the dollhouse (H.S.) TRANSLATION

eleven

( přeložila _natymas_ )

-

Holly

-

Všechny v kuchyni vaříme večeři. Nikdo z nás nemluví, což je neobvyklé. Většinou v kuchyni ze sterea hraje hlasitá hudba a společně sdílíme smích; ale dnes ne. Dnešek je obyčejný.

Když zkontroluju teplotu trouby, ucítím, jak mou nohu zasáhne nějaké studené mrholení. Podívám se na svou nohu, abych zjistila, co to je. Rajčatová omáčka. Podívám se za sebe a uvidím Evie a Liz, jak se začínají smát.

„O můj bože, omlouvám se!" řekne Evie, mezi tím, co se směje. Abych to Evie vrátila, popadnu hořčici, která vystříkne na celé její šaty. Nad mým náhlým činem zalapá po dechu a udělá tu stejnou věc. Pokusím se to Evie oplatit a znovu na ní vystříknu hořčici, ale ta náhle vystříkne na Juliet tvář.

„Opravdu?!" řekne Juliet, protáčejíc své hnědé oči.

Uvidíme, jestli je tohle ta stará Juliet... Víte, před těmi všemi nesmysli ohledně vražd, by mi to přátelsky vrátila, ale samozřejmě, tohle je prostě nová Juliet, která je jednoduše nudná.

S Evie zapomeneme na tuhle malou potravinovou válku a vrátíme se zpět k vaření.

Chvíli poté na noze ucítím stejné, studené mrholení. Otočím se a uvidím smějící se Juliet s lahví kečupu v ruce. Zachichotám se. Juliet je zpět.

Po přibližně minutě, se tato omáčková válka, ve které bojovala Evie, Juliet a já, přeměnila v obrovskou potravinovou válku, ve které byly zapojeny všechny panenky. Všechny jsme byly pokryty různými omáčkami, marmeládami, jídlem a žloutky od vajíček. Tyhle chvilky jsou ty, které mi s dívkami scházely. Chvíle, kdy se můžeme zašpinit a být samy sebou.

Jsme uprostřed naší velké, potravinové války, když si všimnu zmateného Harryho, který vejde skrz dvoje velké, kuchyňské dveře. Jakmile jeho pohled přistane na nás, jeho výraz se změní v naštvaný.

„Co to kurva děláte?!" křičí na nás naštvaně Harry.

„Můžeme ti to vysvě–." Juliet je uprostřed věty přerušená Harrym.

„Jděte nahoru a převlečte se!"

Společně s dívkami jednotlivě v řadě vyjdeme z kuchyně, přičemž nám Harry věnuje pohled plný znechucení. Myslím, že dnes vynecháme večeři.

| Před spaním |

V podstatě můžeme přes celý pokoj cítit tu trapnost. S dívkami prostě jen sedíme. Televize není zaplá a nikdo z nás nemluví. Je tu jen... ticho; něco, co domeček pro panenky naplňuje poměrně často.

„Takže..," řekne Sarah, zdůrazňujíc 'e'. Nikdo z nás se neobtěžuje ani promluvit. Jen pokračujeme v sezení v naprosté tichosti, dokud se Harry nedostane skrz dveře dovnitř.

„Zhasněte, panenky," nařídí Harry před tím, než nás všechny políbí na čelo a odejde.

Všechny zhasneme a přikryjeme se přikrývkou, jak máme nařízeno. Brzy se všechny ocitneme v hlubokém spánku.

| 2 hodiny ráno |

Otevřu oči a první věc, které si všimnu, je ta, že pokoj je zahalený v černé, znovu jsem se musela probudit uprostřed noci. Od té doby, co jsem v domečku pro panenky, jsem nespala dobře.

Proto, abych uklidnila svou mysl a možná se trochu unavila, jsem se rozhodla, že se půjdu projít do zahrady růží. Harrymu to nebude vadit a tak či tak, stejně pravděpodobně spí.

Pomalu vstanu z postele, ujišťujíc se, že jsem tichá jako myška, takže nemohu probudit dívky.

Rychle jdu dolů, načež vstoupím do menšího obývacího pokoje.

Vysunu posuvné dveře a udělám krok ven. Ve spěchu mě ovane uvolňující a chladný závan větru. Venku je skutečně mlhavo, díky čemuž nemohu vůbec vidět, takže jdu prostě svou cestou.

Procházím se okolo deseti minut, když v dálce uvidím vysokou postavu. Je to Harry. Proč od něj vždy musím utíkat?

Rychle se schovám za keř, ale je to zřejmé, je pozdě. Už mě viděl.

„Holly, vím, že jsi tady," řekne Harry, přičemž jeho rty opustí lehký smích.

Vylezu ze křoví a omluvím se. Člověče, tohle je tak trapné.

„To je v pořádku. Co děláš venku?" odpoví mi Harry, přičemž si dá ruce do kapes.

„Potřebovala jsem na čerstvý vzduch." Neodpoví.

„Jsi v pořádku?" I přes to, že je venku stále tma, mohu vidět Harryho opuchlé a uslzené oči. On brečel?

„Omlouvám se." Opravdu se mi Harry, hledaný zločinec, právě omluvil?

„Cože?" zeptám se nevěřícně.

„Nikdy bych nic neudělal tobě anebo dívkám." Nemohu uvěřit svým uším.

„Pak nás teda nech jít."

„Takhle to nejde."

„Ano, jde! Pokud si nikdy nechtěl tuhle sračku ohledně domečku pro panenky, tak proč si nám zničil životy?!" řeknu, trochu hlasitěji, než jsem měla.

„Pojďme dovnitř," řekne po chvilce Harry, načež oba dva vejdeme dovnitř.

| O 2 hodiny později |

Společně s Harrym jsme v obývacím pokoji, pijeme čaj a dokonce se trochu smějeme. Vážně nevím, jak se tohle stalo, jsou čtyři hodiny ráno a já zažívám příjemnou chvilku se svým 'držitelem', a teď také hledaným kriminálníkem, Harrym Stylesem. Harry a já jsme se dostali od vzteku a hádek ke smíchu a povídání si.

„Takže ona prostě narazila do zdi?" směje se Harry, pokračujíc v naší konverzaci.

„Jo!" zasměju se. Poté, co se po záchvatu smíchu přestaneme smát, naplní ovzduší ticho.

„Proč jsi na mě tak milý?" zeptám se Harryho, aniž bych přemýšlela.

„Protože ty jsi milá na mě," odpoví Harry, dívajíc se dolů na jeho – téměř prázdný – šálek čaje. Neodpovím, jen tam sedím a vstřebávám tuto jedinou hezkou chvíli. Mám tohoto Harryho ráda, je zábavný a milý. Nemohu uvěřit tomu, že tohle je člověk, který zabíjí lidi.

„Co se stane s domečkem pro panenky?" zeptám se Harryho.

„Dozvíš se to, Holly."

Náhle si vzpomenu na to, že Harry se nás snaží zabít...

A já piju čaj, který udělal.

„O můj bože," řeknu rychle. Harry mě pravděpodobně otrávil! Ten zasranej bastard!

„Co je špatně?" zeptá se Harry, načež se postaví.

„Otrávil si mi ten čaj!"

„Ne, neotrávil. Proč bych to dělal?"

„Protože se snažíš zabít všechny tyhle zasraný panenky! Ty psychopate!" křičím, můj dech je stále rychlý, přičemž přecházím z místa na místo.

„Tak to není, miluju svoje panenky."

„Cože?" Harry se nás nesnaží zabít?

„Ale-ale," snažím se říct před tím, než mě Harry přeruší.

„Jdi do postele, Holly," řekne Harry klidně, načež odejde pryč.

Fajn, tak tohle byla Harryho a moje příjemná chvilka.