Weed Love || Larry Stylinson // Book1 ✔

Kapitola 1

Louis

Nastalo nádherné ráno, které jsem ovšem nemohl pořádně procítit, jelikož jsem zaspal. Musel jsem si rychle připravit všechny potřebné věci; do školy i na sebe. Koupelnu jsem prolétl jako uragán, oblékl si černé skinny a můj oblíbený huňatý svetr, popadl učebnice, které dnes budu potřebovat a nakonec i brýle, jelikož jsem si nestihl dát čočky a jinak bych neviděl. Vynechal jsem snídani i rozloučení s rodinou. Sprintem jsem běžel na autobusovou zastávku, kde stavil můj školní bus. Doběhl jsem tam přesně na čas a za to jsem byl skutečně moc rád. Nastoupil jsem a posadil se okamžitě dopředu. Bylo to moje místo. Seděl jsem sám, ale nevadilo mi to. Měl jsem svůj klid, nikdo mě neotravoval a mohl jsem spokojeně žít. Vzadu se ozýval hlasitý smích, zatím co jsem se já snažil soustředit na to, abych se naučil na dnešní písemku. Včera večer jsem přitom usnul, takže jsem to pořádně neuměl a měl jsem z toho strach. "Tomlinsone?" ozvalo se ze sedačky za mnou a já se otočil na dotyčného chlapce, aby pochopil, že mu věnuji svojí pozornost. "Od kdy nosíš brýle?" zeptal se zvědavě a já si povzdechl. Neměl jsem rád brýle. Vypadal jsem s nimi strašně. "Nosím čočky. Dnes jsem nestíhal. Omluv mě prosím, ale musím se učit." vrátil jsem svojí pozornost k učebnici, ale díky chuligánům vzadu, jsem se vlastně nedokázal pořádně soustředit. Dnešní test jsem nechtěl pokazit. Potřeboval jsem poslední dobrou známku, abych mohl o prázdninách odjet s ostatními do Ameriky na velkou exkurzi.

Harry

Do začátku vyučování zbývalo pár minut a já se stále neměl k odchodu do třídy. V ruce jsem držel ještě více jak polovinu cigarety, přece ji jen tak nezahodím kvůli biologii. Opíral jsem se o zeď školy a pozoroval modré nebe, po němž se hnaly mraky. Hlavou mi proplouvaly myšlenky o tom, co budu dnes večer dělat. Je pátek, ale chodit pořád někam chlastat mě už taky nebaví. Nejen že na to nemám peníze, ale ani mi to nechutná tak jako dřív. Možná řeknu klukům, aby přišli na PlayStation a trávu... Ze školy se ozvalo zvonění, což značilo, že bych měl vážně pohnout, jestli nechci neomluvenou hodinu. Zahodil jsem zbytek cigarety a vešel do školy. Chodby byly již překvapivě prázdné. Zaklepal jsem na dveře od učebny biologie a vešel. Upřímně, nečekal jsem tolik pohledů a už vůbec ne nějakého cizího chlapa s ještěrkou v ruce. "Uhm, promiňte, ujel mi autobus," řekl jsem zmateně a rozhlédl se. Očividně máme nějakou přednášku. Jsme spojení s druháky, což je mi tak nějak u prdele. S většinou se ani nedá mluvit. Proti nám třeťákům mají pořád nějaké kecy, ale pravdou je, že jim se směje úplně každý. "Sedni si," řekla učitelka a já tak udělal, jelikož ten chlap s ještěrkou v ruce vypadal mírně naštvaně, že ho ruším. Další nudná hodina přede mnou, uh.

Louis

Přednáška o plazech nebyla vůbec nijak zajímavá, ale aspoň jsem měl více času na učení. Nevnímal jsem toho muže a jen zíral do svého sešitu, když se otevřely dveře a někdo vešel dovnitř. Dotyčnému jsem věnoval jen jeden pohled, abych zjistil kdo to je a jakmile mi došlo, že je to jeden z těch, kterým je škola u zadku, tak jsem zase sklopil pohled k sešitu. Přednáška uběhla docela rychle a já doufal, že už bude normální vyučování, ale učitelka nám oznámila, že máme jít do další třídy, kde nás očekával muž  s jestřábem na bidélku, který měl masku přes oči. Měla to být další přednáška, ale tentokrát o ptácích. Všichni se nahrnuly dovnitř třídy a já vešel mezi posledními, abych zjistil, že už si není kam sednout, takže si všichni sedali na zem, nebo na lavice. Při té myšlence jsem se otřásl a můj pohled se střetl s klukem, který seděl v lavici vedle mě a usmíval se. "Tak si běž někam sednou, ne?" ušklíbl se a já se s povzdechem rozešel dozadu, ale on mě chytil za zápěstí a zastavil. Cítil jsem z něj trávu, až se mi motala hlava. Byl to jeden z těch zhulenců, jako ten co přišel pozdě. "Jak se jmenuješ, prcku?" zeptal se mě tichým hlasem a já se otřásl nechutenstvím. "Jsem Tomlinson, uhm, Louis Tomlinson." vytrhl jsem mu ruku a bez dalšího slova se rozešel až dozadu, kde se pro moje štěstí zrovna uvolnilo jedno místo vedle nějaké třeťačky. Okamžitě jsem si tam sedl a ignoroval všechny ostatní ve snaze se ještě něco naučit.

Harry

Celý den jsem doslova trpěl. Po první přednášce, která byla už tak dost nezáživná, přišla další. Stejná nuda, kterou jsme si krátili tím, že jsme na druháky házeli kousky gumy. Nakonec se mi to vážně nevyplatilo, jelikož jsme další hodinu dostali test z nějakých těch keců, co zazněly na přednášce. Upřímně, za čtyřku budu rád. Dnes byl den, kdy probíhaly přijímačky, takže jsme měli zkrácené vyučování a já už ve dvanáct stál opřený o zeď školy a nasával do plic cigaretový kouř. S Davidem, mým nejlepším kamarádem, jsme se domluvili, že dnešek strávíme koukáním na filmy a trávou, ostatně jako snad každý den. "Jdou sem druháci," řekl David a sedl si na zem, aby se mohl opřít o zeď. "Stejně mi řekni, jak se mohlo tolik dementů sejít zrovna v jednom ročníku," divil jsem se. Vážně to nechápu. V druháku je maximálně pět lidí, se kterými se dá normálně mluvit, je to otřesný. I ti prváci jsou normálnější. Mé oči skenovaly každý jejich krok směřující k nám. Nevím, proč k nim chovám takovou averzi, prostě to je nějak vžitý. "Mizím, pojď, hodím tě domu, jestli chceš," řekl jsem a zvedl ze země svůj školní batoh. David se zasmál a následoval mě k autu. "Vážně odcházíme kvůli partě debilů?" "Nechci se s nima bavit, fakt je nemusím," odpověděl jsem rezignovaně a odemkl auto, do kterého jsme se naskládali a vyjeli směrem k mému domu. Autem se rozléhala hlasitá hudba, která přiměla mé srdce dunit neuvěřitelně silně, a kouř, ať už z cigaret, které jsem kouřil já, nebo z vapolizeru, který kouřil David. "Nech je jít," zasmál se David a já šlápl na brzdu, abych pustil druháky na přechodu. "Čum na to, tamten má ve vlasech ještě kusy gumy," začal jsem se smát, i když mi bylo v koutku duše líto, že kvůli nám vypadají jako dementi.

Louis

Bylo to snad poprvé, co jsem byl naprosto v háji. Vážně jsem nečekal, že z toho nakonec budeme psát a litoval jsem toho, že jsem neposlouchal a učil se látku na zítřek. Bohužel na biologii žádný expert nejsem, takže jsem tam napsal neskutečné kraviny a budu rád, když vůbec dostanu nějakou normální známku. Ještě navíc na mě házeli třeťáci gumu, což mi rozhodně moc nepomohlo. Když jsem odcházel ze školy, tak na mě všichni zírali a občas se zasmáli a já nevěděl, co se děje. Chtělo se mi brečet a bylo hodně těžké se udržet. Věděl jsem, že doma se rozbrečím a probrečím celý večer. Kvůli těm hloupým přednáškám nepojedu na exkurzi, protože z toho teď dostanu špatnou známku a učitel mě zamítne. Mohou tam jet jenom ti, kteří jsou ve všem nejlepší a mají určitý počet dobrých známek, což já už teď nemám. Snažil jsem se být v klidu, když mě, a ještě pár lidí z mé třídy, pustilo na přechodu auto, ze kterého bila hlasitá hudba. Neodolal jsem a podíval se dovnitř. Můj pohled se střetl se zelenýma očima toho kluka, který přišel ráno pozdě. Moje srdce se rozbušilo jako blázen, okamžitě jsem odvrátil pohled a cítil, jak moje tváře nabírají rudou barvu. Vůbec jsem nechápal, co se stalo, ale raději jsem přidal do kroku a snažil se nemyslet na to, že ten kluk, který patří k povalečům, zhulencům a vůbec k lidem mezi které nechci nikdy patřit, je vážně dost pěkný.