamatuje moje jméno. Začal jsem si znovu uvědomovat o co vše jsem svojí kravinou přišel. Můj dech se zhoršil a já se zase nemohl nadechnout. Chápal jsem, že se můj život bez Harryho pravděpodobně sesype. Lapal jsem po dechu a spadl z kozy, na které jsem do teď seděl, na zem. Ozvala se hlasitá rána a nejspíš se právě teď všichni dívali na mě, ale to mi bylo jedno. Já se jen snažil nadechnout. 

Harry 

Všechny pohledy mířily na Louise a následně na mě, tudíž mi došlo, že všichni očekávají nějakou reakci z mé strany. Přišel jsem rychlým krokem k tomu tělíčku na zemi a dal mu ruku na záda. "Co ti je?" zeptal jsem se, načež vedle mě prošel Jack a sehnul se. "Co by mu asi bylo, vždyť se nemůže nadechnout," začal ironicky řvát a o veškerou péči se postaral on, když mě od něj odstrčil a začal s ním nějak manipulovat. Brzy na to už zasáhl i učitel, který byl nejspíš dost rád, když Louis seděl na konci hodiny na lavičce a byl plně při smyslech. Pořád ho všichni kontrolovali a kašlali na tělocvik, což mně a mému línému zadku vyhovovalo. Po hodině jsem zamířil k Louisovi. "Jak ti je?" zeptal jsem se a doufal, že v okolí není Jack s nějakou další chytrou poznámkou. "Bylo mi už líp," zašeptal a se sklopeným pohledem se ploužil do šatny. "Už ses po včerejšku uklidnil, nebo ti moje přítomnost pořád tak vadí?" položil jsem další otázku a zastavil ho, jelikož pokračoval v cestě a odpověď mi pořád nedával. Zajímá mě, co se mu honí v hlavě. 

Louis 

Chtěl jsem se mu podívat do očí a říct mu, že chci, aby bylo všechno zase jako před tím, ale nedokázal jsem to. Sotva jsem se mu podíval na hruď. Cítil jsem, že všechno, co se stalo je moje vinna a nejspíš to byla pravda. To já jsem ten idiot, který dělá všechno špatně. Místo toho, abych se tomu postavil čelem, tak jsem zbaběle utekl, zkouřil se a málem se vyspal s jeho kamarádem a to mu vyčítám toho Adama? Nevím, co si o sobě myslet. Tohle prostě nejsem já. Harry nakonec zvedl mojí bradu, abych se mu podíval do očí. Po tvářích se mi svezlo několik slz. Chtěl jsem se k němu přitisknout a políbit ho, ale raději jsem to neudělal. "Omlouvám se," zachraptil jsem a ignoroval všechny, kteří procházeli kolem nás. Právě teď tu byl jenom Harry a já. "Mrzí mě, jak jsem se včera choval. Jsem idiot. Všechno, co se stalo je moje vinna a nemám jediný důvod ti něco vyčítat," zakousl jsem se do rtu, jelikož se trochu chvěl a já nechtěl, aby to viděl. "Pochopím, když mě teď pošleš do prdele, jako jsem to v podstatě včera udělal já. Zasloužíš si něco lepšího, než mě. Někoho, kdo ti dá, co chceš. Někoho, kdo je vzhledově krásný a nemusíš se s ním bát objevit mezi lidmi. To já nejsem," slzy mi tekly z očí a já je nedokázal zastavit. "Viděl jsem tě s tím klukem na tělocviku. Slušelo by vám to spolu," s tím jsem chtěl odejít a někam se zahrabat, utápět se sebelítostí, že jsem ho teď chtěl dostat zpátky a pak ho zase odehnal.