the dollhouse (H.S.) TRANSLATION

thirty three

-

Holly

-

Byly to dva týdny od dne, kdy Sarah spáchala sebevraždu. Dívky i já sice stále truchlíme nad její tragickou ztrátou, ale všechny teď spíš přemýšlíme nad radostnějšími vzpomínkami, které s ní máme spojené. Je jednoduší vzpomínat na to dobré než to zlé. 

Právě teď si nasazuji na své uši prosté, malé knoflíčky, které se hodí k mému tričku Rolling Stones. Normálně bych si tohle na sebe nevzala, ale Harry naplánoval rande/schůzku/setkání... ani nevím, jak tomu mám říkat.

Harry zavolá mé jméno a já za ním seběhnu schody dolů ke dveřím, kde se rozloučíme s dívkami a vyrazíme pryč

| V parku |

Harry mě vzal do roztomilého parčíku... je naprosto typický, ale líbí se mi. Z trávy vykukují kvetoucí květiny překrásných barev, nebe je přenádherně modré, počasí je perfektní: je teplo, ale ne vedro. Hezký je taky ten slabý zvuk padajících listů a cvrlikajících ptactva, které dodává podzimní atmosféru. Nikdo jiný tu není. Jen já a Harry. 

Harry a já chvíli jen tak chodíme, než se posadíme před čistou, pěknou řeku. 

Oba dva si prohlížíme ten hezký výhled. Květiny, řeka, padající listy, pálící podzimní sluneční žár.

"Dneska ti to sluší," usměje se Harry a zastrčí si své ruce do kapes své džínové bundy.

"Díky," kývnu hlavou. 

"Jsi divná, Holly."

"Jak to?" zeptám se Harry a zachichotám se.

"Nevím, někdy jsi pro mě jako otevřená kniha a jindy jsi extrémně tajemná. Jsi jako hádanka schovaná mezi kousky skládačky.

"Mohla bych o tobě říct to samé, Harry. Nevím, ale myslím a cítím, že jsou zde prostě nějaké věci, které si chci nechat pro sebe."

"Jaké věci například?"

"To se ze mě snažíš dostat nějaké intimnosti nebo co?" zasměji se.

"Chci o tobě jenom víc vědět."

"Dobře... um, co třeba?"

"Nevím... kdo vůbec je, ta dívka Holly."

"No, má narozeniny čtvrtého ledna. Mám německé, skotské a albánské předky. Moje oblíbené jídlo jsou palačinky. Miluji kreslení-,"

Harry mě přeruší: "Myslím, kdo jsi... uvnitř."

"Tohle mi není zrovna dvakrát-,"

"Dobře, tak co si dát jenom takový 'intimní pokec'? Oba dva řekneme... naše životní problémy, zmatky, prostě všechno."

"Dobře, ale začínáš."

"No, mám hodně věcí, u kterých mám důvod je skrývat... nevím, kde začít."

"Jak jsi se stal tak...," O můj bože, přece se ho nebudu ptát, jak se stal takovým šílencem, pomyslela jsem si. 

"Co? Kým?" zeptá se Harry.

"Šíleným..."

Harry se lehce zasměje, "Tak trochu... jsem se s tím vlastně narodil... můj otec měl vždycky spoustu psychických problémů. Netrávil jsem moc času s matkou, a tak mě hodně ovlivnilo otcovo chování," vysvětlí mi, hledící na řeku.

"Teď ty. Chci vědět cokoliv," pobídne mě Harry.

"Když já nevím... přemýšlela jsem nad tímhle už předtím... asi před rokem, mi zemřela má teta Gab na rakovinu a já si myslela, že můj život tím skončil. Vím, že to byla jen má teta, ale byla mi skutečně blízká, protože se sestrou jsme se skoro pořád jen hádaly, nikdy jsem si moc nerozuměla s mou matkou a za ní jsem vždy chodila, když jsem potřebovala. Byla jako má nejlepší kamarádka," začnou se mi tvořit v očích slzy, ale utřu si je, abych přestala plakat, "Já... vážně mi moc chybí."

Některé ze slz mi stejně ale stečou po tvářích dolů ze vzpomínky na tetu Gab a v tom mě neočekávaně vtáhne Harry do vřelého teplého objetí.

Další hodinu a půl si s Harrym povídáme naprosto o všem a přitom jíme šunkové toasty, které jsme si sebou zabalili... a můžu říci, že si v Harryho společnosti teď připadám mnohem uvolněněji než předtím. Přesvědčil mě, abych mu řekla svá nejtemnější tajemství a nevím... jako kdyby jeho chraplavý, uklidňující hlas a světélkující oči přilákaly a začarovaly mě k tomu, abych mu řekla vše, co jsem věděla. Dobré ale bylo, že jsem nebyla jediná, kdo vyzradil svá tajemství. Také mi toho hodně řekl a jsem ráda, že ve mě má takovou důvěru. 

"Začíná být vážně horko," řeknu a začnu se ovívat rukama.

"Ta voda bude určitě příjemně studená..."

"Cože? To myslíš v té řece? Do té rozhodně nevlezu!"

"Proč ne? Byla by to zábava, ne snad?" zasměje se Harry.

"To teda ne, ne, v žádným případě, ne," překřížím si ruce na prsou a Harrymu se na tváři vytvoří hravý úšklebek.

"No tak, Holly, jsi přece plavkyně... myslel jsem, že v tom případě budeš mít ráda vodu?"

"Ale do vody neskáču."

"To je jedno," řekne Harry a sundá si svou džínovou bundu, ale své šortky si nechává.

"Ty vážně půjdeš do vody?" optám se Harryho a ledově na něj pohlédnu.

"Ne bez tebe!" vyhrkne a zasměje se.

Harry mě rychle chytne za ruku a vyhoupne si mě do náruče, jako se nosívá běžně nevěsta. Snažím se vyvléct z jeho silného sevření.

"Harry!" křičím se smíchem.

Harry spolu se mnou skočí do vody, kam se oba dva potopíme, ruku v ruce, přičemž ani nepřemýšlíme o tom, jak ta řeka může být hluboká. 

Já i Harry začneme plavat na břeh řeky, kde propukne v záchvat smíchu. 

"O můj bože, Harry," zasměji se.

"Vidíš?! Zábava!" podotýká Harry, cákající všude okolo sebe vodu. 

"Jsi naprostý blázen!" zachichotám se.

"Jo, jasně, už mě polib."

Jakmile to Harry vypustí z úst, tak se naše rty setkají ve vášnivém polibku. Mé ruce cuchají jeho mokré vlasy a jeho dlaně jsou na mých zádech. A to je všechno co následuje: polibek, polibek, polibek.