the dollhouse (H.S.) TRANSLATION

twenty seven

( přeložila Jitu-li )

-

Holly

-

Těch pět a půl měsíce v Domečku pro panenky mě něčemu naučily. Strategicky jsem si promýšlela každý svůj pohyb a nic jsem neudělala bez toho, abych to nepromyslela dvakrát. Vždycky zde bylo nějaké to drama, hádky a dokonce i trošičku lásky, ale také tu byla věc, která mi tkvěla v koutku hlavy; to, že mě a ostatní panenky chce někdo mrtvé. Se vším tím povykem a tím šílenstvím, co v Domečku panovalo, jsem vždycky zapomněla na to, že se nás někdo v Domečku snaží zabít. Jediné, co chci, je zjistit, kdo za tím stojí. Mohla by to být Dakota, podle toho, co mi Harry řekl, anebo Mina, taky podle toho, co mi Harry napovídal. Ale já jsem přemýšlela ještě nad jednou osobou, která by nás chtěla mít možná mrtvé; Co když se Harry snažil zabít své panenky?

Od té doby, co mi Dakota řekla o situaci, která nastala, jsem se tomu chtěla přijít na kloub. Ostatní dny jsem vždy zapomínala na to se soustředit, ale dnes jsem byla odhodlaná, že tomu přijdu na kloub. Nemůžu pořád čekat na to, že si odpověď najde mě. Musím si najít já ji.

"Harry, kam to jedeme?" zeptala jsem se Harryho, zatímco jsem pozorovala výhled na velkoměsto Londýn.

"Do Domečku Louise a jeho panenky Ary," odpověděl mi přísně.

"Proč?"

"Ty se asi nepřestaneš ptát na zbytečné otázky, co?" protočil nade mnou Harry očima.

"To mi připomíná, že jsme nedohráli naší malou hru s otázkami," podotkla jsem a na mé tváři se vytvořil malý úsměv.

"Neříkej mi, že chceš dohrávat tu stupidní hru?"

"Ale...je přeci zábavná."

"Tak fajn, Holly."

"Jakou největší lež jsi kdy řekl?" optala jsem se, čímž jsem začala tu hloupou hru na otázky a odpovědi.

"Lež, do které ti zatím nic není," zamumlal Harry a pohlédl ze svého okénka. 

"Zatím?"

"Náš svět je plný lží. Tak moc se ale snažíme zjistit pravdu, že ve skutečnosti ani nevidíme ty nejpravdivější věci. Odpovědi, které člověk dostane rychle, bez zaváhání a zdají se tak skutečné, jsou většinou ty největší lži."

| Louisův Domeček |

Harry jednou stiskne zvonek a po chvíli nám otevře dveře mladý přitažlivý muž, u kterého jsem hádala, že to byl Louis. 

"Ello!" řekl Louis, jehož hlas byl plný nadšení.

"Ty musíš být Holly Parker," podotkl Louis a napřáhl ke mě svou ruku.

"Já, ehm...," jenom jsem tam rozpačitě stála, protože mě Louisovy oči vtáhly do jiného světa. 

Louis měl nádhernou zlatou pleť, jeho obličej měl tvar mandle, jeho oči byly modré jako samo nebe, jeho poddajné hnědé vlasy byly extrémně rozcuchané ale zároveň velice atraktivní a na jeho tváři se blýskal vřelý úsměv.

Louis nechal svou ruku spadnout podél svého těla a nastal trapný moment, který byl naštěstí přerušen následným pozváním mě a Harryho k němu do Domečku. 

Vstoupíme do obývacího pokoje, kde na tyrkysové kožené pohovce sedí krásná mladá dívka. Tohle musí být Ara.

"Ahoj," pozdraví nás stydlivě Ara, které na levou půlku obličeje spadávaly její křiklavé rudé vlasy. Její vlasy jsou naprosto úžasné, končí jí až u jejího pasu. Nějakým způsobem mi připomíná Ariel z Malé mořské víly.