the dollhouse (H.S.) TRANSLATION

fifty eight

-

Holly

-

"Chtěl bys raději... po celý svůj život mrznout nebo hořet?" zeptá se Harry, který mi za mé ucho zastrčil slunečnici, kterou utrhl ve vysoké zelené trávě.

"Uh," vydechnu a přitáhnu si kolena je hrudi, čímž se snažím zaujmout novou pohodlnou pozici v trávě, "obojí by bylo dost blbý, ale radši bych mrzla, a ty?"

"Hořet. Přeci jen, to už jsem párkrát zažil," zažertuje Harry a na jeho tváři se vytvoří úšklebek. Zasměji se mu. Blbec.

"Dobře, teď já," řeknu, "sledoval by jsi radši po celý svůj život znovu a znovu High School Musical a nebo pořád dokola poslouchal 'Baby' od Justina Biebera?"

Harry se zachichotá, "Um, nevím. Asi bych pořád poslouchal Justina Biebera."

"Vážně? Páni, nevěděla jsem, že jsi takový belieber!" zavtipkuji.

"To teda, rozhodně. Justin je totiž naprosto perfektní, jen co je pravda," zamumlá Harry sarkasticky, "haha, dělám si srandu. Poslouchat pořád opakující se 'Baby' od Justina by bylo příšerný."

"I know you love me, I know you care, shout whenever-"

"Bože," vyhrkne Harry a zakryje si rukama uši.

Posunu se blíže k Harrymu a začnu mu zpívat přímo do obličeje. Snaží se nesmát, ale po chvíli to nevydrží. Nemohu si pomoci a začnu se smát s ním.

Dneska je první den našeho nového života; a nemohli jsme si vybrat lepší způsob, jak ho strávit. S Harrym jsme si našli louku plnou lučního kvítí, která je naprosto okouzlující. Vysoká zelená tráva je vztyčená stejně jako slunečnice tyčící se za ní. Horké slunce svítí nad horizontem. Nikde není žádný sníh i přesto, že je za námi teprve půlka zimy. Toto božské místo nejde popsat slovy. Miluji to zde.

Harry a já líně sedíme uprostřed malého palouku. Smějeme se, mluvíme o všem, co nás napadne a hrajeme společně různé minihry... je hezké se pro jednou o nic nestarat, nestarat se o nic společného s Domečkem. Vše je to minulostí a také to tak zůstane.

"Dobře, dobře," směje se Harry, přičemž mě lehce ze sebe odstrkává, "žila bys raději v New Yorku nebo v Paříži."

"Rozhodně v Paříži! Vždycky jsem se tam chtěla podívat!"

"Já taky, už jsem tam dokonce byl. Je to kouzelné město."

"Máš štěstí. Já se tam chci podívat, ale nikdy v životě do svých úst nestrčím šneka," podotknu, přičemž se mi obličej zkroutí do znechuceného výrazu. Fuj, šneci. Jak je mohou vůbec lidé konzumovat?

"Už jsem šneka jedl; jsou dost odporní. Chutnají tak, no, slizce a špinavě a hlavně ve své puse můžeš cítit, jak jsou příšerně hnusní."

"Fuj! Nech toho!"

"Haha, jen si z tebe střílím. Nejsou zase tak špatní."

Na chvíli je naprosté ticho. Harry hledí na své dlaně, ve kterých má několik slunečnic a já koukám na zářící zlatý kotouč, který začíná pomalu zapadat. V Londýně nikdy Slunce nesvítí a jsem proto ráda, za tuhle příjemnou změnu. Miluji ten pocit horkého slunce na mé pokožce. Přeji si, že bych zde mohla zůstat na pořád.

"Hele," zašeptá Harry. Pohlédnu na něj s malým úsměvem. "Udělal jsem pro tebe korunu," řekne jemně.

Harry mi podá lehce odrbanou 'korunu' vytvořenou z nádherných slunečnic. Zachichotám se ještě předtím, než si ji nasadím na hlavu.

"Vypadáš jako princezna," podotkne Harry, upravujíc mou korunku.

"Princezna Lučního království!" řeknu sebevědomým hlasem s rukama v bok. Harry se zasměje.

Utrhnu si několik dlouhých stébel trávy, ze kterých udělám kroužek, jenž poté pokládám do Harryho kudrlinek.

"A hle! Princ Lučního království!" zatleskám.

"A já jako nebudu mít žádnou slunečnici?" zaprotestuje Harry.

Ze země seberu slunečnici a zastrčím ji Harrymu za ucho.

Harry mě chytne za ruku, "princ a princezna Lučního království!"

Harry a já se nahlas smějeme, aniž bychom k tomu měli nějaký důvod. Smích nás oba prostě ovládne v tuto hezkou chvíli.

Slunce na obloze zapadne velice rychle a než se naději, tak s Harrym sedíme na temné louce, kde na nás fouká ledový vítr. Ugh, teď nastalo to typické londýnské počasí. Několik hodin je teplo a příjemně a náhle se to pak změní na chlad a temnotu. Harry a já bychom měli raději odejít.

Harry si lehne do trávy, "Slunce už je pryč."

Položím se vedle něj, "Měli bychom raději jít, začíná se stmívat."

"Máš pravdu, navíc si budeme muset najít místo, kde zůstaneme."

Zívnu, "byl to dlouhý den. Chce se mi jen spát. Chce se mi tady a teď usnout v té trávě."

Harry se posadí, "No tak, musíme jít."

"Já jsem ale unavená; chci tu navždy zůstat takhle ležet."

"Dělej, Holly," řekne Holly, vstane a na záda si vezme svůj batoh.

"Princezna Lučního království si ale přeje zůstat zde!" prohlásím z legrace a postavím se.

"Vrátíme se sem, neboj se," Harry se na mě usměje a ruku v ruce se vydáme zpět na Hlavní ulici.

| 19:03 |

Harry a já si vybereme celkem hezké místo, kde se rozhodneme nějaký ten čas pobýt. A tím, že říkám 'nějaký ten čas', tak naznačuji, že s Harrym máme mnoho možných budoucností a je jen na nás, jakou si vybereme.

Tohle místo je vážně pěkné. Je to tu moderně zařízené, nábytek je černý, zatímco stěny jsou bíle vymalované. Kde byla v mém životě předtím ta příšerná motelová postel, tak tam je teď luxusní manželská postel, za níž jsem snad nejvíce ze všeho vděčná. Nesnášela jsem tu postel ve starém motelu, tam se mi zdála má největší noční můra.

Harry je ve sprše a já sedím na posteli kde si čtu knihu 'Hunger Games', kterou mi Dakota dala už před nějakou dobou.

Uslyším, jak na druhé straně na nočním stolku zabzučí Harrymu telefon s upozorněním, že mu přišla nová zpráva. Neodolám a podívám se.

Strach a obavy ovládnou mou mysl, když spatřím od koho ta zpráva je. Mé srdce však pukne až v ten moment kdy si přečtu, co ve zprávě stojí.

A já si myslela, že už mám ten horor za sebou.