the dollhouse (H.S.) TRANSLATION

eighteen

(přeložila _natymas_ )

-

Holly

-

Jsem stále zmatená z toho, co Dakota vlastně dělá, ale když si přiloží nůž k hrudi, zasáhne mě náhlé uvědomění toho, že jsem svědkem toho, co se chystá udělat.

„Dakoto!" zakřičím, v poslední sekundě tak zastavím Dakotu od jejího pokusu o sebevraždu.

„H-Holly?"

„Ty ses chystala–."

„Holly..."

„Ty–." Nedokážu dokončit ani svojí vlastní větu, jsem tak překvapená a slzy, jež rychle padají z mých modrých, elektrizujících očí, vytváří skvrnu na mém obličeji a rozmazávají mi obraz, kvůli čemuž má depresivní slova vyznějí ještě hůř.

„Holly, já– prostě pojďme spát."

„Ne! Když půjdu spát, pokusíš se se znovu zabít!"

Dakota na mě zasyčí, „Hol–."

Přeruším Dakotu, „Ne! Nemáš žádnej důvod, proč by ses měla vlastně za–."

„Drž hubu. Vůbec nic nevíš!"

„Dakoto, proč?" řeknu, dívám se dolů a nechávám své slzy, aby dopadaly na studenou dlažbu.

„Už nejsme sestry..," řekne Dakota, načež se otočí, protože se nechce dívat na můj šokovaný a smutný výraz.

„Ano, js–."

„Ne, Holly, nejsme, tahle stračka ohledně domečku pro panenky nás změnila."

„Jsi pořád moje sestra, Dakoto."

„Ne, držíš si ode mě odstup, nemluvily jsme spolu už roky," řekne Dakota.

„Chci umřít, chci odejít, Holly, nezastavuj mě." Slova, jež opustí Dakotina ústa, okamžitě způsobí, že mi poklesne srdce. Chce zemřít. Ale jako její sestra vím, že jí to nesmím nechat udělat.

„Nechci, abys odešla, Dakoto."

„Ale já chci, Holly, nikdy jsem nechtěla tenhle život."

„Ale Dak–."

Dakota mě znovu přeruší, „Holly, chci tenhle svět opustit, ty to nevidíš?" řekne Dakota, stále je ke mně otočená zády.

„Ale ty jsi moje sestra, Dakoto."

„A?"

„A já tě miluju," zavzlykám, přičemž jdu k Dakotě a vřele jí obejmu; první objetí, které pravděpodobně za několik posledních let sdílíme.

Po chvilce se Dakota odtáhne z těsného objetí a já uvidím slzy, které jí vřele poskvrnily obličej.

„Pojď, půjdeme do postele, Holly."

| Další den |

„Holly, nechceš se mnou dneska jít do Scarlett?" zeptá se mě Harry; fajn, ve skutečnosti mě o to žádá, jelikož nemůžu nesouhlasit.

„Um, dobře?"

„Jdi se obléct, sejdeme se tady za dvacet minut."

„Není to trochu narychlo, uklízela jsem–."

„Holly, prostě se jdi převléknout." Harry potom odejde. Dobře teda?

Odejdu do naší ložnice, abych se převlékla do normálního oblečení. A do normálního oblečení myslím oblečení, které nenosily v roce 1950 porcelánové panenky. Kdykoli dívky anebo já, jdeme ven s Harrym, nebo na nějakou akci, musíme se převléknout do oblečení z naší společné skříně, jež je zaplněná posledními módními kousky, botami a doplňky. Když k tomu máme příležitost, vzhledem k tomu, že s dívkami máme zhruba stejnou velikost, oblečeme si cokoli chceme. Tentokrát se rozhodnu pro džínové šortky s vysokým pasem, které mají na kapsách cvočky a jako tričko jsem si oblékla jednobarevnou, pastelově růžovou košili s dlouhými rukávy. Nechám svůj make-up takový, jaký je, jelikož ho mám už, stejně jako všechny ostatní dívky v domečku pro panenky, hotový.