the dollhouse (H.S.) TRANSLATION

fifty one

-

Lola

-

Odtahovací stěna vany se náhle odtáhne a já zakřičím překvapením. Ale to, co vidím, je ale ještě více zarážející. Jsou to dva lidé, co se líbají.

Je to Ara a Zayn. 

Jakmile si uvědomíme, čeho jsme právě diváky, tak ještě předtím než Ara se Zaynem otevřou oči, vylezeme z vany a utečeme pryč z koupelny.

"To bylo těsný," poznamená Louis.

  "Co by Ara udělala, kdyby nás viděla?"

"Nemám tušení. Ara je dost citlivá... nereagovala by dobře."

"A proč jsi vlastně pořád s ní?"

"Protože... miluju jí."

Jakmile Louis prohlásí, že Aru miluje, tak pocítím, jak mě píchne u srdce. Vím, že Louise nemilují, jen se mi líbí, neměla bych se cítit... ublíženě?

"Uh, vezmeš si na sebe jiný top?" optá se mě Louis. Podívám se na sebe a zjistím, že mou hruď mi zakrývá pouze podprsenka. Nechala jsem si svůj top v koupelně.

"Ano...," odpovím mu, "uvidíme se za chvíli dole."

"Dobře," Louis mě rychle políbí na tvář, "tak za chvíli."

-

Harry

-

"Neměl bys být dnes večer spíše s klukama?" zeptá se mě Holly, v jejíchž očích, které jsou modré jako oceán, zajiskří.

"Měl bych, ale raději budu s tebou."

"Ty hvězdy jsou překrásné," zamumlá Holly, hledíc na zářící noční nebe.

Naše ruce jsou stále propletené i poté, co s Holly ulehneme do měkké trávy v zahradě u Domečku, přičemž hledíme na noční oblohu. Tiché, uklidňující šplouchání vody, jenž vychází z fontánky a slabý vítr, který kolem nás rozfoukává sněhové vločky, je to jediné, co slyšíme. Je zima, ale není bílo. Jediné, co mi říká, že nastala zima, jsou sněhové hvězdičky dopadající na mou kůži.

"Vidíš, tam nahoře, svoje znamení zvěrokruhu?" zeptá se mě Holly, ukazující na hvězdné nebe.

"Ne, vidím jenom hvězdy."

"Tyhle," Holly ukáže na skupinu hvězd, "vypadají jako vlny, když naráží na pláž."

Pozorněji se podívám na nebe, kde hledám obrazy, které skrývají hvězdy. 

"Tamhleto vypadá jako kočka. Fousky, ostrá ouška, oči, a tohle je, no, nos."

Holly hledí nahoru a tvoří souhvězdí z hvězd visících nad námi, obdivujíc krásu zářícího měsíce. Vypadá, jako vždy, nádherně. Není možné ji popsat jinak, než že je nádherná. Úplně celá je nádherná. Její temperamentní charakter, její překrásný obličej, její zvonivý smích, její všechno. Je nádherná. Kráska. 

Jak jsou její oči upřeny na oslňující oblohu, tak stejně jsou mé oči upřené na její tvář. Hledím na její úsměv, svítící oči a také červený nos. Je roztomilá. 

"Přestaň na mě koukat," zasměje se Holly a zakryje si svůj obličej dlaněmi.

"Nemůžu si pomoct."

"Fajn, tak já se na tebe ale taky v tom případě budu koukat," odvětí a otočí se tváří ke mě.  

"Jsi hezký. Se svými kudrlinkami, zelenýma očima, jemnou pokožkou," zamumlá Holly a přejede mi svou ledovou dlaní po mé tváři.