the dollhouse (H.S.) TRANSLATION

fourteen

( přeložila _natymas_ )

-

Holly

-

Takže Harry nelhal, když řekl, že bychom mohli jít na 'schůzku'. Dobře, pro průměrného člověka to byla schůzka, ale pro Harryho to bylo 'nic'.

S Harrym jsme nyní v opravdu roztomilém parku. Ve vzduchu šumí podzimní listí a do mé bledé pleti občas udeří studený, zimní vánek mezi tím, co tímto krásným parkem procházíme. Vypadá prázdně, téměř jako město duchů. Jen já a Harry. No, na druhou stranu, skoro nikdo nechodí v deset hodin večer do parku. Jo, v deset hodin večer. Nevěřila jsem tomu, že bych s Harrym mohla strávit tak moc času. Vyšli jsme okolo pěti hodin odpoledne, šli jsme do Scarlett a nyní chodíme po Londýně, díváme se do značkových obchodů a obdivujeme krásný výhled, který se před námi objevil.

„Pojďme se sem posadit," řekne Harry, načež se posadí do zelené trávy.

Posadím se vedle něj. Výhled je tady opravdu úžasný. S Harrym sedíme vedle obrovského jezera, které vede kolem parku a obklopují ho vysoké stromy a krásné květiny, které pod měsíčním svitem září.

„Dobře, takže co takhle hra na otázky?" řeknu.

„Jaký je tvůj oblíbený film?" zeptá se mě Harry, přičemž se dívá na výhled, jenž je před námi.

„Um, Protivný sprostý holky."

„A nejméně oblíbený film?"

„Stmívání, rozhodně Stmívání."

„Ale panenky se koukají na Stmívání pořád, ne?" řekne Harry.

„Nesnáším to."

„Není to tak–."

Jsem přerušená protivným vyzváněcím tónem vycházejícím z Harryho iPhonu. Zvedne svůj telefon, naštvaný z toho, že je naše hra snad už po bilionté přerušená.

„Ahoj."

„Jo."

„Dobře."

„Mm."

„Dobře, budu tam za dvacet minut."

„Musíme jít," řekne Harry, načež vstane.

„Kam?" zeptám se.

„K Zaynovi."

| Zaynův domeček pro panenky |

Harry stiskne zvonek. Zaynův domeček pro panenky vypadá téměř stejně jako ten Harryho, ale je trochu menší.

„Ahoj!" otevře Zayn dveře a já se na něj letmo podívám. Vypadá opravdu dobře. Jako opravdu dobře. Má hnědé vlasy, přitažlivé vlasy, které jsou úhledně vyčesané nahoru a ladí s jeho párem krásně hnědých očí, jež vám připomínají rozpuštěnou čokoládu. Je o trochu menší, než Harry, ale ne zas moc.

„Ahoj, tohle je Holly," představí mě Harry. Zamávám.

„Ah, jo, tohle je ta holka."

„Ta holka?" zeptám se zmateně.

„Um, pojďme dovnitř," řekne nervózně Harry. Co to mělo znamenat?

„Holly, Mina, moje panenka, je nahoře, jdi se s ní seznámit, my s Harrym budeme v obýváku," řekne Zayn.

Přikývnu a rozejdu se nahoru. Otevřu troje nesprávné dveře, ale když otevřu čtvrté, uvidím dívku, která sedí na obrovské, manželské posteli a dívá se na Pretty Little Liars. Pokoj je menší, než náš, v Harryho domečku. Je tu jen jedna postel a to ta Miny. Televize je o dost lepší, než ta naše a její postel je obrovská a má záclony, závěsy a vše možné.

„Um, ahoj?" Mina vypne televizi, načež se otočí a já konečně uvidím, jak opravdu vypadá. Má dlouhé, jahodově blonďaté, kudrnaté vlasy, které jí končí u ramen a ohromné, křišťálově modré oči. Má pěkné křivky a je také vysoká.

„Oh, ahoj, já jsem Holly, Harryho panenka?"

„Oh, ahoj! Posaď se!" Mina poplácá na místo na posteli, naznačujíc mi, abych se posadila. Posadím se vedle ní, vypadá opravdu mile.

„Takže, řekni mi něco o sobě, Holly."

„Um, je mi osmnáct a narodila jsem se v New Yorku, ale přestěhovali jsme se do Londýna, když mi byly dva roky."

„Jaký je tvůj oblíbený sport?"

„Plavání. Plavání miluju. Od svých čtyř jsem v plavání i soutěžila."

„Opravdu? Můj taky."

Dalších třicet minut jsme si s Minou prostě povídaly o ničem, ale zároveň o všem. Dokážu říct, že jsme si opravdu blízké. Máme toho hodně společného. Jako například; obě dvě milujeme plavání, obě nemáme rády muffiny, obě nesnášíme Stmívání a dokonce máme ve stejný den narozeniny; 4. ledna.

„Hej, kde je koupelna?" zeptám se Miny.

„Půjdeš rovně, poté zahneš doleva a jsou to ty třetí dveře," řekne mi Mina.

„Dobře, děkuju, za chvíli budu zpátky."

Vyjdu z Mininého pokoje a jdu přesně tak, jak mi řekla. Zahnu doleva a poté otočím kulovitou klikou na dveřích, které hádám, že vedou do koupelny, ale nevedou – mé rty ze strachu a smíšených pocitů opustí křik, jakmile dostanu ten největší šok svého života.