the dollhouse (H.S.) TRANSLATION

forty one

-

Juliet

-

Je 11:50 večer a já, Lola, Evie a Liz jsme v koupelně, kde si čistíme zuby a odličujeme si naše líčení. Čekáme, dokud se Harry s Holly nevrátí, což bude ještě asi hodně dlouho trvat vzhledem k tomu, jak dlouho už byli pryč. 

Nevím proč, ale bude pro mě nejtěžší z panenek dnes usnout. A to jen kvůli tomu, že je Holly s Harrym. A to, co mě ale nejvíce vytáčí, je to, že bych se vlastně vůbec neměla zajímat o to, kde jsou, co dělají a jestli jsou spolu. Na sto procent Holly věřím a netuším, proč vždycky pociťuji takovou žárlivost když je s Harrym. Prostě se pokusím se o to nezajímat. 

"Neuklidnila některá z vás někam můj kartáček na zuby?" zeptá se nás Evie.

"Jo, uklidila jsem ti ho do nejvyšší skříňky, když jsem tu uklízela," odpoví ji Liz, umývajíc si svůj obličej. 

"Do té nejvyšší?" povzdechne si Evie, "víš přeci, jak jsem malá."

"Promiň, Ev," odvětí na to Liz, vcházejíc do ložnice. 

Evie vyleze na malou stoličku, ze které hloupě spadne, když se jí zamotají nohy a ona neudrží rovnováhu. Lola se začne hlasitě a nezadržitelně smát a Liz, která před chvíli odešla, uslyší hluk, který se z koupelny ozývá a vrátí se. 

"Co se-, Evie jsi v pořádku?" ptá se Liz, která se snaží se nesmát, když pomáhá Evie na nohy. 

"Haha, jsem v pohodě," zamumlá Evie, otírajíc si ruce o džíny, "alespoň mám svůj kartáček na zuby."

"Co se děje?" zeptá se rozespalá Dakota, která se houpavými kroky dostane do koupelny.

"Nic, Evie jenom spadla," zachichotá se Lola.

Poté, co si Evie vyčistí zuby, já, Dakota, Liz, Lola a Evie skočíme do našich postelí, přičemž se Lola stále nepřetržitě směje kvůli tomu, jak Evie spadla. Po chvíli už všechny hluboce spíme. Překvapivě i já... měla jsem za to, že kvůli tomu, že je Harry venku s Holly budu celou noc vzhůru.

-

Holly

-

Je chvíli po půlnoci a my s Harrym stále sedíme v restauraci, držíme se za ruce a každý svíráme už asi miliontého panáka vodky. Oba dva jsme hodně opilý, smějeme se věcem, které nedávají žádný smysl a probíráme snad všechno, co nás v dané situaci napadne. 

"Restaurace bude za chvíli zavírat, pane," přijde k nám malá servírka s blonďatými vlasy. 

Harry zaplatí všechno, přičemž toho pravděpodobně zaplatí i více.

 Harry a já rychle vypadneme z restaurace, smějící se. Chlad a mráz byl vystřídán mírným dusnem, a proto se rozhodnu, že si sundám svůj kabát a ponesu si jej v ruce.

Já a Harry se rozcházíme k autu. Oba dva víme, že je moc opilý na to, aby řídil, ale co? Riskneme to.

"Podle mě není moc dobrý nápad, abys řídil, Harry," podotknu, připínajíc si svůj bezpečnostní pás.

"A co nejhoršího se může stát? Dostanu pokutu? Koho to zajímá," zasměje se Harry a nastartuje auto.

Harry začne řídit a s mým překvapením se neděje nic špatného. Jede sice trochu rychleji a projel i jednou na červenou...panebože. 

"Říkala jsem ti, že nemáš řídit," zamumlám, přičemž trochu zakoktám.

Harry vyjede na útes, kde zastaví dost daleko od kraje na to, abychom nespadli dolů do moře. Ale i v takové vzdálenosti vidíme nádherné světélka na tmavé obloze a třpytící se oceán v dáli. 

Harry pootevře svá ústa, jako kdyby chtěl něco říct. Hledím na něj, na jeho rty, jako kdybych zhypnotizována k tomu, je políbit... a taky tak učiním. Políbím Harryho. Nemohu si pomoct, má hlava se točí pod množstvím alkoholu, které jsem vypila a mé tělo zoufá po Harryho doteku. Není to jen krátká pusa, ale spíše dlouhá a vášnivý polibek.

Upřímně si myslím, že tahle noc už nemůže být lepší, když Harry ze svých úst vypustí slova, o kterých jsem si myslela, že je nikdy od něj neuslyším.

"Miluji tě, Holly."