Weed Love || Larry Stylinson // Book1 ✔

Kapitola 52

Louis 

  Plný nervozity jsem zamířil dovnitř školy. Bál jsem se toho, co se tam bude dít, Navíc mi bylo trochu na zvracení, ale to se dá zvládnout. Plně jsem si uvědomoval, že jsem málem donutil Harryho, aby mě ošukal před jeho kamarády. Pro boha! "Hele to je ta děvka!" vykřikl někdo z chodby a najednou mi byly podraženy nohy a já skončil obličejem na zemi. Naštvaně jsem zavrčel a nechal jsem to být. Prostě jsem se zvedl a šel dál. Půlku dne jsem musel poslouchat úplně ty stejný sračky jako, když jsem tu byl posledně. Bylo to na nic. Chtělo se mi křičet, abych všem vysvětlil, že se pletou, ale stejně by mě neposlouchali. Místo toho jsem všechny ignoroval. Jenže to pak nešlo, když mě nějací tři kluci chytili a zatáhli na záchod. Nevěděl jsem, co po mě chtějí, ale měl jsem pocit, že jsou z Harryho třídy. "Včera mě podvedla přítelkyně," řekl jeden z nich a silně mě natiskl proti zdi. "Holky nemlátím a toho kluka nemůžu najít, ale potřebuju se trochu vybít. Pomstím se na tobě, když jsi podvedl Harryho," zasmál se a vrazil mi pěstí do břicha. Začal jsem pořádně vnímat, až po pár minutách. To už mi z nosu tekla krev, dokonce jsem jí i plival, na tvářích budu míst spoustu modřin a nejspíš i monokl. Jen jsem tam ležel na zemi a snažil se zbavit té hrozné bolesti. Asi jsem tam, ležel dlouho, protože se ozval můj telefon s vyzváněcím tónem na Harryho. Nejspíš už čekal na parkovišti, ale já neměl sílu vůbec na nic, takže jsem se jen schoulil do klubíčka a snažil se zhluboka dýchat. Ani nevím kam všude mě praštili, ale myslím, že zítra tu budu jako oteklý panák. 

Harry 

Sice jsem Louisovi řekl, aby mi napsal, až bude končit, ale ještě ve tři hodiny aby byl ve škole? Nehledě na to, jeho spolužáci už vycházeli. "Hej, kde je Louis?" zeptal jsem se nějaké holky, kterou jsem postřehl u něj ve třídě. Pokrčila rameny a odešla, kráva. Zkusil jsem mu zavolat, ale nebral mi to. Ani podruhé a ani potřetí. V půl čtvrté jsem vzdal mé snahy o čekání a prostě se vydal do školy. Je mi jedno, jestli mě uvidí a budu kvůli tomu mít problémy. Tohle je důležitější. První směr mé trasy vedl logicky k Louisovi do třídy, kde zrovna byla uklízečka. No mimo ní tam ležel i Louise batoh. "Nevíte, kde je Louis?" ptal jsem se nervózně, ale nedočkal jsem se ničeho jiného, než rychlého 'ne'. Vzal jsem jeho batoh a šel do jídelny, kde jsem se ptal na tu samou otázku a konečně mi někdo i pomohl. Louis tu prý dnes ani nebyl. Takže je někde ve škole? Nenapadalo mě, kde by mohl být a to mě ještě víc znervózňovalo. Vždyť je pořád tak přesný, opatrný a...Co když se mu něco stalo? Zkusil jsem mu znovu zavolat, marně. Musel jsem vypadat dost vtipně, když jsem běhal po prázdné škole jako idiot a jenom hledal Louise, který očividně zmizel. 

Louis 

S tichými vzlyky jsem se snažil pomocí toaletního papíru zastavit krvácení z mé tváře, ale ta bolest byla hrozná, že jsem se sám sebe sotva mohl dotknout. Můj telefon pořád zvonil a já ho chtěl vzít, ale měl prasklý display a nereagoval na dotek, což mi dávalo jasně najevo, že jsem v prdeli. Snažil jsem se zvednout, ale prostě to nešlo. Byl jsem vážně slabý a docela dost vyčerpaný. Chtěl jsem jen, aby se Harry odhodlal a šel mě hledat, protože bez něj tu budu ležet do večera. Slyšel jsem kroky a hlasité nadávky. Utichl jsem a zakryl si ústa. Kdyby náhodou se ti kluci chtěli vrátit. "Louisi?" ozval se Harryho hlas z chodby a já úlevně vydechl snad všechen vzduch z plic. Chtěl jsem na něj zavolat, ale selhaly mi hlasivky. Kroky se přiblížily a potom Harry vešel na záchod. Nemohl mě vidět, protože jsem byl zalezlý v jedné kabince. "Kurva, Lou?" zvýšil hlas a nejspíš chtěl odejít. Hlasitě jsem vzlykl a k tomu zašeptal jeho jméno, což možná slyšel. "Lou?" vydechl a přešel k místu, kde jsem předtím ležel a kde byla moje krev. Viděl jsem jeho nohy skrz díru mezi záchody. "Harry," zakňučel jsem zlomeně a s nadějí v očích koukal nahoru, kdyby se tam objevil.