the dollhouse (H.S.) TRANSLATION

sixty

-

Harry

-

| O 2 týdny později |

Holly a já jsme si konečně našli hezčí místo, kde zůstat. Jsem rád, že se tak stalo - v tom zapadlém motelu už bylo náročné dál žít. Teď si pronajímáme moderní apartmán v centru Londýna. Jsme obklopeni vysokými budovami a milými lidmi. A hlavně jsme daleko od Elsie a Domečku. Rád věřím tomu, že po vší té době jsme konečně sami.

Připadá mi, že v průběhu posledních dvou týdnů vše proběhlo hladce. Holly nemluví o Elsie, já zase o Lauryn. Myslím si, že jsem se s ní ani jednou během těch dvou týdnů nepohádal. Prostě jsme jen byli šťastní z přítomnosti toho druhého. Mám Holly zpět, čímž se můj můj plán s Lauryn stává mnohem lehčím... jen nevím, jak zareaguje.

S Holly spící vedle mě se cítím klidně do té chvíle, než mi zazvoní telefon. Nejsem už v kontaktu s Liamem, Zaynem, Niallem a ani s Louisem. Proto jsem si dost jistý tím, kdo mi volá i přesto, že mám to číslo zablokované. Jasně, že je to Lauryn.

Přijmu hovor a řeknu; "Haló?"

"Harry! Ahoj cukrouši, jak se vede?" promluví na mě chraplavý dívčí hlas a já okamžitě poznám, že je to Elsie. Zabijte mě.

"Co chceš?"

"Holka, Lauryn, tě dneska přišla hledat do kavárny. Přinesla něco v krabici a řekla mi, že je to důležité. Zase v tom jedeš, Harolde?" uslyším její posměvačný smích, díky němuž se mi začne vařit krev v žilách.

"Vlastně ne, Eliso. To, co je v té krabici se tě vůbec netýká, tak jí ani neotevírej," podívám se na stranu, kde uvidím ležící Holly, do jejíhož obličeje padají její blonďaté vlasy, které se na slunci třpytí jako zlato, "dneska se v kavárně stavím a vyzvednu si to tam."

"Eliso? Páni, připadá mi to, jako kdybychom byli zpátky v roce 2013. Ale dobře, uvidíme se. Čau," zavěsí Elsie.

Něco v jejím hlase znělo podezřele. Jakýsi žárlivý, nenávistný tón. Elsie je minulostí a poslední věcí, které bych se měl bát. Všechno bude v pořádku a nenechám psychopata jako je Elisa Addams, aby to jakkoliv ohrozil.  

-

Přetahuji si přes svou hlavu bílé tričko, přičemž opakuji jméno své přítelkyně, dokud se mi nepodaří jí probudit.

"Cože?" zachichotá se Harry a zaboří obličej do polštáře. Posadím se k ní dolů na postel a pohladím jí po líci, čímž jí dokazuji, jak krásně vypadá i bez všech líčidel.

"Taky přeji dobré ráno."

"Jaký je čas?" zívne Holly.

"Skoro poledne, zlato, přispala sis."

"Víš žes měl právě úžasnou příležitost zakřičet na mě 'Summertime!', když jsem se tě takhle zeptala," podotkne Holly a vezme si z nočního stolu knihu 'The Hunger Games'.

"Cože?" optám se jí nazouvajíc si na nohy své Chelsea boty.

Holly nechá knížku klesnout do svého klína a upře na mě své oči, "Ty nevíš z čeho to je?"

"Ne, nevím, o čem mluvíš," zasměji se Holly, která na mě hledí s nevírou v očích.

"Tys nikdy neviděl 'High School Musical' neboli 'Muzikál ze střední'?" zeptá se mě Holly.

"Jo takhle, já tě jen nechápal," protočím očima. Může být tak dětinská.

"Proboha, na chvíli se mi z tebe zastavilo srdce. Když nad tím tak přemýšlím, tak je to šílený. Na tomhle světě totiž existují lidí, co ten film nikdy neviděli."