No memories ✔

02.

Utíkala jsem v dešti za ním. Nemohla jsem se teď proměnit ve vlka, abych ho dohnala. Přece jen jsem byla ve městě, kde i při dešti to tu žilo. Zaběhla jsem za ním do úzké uličky a zastavila se přímo před ním. "Á vlk vyrazil do města, co chceš dělat v téhle podobě?" vysmál se mi. "Jsi slabá." dodal a ušklíbl se. "Když si tohle o mě myslíš." oplatila jsem mu úsměv. Zaútočil jako první. Nevnímala jsem nic kromě tlukotu mého srdce. Během vteřiny byl u mě a já vzala do ruky jedinou zbraň, která upírům ublíží a dokáže je i zabít. Probodla jsem jeho tuku, pak i tu druhou, dokonce jsem ho bodla i do břicha. Po chvíli přestal útočit a všiml si, že se mu nehojí ty rány. "Kdo,... kdo,... co jsi zač?" vykoktal na mě. "Říkej mi třeba Merry." usmála jsem se, proměnila se ve vlka a skočila na něj.

Vrátila jsem se zpět do té samé hospody. 'Konečně jsem se postarala o bezpečnost města.' Usmála jsem se. Chvíli jsem poseděla v hospodě a poté, co přestalo pršet jsem se vydala ven. 'Směr les' řekla jsem si, usmála se a běžela jsem pryč.

Zastavila jsem se na kraji města. Byla jsem připravena se proměnit ve vlka a utéct do hor. Vběhla jsem tedy do houští a tam se proměnila. Utíkala jsem co nejrychleji, aby si mě nikdo nevšiml.

Utekla jsem až na kraj lesa blízko u hor. Zastavila jsem se, rozhlédla se a zavětřila jsem. 'Někdo mě sleduje.' neváhala jsem a ihned jsem vyrazila do hor.