the dollhouse (H.S.) TRANSLATION

fifty six

-

Holly

-

| 00:47 |

"Ne!" zakřičím z plných plic a vymrštím své tělo do sedu. Snažím se popadnout dech a zklidnit mé bijící srdce.

Harrry se okamžitě probudím, když uslyším můj uši rvoucí křik, který se odrazí do stěn malého pokojíčku. 

"Co se stalo?" zeptá se vystrašeně Harry, v jehož zelených očích je vidět jeho ospalost.  

Zase ulehnu do postele a přetáhnu si peřinu přes svou hruď.

"Jen zlý sen," vydechnu.

Harry se ke mě přisune blíž, čímž zapříčiní, že mezi našimi obličeji je jen pár milimetrů.

Harry mě lehce políbí na čelo a poté mi laskavě řekne, abych se opět pokusila usnout.

Přetočím se na druhou stranu, kde spatřím prázdnou zeď motelu, ve kterém s Harrym zůstáváme. 

Moje oči jsou dokořán otevřené a má mysl je naprosto probraná a není šance, že bych po tak příšerné noční můře mohla zase spát. 

Měla jsem noční můry, ještě když jsem byla panenkou, ale ne takovéhle. Tohle mě vážně vyděsilo... jevilo se to tak skutečně.

Měla jsem sen o tom, že jsme se s Harrym konečně rozhodli opustit Domeček, nechali ostatní panenky za námi a to vše za pomocí muže,co se jmenoval Jax. Když jsme byli ještě v Domečku, tak jsem zjistila, že vrahem byla po celou dobu Liz, a že jsem ji ubodala nožem ve sprše. Při svém útěku jsem však ještě omylem zabila i svou sestru Dakotu. 

Byl to strašlivý sen plný krve. Nejhorší je, že se mi ty příšerné věci stále zobrazuj.

Skvělý, tohle je ta poslední věc, co potřebuj; bát se. Nechci být zítra vyděšená, chci být v pohodě, plná adrenalinu... protože jsem na zítřejší den čekala tak dlouho, konkrétně šest měsíců.

Zítra jsme oba s Harrym rozhodnuti vyškrtnout Domeček a panenky z našich životů. Hrozně se těším na ten život, který jsem vždy měla žít; normální život osmnáctileté holky.

Přijde mi vážně zvláštní se považovat za 'normální osmnáctiletou holku', protože se tak upřímně necítím. Doufám ale, že - snad brzy - se mi naskytne příležitost žít normální život pro můj příslušný věk a zapomenout na ty časy, kdy jsem bývala panenkou. chci jednoduše zapomenout na to, jaké to bylo být panenkou a užít si čas, kdy je mi osmnáct, obzvláště, když mi za pár dní bude devatenáct. 

Po chvíli, která mi připadá dlouhá jako několik hodin, na prázdnou zeď a přemýšlením nad mou noční můrou, se mi konečně podaří usnout. 

| 8:30 |

"Holly," probouzí mě Harry, hladící mě hřbetem své ruky po mé líci, po krátkém spánku.

Mé oči jsou na chvíli oslepeny slunečním svitem, které sem proniká skrz velké motelové okno. 

Přiložím si svou dlaň na svá obočí, abych trochu více, viděla. 

"Dobré ráno, Harry," zívnu.

Harry vyleze z nepohodlné motelové postele a protáhne své polonahé tělo, "příšerně se mi spalo."

"To mi povídej," odvětím a sevřu ve svých dlaních tenkou přikrývku.

"Dobře," Harry protáhne své ruce, "měli bychom jít."