Weed Love || Larry Stylinson // Book1 ✔

Kapitola 7

Harry

"Tak co? Jak to včera dopadlo?" Nad Zaynovou otázkou jsem jen mávl rukou, jelikož vážně nebylo tolik věcí, o kterých by se dalo mluvit. "Nuda. Čekal jsem, že se nějak odváže nebo tak, ale po včerejšku pochybuju, že dal pusu někomu jinému než mámě na dobrou noc," povzdechl jsem si a vhodil do automatu peníze, načež mi vypadla plechovka. "Stanovili jste si nějaký čas? Jako, jak dlouho máš na splnění výzvy?" zeptal se Jack. "Vlastně ani ne. Myslím, že na Louise budu muset dost pomalu. Navíc ani nevím, jestli se s ním mám první vyspat a potom mu dát trávu. Když se s ním vyspím, nejspíš mě odkopne, ale když mu dám trávu, odkopne mě už stoprocentně," přiznal jsem. "Máš recht, pochybuju, že bys to dál během tejdne," souhlasil se mnou Zayn. Polovinu přestávky jsme trávili na chodbě a psychicky se připravovali na ekonomiku, jelikož máme test, na který se ovšem většina třídy vysrala. "Stylesi!" zavolala na mě učitelka, jenž přicházela z kabinetu. "Už je hodina?" zeptal jsem se potichu Zayna, protože mé tělo pohltil strach, že jsme o hodinu na chodbě. Normálně by to nevadilo, ale tohle je naše třídní. "Za měsíc nás čeká matematická soutěž, potřebujeme vybrat nejlepší studenty. Tady máte seznam a přiveďte je sem prosím," řekla, dala mi kus papíru a zmizela do třídy. Překvapeně jsem zůstal stát. K pohybu mě dostalo Louisovo jméno na papíře. Takže první cíl Louis. Cesta k jeho třídě proběhla docela rychle. Když jsme vešli, už od pohledu bylo vidět, že je mu opravdu zle. Rozešli jsme se k němu a ignorovali pohledy ostatních. Ta rivalita mezi druhákama a třeťákama je vážně vžitá v každém z nás. Opřel jsem se o Louise lavici ve snaze alespoň trochu ukázat moje svaly, jelikož opravdu opravdu chci vyhrát! "Pojď prcku, musíme obejít ještě pár tříd," řekl jsem a zasmál se jeho pohledu.

Louis

Netušil jsem, co se děje. Zmateně jsem se podíval na Zayna, který stál u katedry a znuděně čekal. Potom jsem vrátil pohled na Harryho a všiml si jeho vymakaných rukou. Tiše jsem polkl a měl jsem chuť si zakrýt svoje hubené pařátky. "Co se děje?" zeptal jsem se nechápavě Harryho, protože chtěl, abych s nimi někam šel. "Nějaká olympiáda," usmál se a zamával mi papírem před obličejem. Došlo mi to. Povzdechl jsem si a opatrně vstal ze svého místa. Měl jsem opravdu problém udržet včerejší lednici ve svém žaludku. Snědl jsem toho tolik, že se nejspíš na chodbě vyzvracím. Odešel jsem s nimi na chodbu a šli jsme někam dál, když to na mě najednou přišlo. Dal jsem si ruku před pusu a rozeběhl se na nejbližší záchod. Ještě jsem slyšel Harryho, který Zayna požádal, aby došel pro ostatní a potom hlasité kroky za mnou. Doběhl jsem na záchod, kde jsem se zamkl do jedné kabinky a okamžitě začal zvracet do mísy. Nikdy dřív mi takhle zle nebylo. Uslyšel jsem Harryho hlas za dveřmi, když se ptal, co mi je. "Co jste mi to sakra udělali?!" zakřičel jsem na něj a dál pokračoval ve zvracení. Člověk by neřekl, že se tolik jídla vejde do jednoho žaludku. Po tvářích mi tekly slzy a já jen chtěl, aby to konečně přestalo. Bylo to jako trest, ale nevím, co jsem udělal špatně.

Harry

Vyděšeně jsem čekal před kabinkou a přemýšlel, co s ním budu dělat. Říct mu, že snědl dortík s trávou se mi vážně nechce. Je mi jasné, že by to nevzal vůbec dobře a dost možně by to se mnou úplně vzdal, což je to poslední, co momentálně chci. "My ti nic neudělali," bránil jsem se, "musel jsi jenom něco sníst." Čekal jsem odpověď, ale spíše se mi dostalo dalších dávivých zvuků. Po nějaké té minutě vyšel naprosto bledý Louis. "Jsi v pořádku?" strachoval jsem se okamžitě a natáhl k němu ruku, před kterou uhnul. "Ty dortíky... Co v nich bylo?" zeptal se vážně a mně se nervozitou stáhl žaludek. Sakra, prober se, Stylesi. "Nemám páru." Trval jsem si na svém. Louis si vypláchl pusu a zastavil se před zrcadlem, ve kterém zkoumal své vlasy. "Chceš žvejku?" zeptal jsem se a natáhl k němu ruku s balíčkem žvýkaček. Docela se divím, že si jí vzal. Čekal jsem, že teď bude odmítat vše, co mu nabídneme. "Je to líp?" zeptal jsem se starostlivě. Mírně přikývl a naposledy se prohlédl v zrcadle. Otevřel jsem dveře a pustil ho, což byl vážně zvláštní čin, takže jsem se jen zastavil a přemýšlel nad tím, co jsem to právě udělal? "Rozmyslel sis to s tou matikou?" snažil jsem se nahodit téma. "Ještě nevím, jestli budu mít čas. Spíš to vypadá, že ne," řekl a já v duchu zaklel. Jak se k němu mám sakra dostat? Co na něj může platit? Potřebuju se s ním sblížit, ale vůbec nevím jak. Je na mě nejspíš moc složitou osobností.

Louis

Po mé odpovědi vypadal Harry trochu zklamaně. Viděl jsem v tom nějakou rošťárnu, ale možná jsem se jen spletl. Třeba chce doopravdy vysvětlit matiku. "Ale teď v neděli mám čas. Můžeme se někde sejít a mohl bych se podívat na to, co bys chtěl vysvětlit a podle toho bych se zařídil?" navrhl jsem tiše a on nadšeně souhlasil. Trochu jsem se zamotal a on mě pohotově chytil a raději mě po zbytek cesty držel kolem pasu, abych znovu nespadl. "Proč se o mě tolik staráš?" zastavil jsem ho a podíval se mu do očí. Tohle mě opravdu zajímalo. "Včera jsi se mnou byl docela dlouho a já si moc dobře pamatuju tvé otrávené pohledy. Jako kdybys chtěl, co nejrychleji utéct, ale byl jsi se mnou dlouho a teď se o mě staráš, když mi je špatně? To k vám huličům nepatří," zakroutil jsem hlavou a prošel si prsty skrz rozčepýřené vlasy. Bylo mi dost zle, ale věděl jsem, že enhle den ještě dodělám, jelikož je pátek a pak už je víkend. "Nejste ten typ, který by se zajímal o ostatní. Zajímáte se jen o alkohol, drogy a sex. Ode mě neočekávej ani jedno, pokud ti jde o tohle," ustoupil jsem od něj o jeden krok do strany, ale on si mě přitáhl zase k sobě. Asi měl strach, že zase spadnu, ale to nehrozilo. Rovnováhu už jsem našel a teď jsem chtěl znát jeho odpověď.

Harry

Jeho otázky mě trochu zarazily, jelikož na ně vlastně ani sám neznám odpověď. Proč se o něj tak starám? "Ani nevím, proč se tam starám. Prostě mám nějakou potřebu být s tebou a hlídat, jestli ti nic není." Vážné konverzace opravdu nejsou nic pro mě. Nikdy nevím, co říct, jelikož se mi vše jeví jako špatná odpověď. "Máš o nás všech moc zkreslený mínění. Člověk, který hulí, není automaticky špatnej člověk. Alkohol zrovna já k životu nepotřebuju a sex? Každej já někdy nadrženej, ty možná dáváš přednost svojí ruce, někdo jiný dává přednost člověku," řekl jsem a pokrčil rameny. Roztomile odvrátil pohled a mně bylo jasné, že věci, jako sex, není něco, o čem by chtěl mluvit. "Nech mě tě líp poznat. Chci, abys viděl moje pravé já a ne jenom toho kluka, za kterýho mě máš." Tenhle rozhovor se pomalu a jistě vyvíjí tím dobrým směrem. Po cestě jsme potkali Zayna a pět dalších lidí, se kterými jsme se vydali do třídy, kde právě probíhala výuka ekonomiky. Když jsme vešli do třídy, učitelka se ani neobtěžovala říct nějaké "děkuju", což je vlastně normální a rovnou nás posadila. Sedl jsem si do lavice a hned vytáhl svůj mobil. Když si vedle mě sedl Louis s papírem plným matematiky, vůbec jsem nevěděl, co se děje. Napsal jsem Zaynovi, který mi obratem odepsal, že ode dneška budeme mít každou ekonomii s těmi šesti vybranými. My se budeme učit, oni cvičit na matiku. Takže se evidentně uvidíme často. Další dlouhý školní den byl za mnou a já konečně seděl ve svém autě na cestě domu. Co mě překvapilo byl nějaký kluk, který se bavil s Louisem, jenž šel přes přechod, na kterém jsem ho pustil. Ani nevím, jestli si mě všiml, každopádně mi tvář zdobil jistě ne moc hezký pohled. S tím klukem si očividně rozuměl. Proč si takhle nemůže rozumět se mnou?