Weed Love || Larry Stylinson // Book1 ✔

Kapitola 70

Harry 

  "Tak toho jistě využiju," zaculil jsem se a pustil ho. Sice vůbec netuším, co si na něj vymyslím, ale to nebude žádný problém. To on už by měl litovat, že něco řekl. "Nechápu, že pořád musíš bejt tak nadrženej," zamumlal Louis a tím mi vytvořil úsměv na tváři. "Za to můžeš ty," obvinil jsem ho. S nechápavým pohledem si lehnul na deku a já se cpal brambůrky. Všechno bylo v klidu. Charlie běhal kolem nás a Louis mu házel klacek, i když bylo dost zřejmé, že se snaží mého psa utopit. Házel ten klacek do jezera a vzhledem k tomu, že Charlie je štěně, co neumí plavat, to nevypadalo zrovna dobře. Tomu jezeru se obloukem vyhýbal, i když do něj jednou malém spadl po hlavě. Ptáci krásně rušili ticho zpěvem, voda hučela, já chroupal brambůrky a nic neřešil. Jen jsem jednou za čas kouknul na Louise, jestli nějak neumírá, nebo tak něco, ale zdál se v pohodě. Usmíval se, takže jsem měl důvod k radosti i já. Všechna tahle idylka opadla, když se ozvala příchozí zpráva na Louise mobilu. Můj tep se zrychlil a já jen vystrašeně hleděl na Louise. 

Louis 

Tiše jsem zavrčel, jelikož jsem se musel natáhnout pro tem mobil dost daleko, nebo vstát, ale mně se nechtělo dělat ani jedno. "Hazz?" oslovil jsem kudrnáče, který seděl hned za mnou a vypadalo to, že se každou chvíli pozvrací. Za to mohly ty brambůrky. To je jasný. "Podal bys mi prosím můj telefon?" požádal jsem ho a věnoval mu zářivý úsměv, který mi slabě oplatil, ale telefon mi nakonec podal. Nevěděl jsem, co se s ním stalo. Celou dobu se usmíval a teď taková změna? Jen jsem se mohl modlit, že nedostane zase ten záchvat, nebo co to bylo. Odemkl jsem mobil a zobrazil zprávu. Nejdřív jsem si myslel, že to bude od toho neznámého čísla, ale pak mi došlo, že jsem ho vlastně zablokoval. "Uh," povzdechl jsem si a posadil se. "Co?" zeptal se Harry. Vypadal vážně hrozně. "Píše mi máma. Prej jestli nechci na prázdniny jet za nimi do Irska," protočil jsem očima. Rozhodně jsem tam nechtěl. Vypadalo to, že z Harryho všechna ta nechuť přešla, uvolnil celé své tělo a vydechl všechen vzduch z plic. Nevěděl jsem, co na to říct, tak jsem mlčel a jen mámě odepsal, že nad tím budu přemýšlet, ale ještě mám čas. Navíc teď už vím, že na tu exkurzi do Ameriky se stejně nedostanu, takže na prázdniny mám jen dvě možnosti; Harry, nebo rodina. Odpověď na tuto otázku jsem nemusel hledat dlouho. Kdyby to byl film Sophiina volba, tak by byl hodně krátký. 

Harry 

  Úlevou jsem vypustil všechen vzduch z plic a svalil se na deku, kde Charlie právě rozkousal klacek. Bylo mi to jedno, důležité bylo, že se Louis nedozví pravdu. Když nad tím tak přemýšlím, sázka už je zrušená, ale pořád s Louisem být "musím". Proč to teda nedotáhnout do konce, když už jsem mu život zničil dost? Stejně teď nemám jak se ho zbavit, možná by bylo nejlepší, aby odkopl od mě. "Prázdniny trávíš se mnou, prcku," oznámil jsem mu, jelikož mé veškeré plány byly zrušené. Vždy všechno zařizoval Jimin... Bez něj mám pocit, jako kdyby to ani nemělo cenu. Veškerá chuť do života v kolektivu mě opustila. "S tím počítám," zasmál se a přemístil svoje tělo na to moje. "Jsme jak Adam a Eva. Teda, Adam a Evžen třeba, musíme bejt teplí," přemýšlel jsem nahlas, když jsem v dlaních držel jeho nahý zadek a užíval si ten pocit kůže na kůži. Bylo mi fakt dobře. "Tvoje úvahy jsou fakt debilní, Harry," zasmál se Louis a položil si hlavu na mojí hruď. "Ale miluješ je!" odporoval jsem se smíchem a překulil nás, takže byl pode mnou. "Miluju tebe celýho." Zaculil jsem se. "Já tebe taky," oplatil jsem mu slova a dal mu pusu na nos. Museli jsme být vážně jak nějací idioti, ale jeho hnala k tomu všemu láska a mě snad jenom ten neznámý pocit. Není to láska, ale ani nenávist, tak co to je?

Louis 

  Líbilo se mi ležet takhle pod ním, ale nebylo to zrovna dvakrát pohodlné s bolavým zadkem. "Slez ze mě," zasmál jsem se po pár minutách, ale tenhle nápad se mu zrovna moc nelíbil. Donutil mě, abych ještě víc roztáhl nohy a potom si je omotal kolem jeho pasu. "Jestli si myslíš, že bude druhé kolo, tak na to zapomeň," našpulil jsem naštvaně rty a jako odpověď mi byl hlasitý smích a potom polibek, než se Harry odtáhl a natáhl se pro oblečení, abychom tu nebyli nazí. "Už pojedeme, nebo tady ještě budeme?" zeptal jsem se ho a musel si zívnout. "Pojedeme," jemně políbil moje rty, společně jsme všechno zabalili a s Charliem se vraceli do auta. Přemluvil jsem Harryho, aby pes seděl vepředu a já si lehl na zadní sedačky, protože můj zadek vážně bolel. Zavřel jsem oči a jakmile jsem je znovu otevřel, tak jsem zastavovali u Harryho doma. Pomohl mi dostat se z auta a potom mi u něj v kuchyni udělal jídlo, které jsem musel sníst. On sám zamířil do svého pokoje. S povzdechem jsem to všechno snědl a zamířil za ním. Zastavil jsem se u dveří, jelikož jsem slyšel hlasy. "Neměl bys tu být, Adame," Harry zmínil nějaké jméno, které jsem od něj dřív neslyšel. "Ale jdi. Dřív jsme spolu spali v jednom kuse a teď s tím máš problém? Já vím, že sis o to vždycky řekl ty, ale dneska bych si tě dal já, tak nic nenamítej a poddej se tomu. Užijeme si a zítra už to nikdo nebude řešit," ten hlas jsem neznal, ale měl jsem pocit, že mi vyskočí srdce z hrudi. "No tak, Harolde, vždyť už ti ze mě stojí a to jsme se jenom políbili," smál se ten kluk a já se začal třást. Nevěděl jsem jestli mám utéct, nebo tam vejít. Zůstal jsem stát, protože jsem chtěl vědět, co mu Harry řekne.