No memories ✔

12.

Ahojky, omlouvám se za chyby... :)

Jeho rty se přestali hýbat, nastalo ticho. Párkrát jsem zamrkala.

"Víš, nechceme ti tu ublížit. To, že jsem upír neznamená, že ti ublížím. Jo a Ren je v pohodě." usmál se a mrknul na mě.

Já se zamračila 'Počkat... on je upír. To on unesl Rena. On unesl i mě. Ten ...! Ani nevím jak ho mám oslovit. Rozhodně už nebudu okouzlena jeho vzhledem... A musí mi vysvětlit, proč mě a Rena unesl!'

"Nechceš mi vysvětlit, co tu s Renem vlastně dělám?!"

Chvíli mě pozoroval. Pak bez toho aniž by pohnul rty mi řekl "Je to moc tajné nemůžu ti to říct." pak vstal a podal mi ruku, aby mi pomohl na nohy. Já jeho ruku odmítla a sama vstala.

"Pojď za mnou." řekl a šel ke dveřím. Třikrát na ně zaklepal a oni se otevřeli. Vyšel ven a otočil se zpátky na mě. Já jsem také vyšla na chodbu a rozhlédla se. Šel dál a já ho následovala.

Zastavili jsme se ve veliké místnosti, kde se jen hemžili upíři a vlkodlaci. Vyměnil si pár slov s jedním upírem a pak ho následoval. Dovedl nás do jedný místnosti, kde bylo mnoho stolů a knížek... takže asi knihovna. Na zdech byli namalovaný ty samý obrázky jako tenkrát v té jeskyni. Zastavili jsme se u jednoho muže.

Podíval se na nás a usmál se. "Lucasi..." říkal potichu. Pak se podíval na mě. "Provádíš tu nováčka?"

"Dalo by se to tak říct..." odpověděl mu. "Kde to vlastně jsem?" říkám. "To je dobrá otázka." řekl mi a vstal. Stoupnul si přede mě. Byl vyšší než já. Pak se krátce uklonil a odešel. Lucas se na mě podíval. "Pojď za mnou." řekl a společně jsme vyšli z místnosti.

Byli jsme zase v té obrovské místnosti. Procházeli jsme kolem houfu nadpřirozených bytostí.

"Kam mě to vedeš?" ptala jsem se ho. "K vlkodlačímu vládci." řekl a usmál se na mě. "Kdo to je?"

"Uvidíš sama." řekl a pokračovali jsme dál. Mlčky jsem pozorovala kolem jdoucí vlkodlaky a přála si být zase venku na svobodě.

Po pěti minutách jsme se zastavili před dřevěnými dveřmi. Lucas na ně zaklepal a chvíli jsme čekali, než je kdosi otevřel. Vešli jsme dovnitř.

Na židli u stolu, zády k nám seděl nějaký muž. Díval se z okna. Lukas si odkašlal, aby o nás ten muž věděl. "Vím o vás... Lukasi, já myslel, že máš na starost upíry a né vlkodlaky." řekl mu a otočil se. Seděl tam někdo koho jsem znala.