Weed Love || Larry Stylinson // Book1 ✔

Kapitola 32

Louis 

  Vděčně jsem si převzal čaj, na který jsem měl už nějakou tu dobu chuť, ale u nás doma se čaj nenajde. Pomalu jsem usrkával a cítil na sobě Harryho pohled. "Nezírej tak," špitl jsem s rudými tvářemi a on jen protočil očima a posadil se ke mně blíž. Hleděli jsme si do očí a já se nakonec začal hihňat, jelikož to prostě jinak nešlo. Harry mi vzal z rukou čaj a přitiskl se znovu na moje rty. Nevím jestli to je možné, ale mám pocit, že jsem se na jeho polibcích stal závislý. Najednou se ozvalo zatáhnutí za kliku, ale dveře se neotevřely, protože byly zamčené. "Harolde!" zakřičel někdo za dveřmi a já si ten hlas snažil někam zařadit, ale nešlo to. "Okamžitě zvedni ten svůj velký zadek a pojď otevřít!" teprve až v té chvíli jsem poznal Jimina a tiše jsem se začal smát. Přikryl jsem si ústa dlaní a čekal na to, co se bude dít. "Kluci sehnali kvalitní trávu, který ani ty nemůžeš říct ne, takže dělej, nebo nám jí celou vyhulej!" pokračoval Jimin a Harry se s povzdechem zvedl z postele a šel odemknout. "Dneska se z toho nevykroutíš, ani kdybys chtěl! Prostě jdeš se mnou!" zapištěl Jimin, když konečně měl možnost vidět na kudrnatého kamaráda. Zakousl jsem se do rtu a stále tiše čekal. 

Harry 

Jimin vtrhnul do pokoje, kde si všiml Louise. "Super, ty můžeš jít taky," zasmál se. Byl celý nějak zrychlený, asi to byl fakt kvalitní materiál, že tak spěchá. "Dnes už jsem měl a Louis asi není ve stavu, že by šel," řekl jsem. Upřímně, kdyby tu nebyl Louis, už dávno bych šel, ale chci vypadat, jako že dávám přednost jemu před trávou. "Harry, to je v pohodě, klidně můžeme jít," ozval se Louis, čehož okamžitě využil Jimin a už nás táhnul z pokoje. "Počkej, vole, vždyť nemám ani triko," začal jsem nadávat a běžel zpátky. Louis se jenom tlemil celé téhle situaci. Na schodech jsme běželi jako neřízené střely, až jsme narazili do sestry, která začala nadávat, ale pár slovy jsem ji odbyl. Jimin se smál, Louis vyplašeně koukal, že jsem sprostý na mou malou sestřičku a já neřešil. "Jdeme ven, nenechte klíče v zámku," zavolal jsem a už jsme mířili k parku. Byl jsem hrozně natěšený, už jsem to chtěl ochutnat. Nemám ani v plánu, se nějak zdržovat, už jen kvůli Louisovi. Došli jsme k naší lavičce, kde seděl David, Jack a Davida brácha. Ani nevím, jak se jmenuje, říkáme mu Evžen. Už si ani nepamatuju, kdy to začalo, ale chytlo se to. "Kámo, budeš to milovat. Máme to na zkoušku, asi si to koupím," začal Jack a podal mi jointa. Silně jsem natáhl a trochu se zadusil, ale stálo to za to. Lepší jsem snad ještě neměl.  

Louis 

Sledoval jsem Harryho, který si potáhl a začal kašlat. Nikdy dřív jsem ho neviděl se zadusit, takže to muselo být opravdu silné. Na jeho tváři se objevil nadšený úsměv, což znamenalo, že mu to asi hodně chutná. Pokroutil jsem nad ním hlavou. "Dej si taky, Louisi," vyzval mě Jimin a vzal si z nějaké krabičky dalšího jointa, kterého si zapálil. "Raději ne," namítl jsem a on mě začal přemlouvat, ale Harry to utnul, když řekl, že to nesmím dokud se nevrátím do normálu. Jack si odkašlal a podíval se mi do očí. "Je to kvůli mně, prdelko?" zeptal se tiše a já se zakousl do rtu, když jsem přikývl. To on mi začal říkat, že jsem tlustý a já přestal jíst. "Mrzí mě to. Nechtěl jsem-Nemyslel jsem to vážně. Rozhodně nejsi tlustý. Jsi příliš hubený. Měl bys začít pořádně jíst, jelikož v tom oblečení plaveš a to se Harrymu rozhodně nemůže líbit. Slibíš mi, že začneš zase jíst, prdelko?" jeho hlas byl tichý, takže kdyby ostatní mluvili, tak bych ho neslyšel, ale oni mlčeli a poslouchali. Já cítil, jak byl Harry ztuhlý a určitě bude požadovat vysvětlení. To, co Jack řekl, pro mě hodně znamenalo a já pochopil, že to byl hloupý nápad přestat jíst. "Děkuji, Jacku. Slibuju," usmál jsem se a podíval se na Harryho, který měl pohled přilepený na Jackovi.  

Harry 

Domů jsme se dostali o hodinu později, načež jsme oba padli únavou. Zítra nepůjdu do školy taky, abych tu nenechal Louise samotného, ačkoli by mohl jít domů, chci mít jistotu, že se mu nic nestane. "Dobrou," zamumlal jsem do polštáře. "Harry, jsi pořád v džínách," povzdechl si Louis a nejspíš si sedl, jelikož se prohnula matrace. "Mi je sundej." A Louis je vážně sundal. Nejdřív mě otočil na záda a sedl si obkročmo na moje nohy. Rozepnul mi knoflíky i zip, bylo až moc zřejmé, že se mě dotýkal víc než bylo třeba a že to dělal naschvál. Tohle je poprvé, co se mě on sám snaží dotknout! Už jenom z tohohle jsem cítil narůstající vzrušení v mých, zatím oblečených, kalhotech. Jel po lemu džínů, až je nakonec začal sundavat. Rukou se opět otřel o mojí narůstající erekci a mně to nedalo. "Chceš si hrát?" zeptal jsem se ho, načež tak roztomile zrudnul a kousl se do rtu. "Víš, jsem unavenej. Jestli máš chuť, možná by ses o mě mohl postarat?" řekl jsem s nadějí v hlase, protože jsem opravdu moc chtěl, aby se staral i on. Abych tu jenom ležel a čekal, co dalšího udělá. Vypadal dost rozpačitě, bylo jasné, že neví, co teď dělat. Já mu na výběr dal.