the dollhouse (H.S.) TRANSLATION

forty seven

-

Holly

-

Prázdně hledím na nůž pokrytý již zaschlou krví. Z mé bledé tváře nejde vyčíst žádná emoce, ale mé ruce se nepřirozeně třesou a po celém mém těle mám husí kůži. 

"Jsi překvapená?" zeptá se mě s překříženýma rukama Elsie. 

"Já...," nejsem ani schopná vytvořit větu, jak jsem pohlcená šokem a strachem. 

Elsie na mě hledí a čeká na to, jak zareaguji na tuto situaci. 

Z ničeho nic Liz lehce pootevře dveře do ložnice a Elsie rychle skopne nůž pod postel. 

"Elsie," osloví ji Liz, "už odcházíte."

"Aha, dobře, budu tam za minutku, jenom si musím ještě promluvit s Holly."

"Dobře," usměje se široce Liz a poté zmizí za dveřmi. 

"Nevím, co na to mám říct...," zavrtím pomalu hlavou.

"Každému věříš hrozně lehce, Holly."

Na její poznámku jí neodpovím, pouze na ni stále hledím. 

"No," dodá, "tak já už půjdu."

"Ale já... já to nechápu?"

"Tohle je buďto poslední okamžik kdy tě vidím," Elsie otevře dveře, "anebo kdy ty vidíš mě."

Ani se s Elsie nerozloučím. Pouze se posadím na postel, kde se snažím všechno pochopit.

To může znamenat, že Juliet může, nebo spíš je, ta, co má na svědomí všechny ty vraždy. To znamená, že celou dobu byla odpověď přímo přede mnou... měla jsem to tušit. Juliet vždycky byla žárlivá, tajemná a taky falešná. Nemůžu tomu uvěřit, je to skutečně pro mě stále neuvěřitelné i potom, co mi Elsie ukázala důkaz toho, že je Juliet vinna. 

Vím, že hledání odpovědi na tento masivní problém, mě několikrát přivedlo k tomu, že jsem šílela a trvalo mi hrozně dlouho najít osobu, která spáchala všechny ty zločiny... ale stejně si pořád nejsem jistá. Možná se jen Elsie snaží Juliet pošpinit, všechno to na ní nastražila. Chci říct, že je trochu podezřelé, že Elsie věděla o tom, že má Juliet pod svým polštářem nůž... leda, že by jí ho tam Elsie schovala.

Tentokrát jsem rozhodnutá, že otázky nebo odkládat na později. Hned teď půjdu. Musím najít Juliet a promluvit s ní. 

Doběhnu do přízemí, kde hledám Juliet. 

Spatřím Harryho, jak právě kráčím po chodbě a odchytnu ho.

"Harry!" oslovím ho.

"Co?" zeptá se mě.

"Kde je Juliet?"

"Nejsem si jistý," poškrábe se ve vlasech, "proč?"

"Byl bys překvapený, kdybych ti to řekla."

Na Harryho tváři se objeví zmatený výraz, "Cože?"

Podívám se okolo sebe, abych zjistila, jestli kolem nás nejsou žádné ostatní dívky. Jakmile se ujistím, že nejsou, tak začnu Harrymu do ucha šeptat, co se stalo. Musím být potichu, všechno je totiž v celém Domečku slyšet, když člověk normálně mluví. 

"Bude to znít šíleně."

"Jenom mi řekni, co se stalo."

"Dobře," začnu, "vzala jsem Elsie do naší ložnice a ona mi začala povídat o tom, jak chtěla utéct-,"