Weed Love || Larry Stylinson // Book1 ✔

Kapitola 69

Louis 

  Díval jsem se na něj opravdu šokovaně a nevěděl jsem, co říct. Měl jsem o něj strach, ale bylo mi jasné, že o mojí lítost nestojí. "Tak to musíme udělat něco, abys nechtěl umřít," zašeptal jsem a jemně ho políbil na rty. Zdálo se, že mu moje slova zvedla náladu. "Co kdybychom dnes nechodili do školy? Můžeme vzít Charlieho a jet do toho údolí, co je za městem. Moc lidí o něm neví, ale máma mě tam vzala. Je tam nádherná přírodní oáza, kterou bychom mohli využít a zaplavat si. Charlie se vyřádí a ty třeba přijdeš na jiné myšlenky," navrhl jsem a on se zářivě usmál, ale úsměv zmizel, když mi z obýváku zapípal telefon. "Hned jsem tady," usmál jsem se a jemně ho políbil. Harry pevně chytil mojí paži a nejspíš mě odmítal pustit. "Co to děláš?" povzdechl jsem si a podíval se mu do očí. "To bude nejspíš moje máma. Musím jí odepsat, aby věděla, že jsem v pořádku a kolik peněz budu potřebovat," pokroutil jsem nad ním hlavou. Po pár vteřinách mě pustil a s povzdechem se díval na strop. Odešel jsem do obýváku, abych zkontroloval zprávu, ale nebylo to máma. Bylo to znovu to divné číslo, které mi psalo večer. 'V osm na parkovišti. Všechno ti řeknu,' stálo tam. Protočil jsem očima, zprávu odstranil a dotyčného zablokoval, aby mi už nepsal. Ať to byl kdokoliv a chtěl cokoliv, tak já neměl zájem. Ne, potom co včera Harry dostal ten záchvat, nebo co to vůbec bylo. 

Harry 

Strach mě přepadával znova a znova, bez přestávky, a já netušil, co dělat. Mé oči vyplašeně koukaly na jedno a to samé místo, odkud měl přijít Louis. Bál jsem se, že třeba přijde a bude naštvaný, že už ví pravdu, že mě odkopne. "Kdo ti psal?" zeptal jsem se okamžitě. Netvářil se nijak zvlášť naštvaně, spíš zmateně. "Máma, jak jsem říkal," zamumlal a lehnul si ke mně. Jeho hlava se ocitla na mé hrudi a mě ve tváři šimraly jeho vlasy, do kterých jsem po chvíli vtiskl polibek. "Miluju tě, Harry," zamumlal a zvedl hlavu, takže jsem bez váhání věnoval polibek i jeho rtům. "Já tebe," usmál jsem se a snažil se si užívat tu chvíli, kdy ještě nejsem sám. Je to zvláštní, vím, že ho nemiluju, ale jsem na něj tak moc zvyklý, že bez něj zkrátka být nechci. Před dvanáctou jsme se vypravili z Louisova bytu a zamířili na jídlo, na které jsem ho pozval. Byl to fajn oddech a já alespoň zapomněl na ty zprávy. Nevím, jestli to Louise trápilo, třeba to číslo zkontaktoval a domluvil se na jindy? Opravdu nevím a to mě děsí nejvíce. "Půjdeme pak pro Charlieho? Ani nevím, co myslíš, dá se tam dojít pěšky? Já jen, že Charlie fakt dost bleje," zamumlal jsem s plnou pusou. "Harolde, žereš jako prase," zasmál se a zakroutil nade mnou hlavou. "Pěšky to trvá tak dvacet minut rychlou chůzí, no..." Už jen podle jeho výrazu mi bylo jasné, že je ta jeho prdel tak moc líná, že by nejraději jel autem a vyhnul se krokům. "Fajn, ale sedíš u Charlieho vzadu, ať ho nemusím poutat," řekl jsem rázně a usmál se nad jeho zoufalým výrazem. Po jídle jsme se doplazili ke mně, kde mě v kuchyni okamžitě přepadla máma a spustila na mě hromadu nadávek, ohledně školy převážně. Vážně chybím dost často a to se odráží i na známkách. Divím se, že mě ještě nevyrazili. Beze slov jsem hodil do batohu plavky, nějaký ručník a cigarety, sbalil Charlieho a zabouchl za sebou dveře. "Kráva," začal jsem nadávat, což Louisovi dost vadilo, protože zastával názor, že bych neměl nadávat někomu, kdo mi věnoval život a stará se o mě. 

Louis 

Celou cestu k oáze bylo ticho. Já se snažil držet, co nejdál od Charlieho, ze kterého jsem měl stále strach. On se ke mně pořád snažil dostat, takže jsem mezi námi vyděšeně držel deku, aby ke mně nemohl dostat a Harry z toho měl akorát prdel. Chtěl jsem mu za to ublížit, ale nemohl jsem, protože bych potom uvolnil cestu Charliemu a to jsem neměl v plánu. Šťastně jsem vydechl, když jsme zastavili a já rychle vyskočil z auta a odběhl od něj, abych byl, co nejdál od Charlieho. Harry se stále smál, když ho vyndal z auta. Smál se, když vyndaval věci a smál se, když šel ke mně, Nevadilo mi, že se směje. Bylo to mnohem lepší, než aby měl nějaký ten záchvat. Jeho úsměv byl dokonalý. "Miluju tě," vydechl jsem, když byl blízko mě a okamžitě mu skočil kolem krku, abych ho políbil. Harry pustil na zem všechny tašky, které před tím držel a omotal ruce kolem mého pasu, abychom byli blízko u sebe. Po pár minutách se jeho ruce přemístily na můj zadeček, který stále bolel, ale nebylo to tolik hrozné. Ruce dostal pod kalhoty i spodní prádlo a mačkal obě moje půlky, zatím co se věnoval mým rtům. Odtáhl jsem se, abych se mohl nadechnout, načež se on přemístil na můj krk, kde začal dělat malé značky. Slastí jsem přivíral oči a tiskl se na něj víc a víc, abych toho dostal mnohem více, než mi dával. Mohl cítit, jak se rozkrokem otírám o jeho stehno a tiše kňučím jeho jméno, abych mu ukázal, že je mi vážně dobře, Jedna jeho ruka vjela mezi moje půlky, aby mohl otestovat vody. Oba víme, že říkal, že mě nechá si odpočinout, ale bylo jasné, že to ani jeden z nás nevydrží. V téhle chvíli jsem hrozně moc chtěl, aby mě svlékl, přirazil o strom, nebo se mnou vlezl do vody a vzal si mě tím způsobem, kterým mohl jenom on a nikdo jiný. "Vezmi si mě tady, prosím," zakňučel jsem a zvrátil hlavu dozadu z té slasti, kterou mi způsoboval takovými jemnými doteky. Stačilo mi málo, abych o to prosil.