Weed Love || Larry Stylinson // Book1 ✔

Kapitola 22

Harry 

Jel jsem do vedlejšího města, abych nakoupil vše, co po mně máma chtěla, a ještě koupil mně a Louisovi Starbucks, jelikož dnes trávím zbytek dne s ním. Je už dávno po obědě, takže doufám, že mu trochu vytrávilo, koupil jsem nám v KFC nějaký box, protože ho prostě donutím jíst. "Mami? Ukliď si ten nákup, já jedu za kámošem," zavolal jsem někam do útrob domu a zabouchl za sebou dveře. V autě jsem stihnul nalít novou náplň do elektronické cigarety, tentokrát rafaelo, a ještě napsal Louisovi, že už jedu. Podle něj bychom měli být sami doma, ale říkal, že stejně nikdo neřeší, kdo u nich je. Hlavně to neřeším já. Prostě si tam napochoduju jako pán. Zaparkoval jsem na příjezdové cestě před jejich domem, vzal pití a jídlo a šel zazvonit. Když mi prcek otevřel, vypadal šťastně, že mě vidí, ale taky naštvaně, že mám jídlo. "Moc se nemrač, budeš jíst," řekl jsem rázně a vešel. U něj v pokoji si vzal Starbucks, který pomalu srkal, ale jídla se ani nedotkl, což mě už dost vytáčelo. Zvednul jsem se s gauče, co má v pokoji, vzal mu z ruky pití, vzal ho do náruče a hodil ho na jeho postel, načež jsem si na něj sedl. Vyhrnul jsem mu triko, abych viděl, kde je tlustý. "Můžeš mi říct, kde přesně jsi tlustej? Já jen že máš nádhernou postavu a je mi u prdele, co se ti dostalo do hlavy, ty prostě jíst budeš, jestli nechceš skončit někde v nemocnici," řekl jsem naštvaně. Rukama jsem jezdil po jeho sametové kůži a využil příležitosti a natiskl se na jeho rty. 

Louis 

Do očí se mi nahrnuly slzy, když mě políbil a snažil jsem se od něj odtáhnout. Měl jsem strach, že pozná, co se stalo a to jsem nechtěl. "Do-dost," zahcraptil jsem, když jsem měl malou možnost něco říct. Harry mě přestal líbat a já odvrátil hlavu stranou a rukama si zakryl rty, aby to nemohl udělat znovu. Bylo vidět, že je dost zmatený, ale tohle nebyla jeho věc. Byl to jen můj problém. "Ne-nelíbej mě, pro-prosím," špitl jsem, že mě sotva mohl slyšet. Po chvíli jsem se odvážil podívat do jeho zmatené tváře a setřel jsem si slzy z obličeje. Potom jsem ruce přemístil ke svému tělu a stáhl si triko dolu. Myslel jsem si, že to bude v pohodě, ale už teď mi vadila jeho přítomnost. Byl to můj život a moje rozhodnutí. On možná ty špeky nevidí, ale ostatní ano a já chci být krásně hubený. Ucítil jsem jeho palec na svém rtu a tiše jsem zakňučel. Nelíbilo se mi, co se děje. Harry tiše zavrčel a chytil do jedné ruky obě moje zápěstí, načež jsem zasyčel bolestí. Nechápavě nakrčil obočí a potom vzal opatrně moje zápěstí, aby si ho mohl prohlédnout. Nevěděl jsem, co mu řeknu, až se zeptá, kde jsem to vzal. Asi mu nemůžu jen tak říct, že mi to udělal Jeremy včera. Nejspíš by chtěl vědět i zbytek, ale o tom už v životě mluvit nebudu.

Harry 

Myslím, že je netřeba říkat, jak moc zmatený jsem byl. Kde sakra přišel k těm modřinám? "Co se ti včera stalo?" zeptal jsem se vážně. Nechoval by se takhle, kdyby mu něco nebylo, to poznám. Normálně by se nechal i políbit. "Nic," kuňkl potichu. "Nic? A tohle je asi co? Máš sakra na zápěstí otlačeniny, kdo ti to udělal?" Myslím, že bylo dost vidět, jak moc jsem naštvaný a myslím, že kvůli tomu byl on víc a víc vyděšený. Neměl se ke slovu, vzdal jsem to. Slezl jsem z něj a sedl si zpět k jídlu. "Nejsem debil, vidím, že ti někdo něco udělal, ale víš co... Když mi to nechceš říct, nemůžu s tím nic udělat, takže to je asi jedno, ne?" řekl jsem rezignovaně a pustil se do kuřete. Louis stále seděl na jeho posteli, nejspíš nad něčím přemýšlel. Nevím, o co mu jde. Nechce mě tu? Přijel jsem sem tak nadšený a neuplyne ani dvacet minut a už jsem vytočený. Podle toho jeho chování se mi spíš zdá, že někoho má. Proč by mě jinak odstrkoval? Najednou mi začal zvonit mobil a na displeji se objevilo Andyho jméno. Vzal jsem to, protože se Louis stejně neměl ke slovu a já se potřeboval uklidnit.

Louis 

Harry opustil pokoj a já myslel, že odešel, takže jsem nechal volný proud slabosti a rozplakal se. Zabořil jsem si obličej do dlaní a zkroutil se do klubíčka. Nevím jak dlouho jsem tam ležel, když se znovu otevřely dveře a já byl za chvíli v Harryho objetí, které mě uklidňovalo, až jsem se k němu silně přitulil. Měl bych mu to říct. Mohl by mě ochránit. Nemusím říkat detaily. pochybuju, že ho to bude zajímat. Stačí mu určitě základ. "Je-jeremy," zakňučel jsem a on mi podal pití, abych se napil a ulevil trochu svému krku. "Ud-udělal mi to-to on. Ub-ublížil mi," vykoktal jsem a sklopil pohled do svého klína. Víc jsem říkat nechtěl. Muselo mu stačit tohle. Přece se mu tady nebudu chlubit s tím, že když jsem mu udělal v cukrárně scénu a potom utekl pryč, tak si mě odchytl Jeremy, líbal mě, osahával mě a pak mě donutil, abych mu vykouřil, přičemž se mi i vychcal do pusy. Tohle rozhodně nahlas říkat nebudu. Harry si to určitě dokáže domyslet. Snad stačí, že slyší, že vlastně nemůžu mluvit a kvůli čemu to asi může být. Sklopil jsem pohled ještě níž a poníženě vzlykl, když jsem si vzpomněl na Jeremyho slova, když říkal, že tohle není všechno. Měl jsem takový strach. Bál jsem se, že mě jednoho dne znásilní.

Harry 

Mohl jsem tušit, že v tom jede Parker. Ten vypatlanec neví, kdy by měl přestat dělat tyhle věci, protože právě teď to přehnal. "Slibuju, že už ti neublíží, dobře? Postarám se o to, já i kluci. Jen už nebreč, vše je dobrý," šeptl jsem a pevněji ho objal. Bylo mi jasné, co se tam dělo. Co mu ten idiot udělal. Bylo mi neskutečně na zvracení z toho, že je toho někdo schopný. Vždyť, kdo by ublížil člověku bezdůvodně? Nenechám to takhle, prostě udělám cokoli, aby za tohle Parker zaplatil. Hladil jsem Louise po vlasech a mírně s ním kolébal. "To on to řekl, že jo? Že jsi tlustej," řekl jsem po chvíli přemýšlení. Odpovědí mi bylo nepatrné přikývnutí. "Lou, prosím. Nevěř tomu, co on říká. Koukni se na to, čeho je schopnej. Chce ti jenom srazit ego, nesmíš se nechat. Tvoje postava je úžasná a tím, že nebudeš jíst, si ji akorát posereš," řekl jsem mu smutně. Nevím, co s ním mám dělat. Nevím, jak mu dokázat, že není tlustý. Ale když mu to ten idiot zafixoval do hlavy, nejspíš bude těžký ho toho zbavit. Abych pravdu řekl, takhle mi bylo úžasně. Jen my dva, v objetí a klidu. Sice je klid jenom kvůli tomu, co se stalo včera na jarmarku, ale i tak. Alespoň se nehádáme nebo tak. Jsme prostě jenom spolu.

Louis 

  Nechtěl jsem Harrymu říkat o tom, že i jeho kamarádi mi říkali, že jsem tlustý. Jedině Harry tvrdí, že to tak není, ale i já to vidím. Víc jsem si hlavu zabořil do jeho hrudi a užíval si jeho nádhernou vůni, která byla nasáklá kouřem z cigaret a ještě smradem z alkoholu. Harry se po pár minutách odtáhl a vzal do rukou jídlo, které ke mně přisunul a s úsměvem čekal, až si vezmu. Zakroutil jsem hlavou, jelikož tohle vážně jíst nemohu. "Ne-nejedl js-jsem už asi př-přes tý-týden. Od-od té doby, co-co se stalo me-mezi námi," vykoktal jsem a odsunul od sebe box s jídlem. "Ne-nemůžu začít s tí-tímhle," pokroutil jsem hlavou a začal hlasitě kašlat. Jak mi mohl Jeremy tolik ublížit? Bolelo to jako sviň a bylo jasné, že dlouho nepromluvím jinak, než zlomeně, chraplavě, nebo koktavě. Bylo opravdu těžké mluvit. Harry chtěl něco říct, když mi zazvonil telefon, který oznamoval, že mi přišla zpráva. Nevěděl jsem, kdo mi píše, ale natáhl jsem se pro telefon a otevřel zprávu, ke které byla příloha fotografie z neznámého čísla. Ta fotka byla poslána jako skupinová pro několik lidí. Hlasitě jsem vzlykl a zakryl si rukou ústa. Chtěl jsem telefon rychle schovat, ale Harry mi ho vytrhl a já se znovu rozplakal. Na fotce byla vidět Jeremyho brada a jeho tělo, přitom jedna jeho ruka v mých vlasech, když mě nutil, abych mu dělal dobře. Moje tváře byly ulepené od slz a na jeho tváři byl vítězný úšklebek. Před sebou jsem měl text, který k tomu byl poslán pro všechny, které Jeremy vybral: 'Stylesova kurvička má nového pána. Podívejte se, jak ochotně mi kouří a ještě si do pusy nechal nachcat. Kdo by nechtěl tyhle dokonalé rty kolem svého ptáka?' Zlomeně jsem se rozplakal. Jeremy to určitě poslal půlce školy a já nebudu moct ani vyjít na ulici.