the dollhouse (H.S.) TRANSLATION

twenty

( přeložila @_natymas_ & opravila @Jitu-li )

-

Holly

-

"Tebe, harry"

Jakmile přiznám, že se Harryho bojím, začnu toho ihned litovat. Co udělá? Bude naštvaný kvůli tomu, že se jeho činů bojím? Nebo se bude cítit skvěle kvůli tomu, že ví, že je zodpovědný za mou úzkost kdykoli je poblíž?

Zbývající jízda v autě probíhá v tichosti, ale v jeho očích můžu vidět naštvanost. Neobtěžuje se mnou navázat oční kontakt.

Když dorazíme do domečku pro panenky, řekne mi Harry klidně, abych šla nahoru a zjistila, jestli mají panenky pauzu. Nevím, proč byl tak klidný, ale alespoň se cítím lépe, když vím, že na mě není naštvaný.

Vyjdu schody a vstoupím do pokoje. Dívky sedí na zemi v kruhu a hrají monopoly. Jakmile si mě dívky všimnou, je všechna jejich pozornost na mně.

"Ahoj, Holly!"řekne Juliet, která mi svou rukou naznačí, abych si k nim přisedla. Jdu k nim a posadím se vedle Juliet a Liz. Odsunou stolní hru na stranu a přestanou hrát, takže si můžeme povídat.

"Takže, co jste vy dva spolu dělali?" Zeptá se Lola.

"Vzal tě do nějakého obchodu koupit šaty?" Narazí na téma Sarah.

"Um, jo, jak to víte?"

"Udělal to takhle s námi všemi. Jak vypadají tvoje šaty?"

"Um, jsou opravdu krásné," řeknu, načež trapnost naplní ovzduší.

"Ale proč musíme být tak oblečené?" zeptám se, čímž naruším ten trapný moment.

"Um, nevím, pravděpodobně jenom pro to, abychom vypadaly hezky," řekne Evie.

"Jo, ale myslím, že stejně jako naposledy, když jsme Fran viděly, tak bude dělat kraviny," protočí oči Juliet.

"Co tím myslíš?"

"Je tak sebestředná! Naposledy jsme jí viděly před několika měsíci na její narozeninové party, když jí bylo 22. Jestli se nepletu, tak měla dlouhé svatební šaty, makeup jako zlá královna a zlaté šperky nevyčíslitelné hodnoty."

"Jo, myslela si, že vypadá naprosto nádherně, ale vypadala jako postava dr. Seusse," řekne Lola a všechny se zachichotáme.

Náhle dovnitř vejde Harry. Má na sobě nóbl oblek a jeho vlasy jsou úhledně upravené. Opravdu vypadá velmi pohledně a atraktivně.

"Panenky, připravte se, udělejte si makeup, oblečte se do šatů, brzy budeme odcházet," řekne Harry, načež se otočí a rozejde se pryč. Chvíli poté se ale otočí. "Oh, Holly, mohl bych s tebou mluvit, miláčku?" když to Harry řekne, přeběhne mi po zádech mráz. Ale nazval mě 'miláčkem', takže by to mělo být dobré znamení.

Vyjdu z pokoje, abych se setkala s Harrym, který zavře dveře od ložnice, které jsou za námi.

"Potřebuju ti něco ukázat. Je to velké překvapení, budeš to milovat," řekne Harry, který mi svým úsměvem odhaluje své dolíčky.

"Um, dobře?" řeknu, při čemž se tiše zasměji.

"Tady, nasaď si to, zatím to nesmíš vidět." Harry mi podá šátek na oči. Ovážu si ho kolem hlavy, takže nemohu vidět nic jiného kromě černé barvy pevně uvázaného šátku.

"Povedu tě, jen mě chytni za ruku," řekne Harry a já poslechnu. Věřím mu.

Jdeme dolů po schodech a Harry mě vede kamkoli, kde mi to chce ukázat nebo k čemukoli, co mi chce ukázat. Připouštím, že jsem trochu nadšená. Harry byl poslední dobou opravdu milý, pravděpodobně to je nějaký dárek nebo tak něco.

"Drž se, Holly," řekne Harry, když jdeme dolů po schodech. Stále nemám představu o tom, kam jdeme a kromě našich kroků nic neslyším.

"Dobře, miláčku, teď jdi dopředu," řekne Harry a já se rozejdu dopředu, přičemž se usmívám. "Jdeš dobře, panenko"

"Můžu si už sundat ten šátek, Harry​?" zeptám se, při čemž nadšeně poskočím.

"Samozřejmě, že můžeš, Holly! Ještě chvilku počkej," řekne Harry, jakmile mohu slyšet jeho kroky, které směřují nahoru po schodech. Kam jde?

Jakmile uslyším, že Harry konečně odešel, abych projevila svou radost a nadšení, sundám si šátek. Ale když si uvědomím, kde to jsem, můj úsměv zmizí a moje srdce poklesne. Jsem zavřená v žaláři.

Poslední věc, kterou před tím než z ohromného strachu a z úzkosti, omdlím, je Harryho nepříjemná poznámka, která je přilepená na zdi.

"Pořád se bojíš?"