the dollhouse (H.S.) TRANSLATION

four

(Přeložila _natymas_)

-

Holly

-

Nikdo nic neříká, když Harry vede Evie, Kylie, Macy, Sarah a Liz po dlouhých, zahnutých schodech.

Co tu dělají? Co se děje?

Harry zůstává i nadále v klidu, když odemyká pět dalších podzemních cel. Překvapivě klidně přikáže všem dívkám, aby vešly do cel. Proč na ně nekřičí?

Poté Harry rychle odejde s naštvaným výrazem.

„Co se stalo?" zeptám se ustaraně.

„Harry zjistil náš plán," řekne poraženě Evie.

„No a proč tu nejsou ostatní dívky?" To nedává smysl.

„My jsme byly ty, které se tě odtud pokoušely dostat. Lola se našeho plánu neúčastnila a Anna s Jess byly pro jistotu na hlídce," informuje mě Sarah.

Všechny sedíme ve svých celách, přičemž ticho naplňuje vzduch.

Je to hrozné. Naprosto příšerné.

Harry se přiřítí jako bouře zpět do místnosti. Tohle nemůže být dobré.

-

Juliet

-

Tady je náš plán. Neměly bychom vůbec přemýšlet o nějakém útěku a to odkudkoli.

Zajímalo by mě, co Harry dělá s ostatními dívkami. Hned jak jsme vstoupili do domečku pro panenky, už nadále nebyl po mém boku.

Jdu po schodech a směruji svou cestu do pokoje. Otevřu dveře a spatřím vyděšenou Jess, Annu a Lolu. Jsou přivázané k židlím a na svých ústech mají lepicí pásku. Jsou zpocené, přičemž tlumeně a zděšené křičí. Ale co mě donutí zapištět, je jedna další židle, vedle dívek. Ta musí být pro... Mě.

„Co to sakra?!" zakřičím v šoku. Jak tohle mohl Harry udělat?

Harry vlítne do dveří.

„Co to do tebe sakra vjelo?!"

„Juliet, oficiálně jsem v tobě ztratil veškerou svojí důvěru," řekne Harry vážně. Nemohu ani odpovědět; oněměla jsem.

„Omlouvám se! Nepřivazuj mě k té židli! P-prosím!" řeknu, couvajíc ke zdi, majíc strach z toho, co by mi mohl Harry udělat.

„Ach zlatíčko, ta židle není pro tebe." Cože? Pro koho je?

Vystrašená Holly vstoupí do pokoje. Ne. Nemůže to udělat. Ne Holly a ani nikomu dalšímu! Neudělal to už věky! Zrovna jsem si myslela, že se ta jeho šílenost vytrácí...

Harry začne Holly vázat k židli a poté jí dá kus lepicí pásky na její světle růžové, popraskané rty, zatímco ona sedí v naprosté porážce a smutku.

„Juliet, miluju tě –." Přeruším Harryho.

„Drž hubu ty zkurvenej šílenče! Nemůžeš to udělat, jasný!? Seš šílenej!" křičím. Tohle musel někdo říct.

„Víš ty co? Běž do hajzlu," řeknu, otáčejíc se okolo, načež si překřížím ruce na prsou. Nikdy před tím, jsem tohle Harrymu neudělala. Vždy jsem měla strach z toho, co mi udělá.

Harry ke mně přijde a drsně mě chytne za ruku, načež mě vede k žaláři. Drahý Bože.

Harry mě tlačí dolů po těžkých, cementových schodech, které vedou do podzemního žaláře.