No memories ✔

43.

Pravou ruku jsem natáhl k šavli. Zavřel jsem oči a sáhl skrz obrovskou stěnu světla a energie pro šavli.
***********************

Obrovský naráz energie do mě zasáhl jako elektrický proud. Odhodil mě dozadu, kde jsem zády narazil přímo do kamenné stěny jeskyně. Nedokázal jsem se nadechnout. Vyrazil jsem si dech a po chvíli ztratil vědomí.
...

Znenadání ve mně propukl nový život, nová životní energie o které jsem ani netušil. Oči jsem prudce otevřel, jenže mi to bylo k ničemu. Byla tu tma a já nic neviděl. Pomalu jsem se pomocí zdi postavil a vykročil dopředu. Mé kroky se zastavili, když jsem do něčeho kopnul a po zemi to zařinčelo. Rukou zašmátral po zemi a dotkl se chladné oceli. Chytnul jsem to pravou rukou. Hned se to rozsvítilo modrou barvou. Byla to šavle. Mám první, už stačí najít tu zelenou. Vzal jsem jí za rukojeť, která po mém doteku zčervenala.

Ale proč já? Proč zrovna já jsem vyvolený? Vždyť Leo je mnohem odvážnější. Možná proto jsem to já. Cadogan mě zvolil vyvoleným, protože si myslel, že já bych ho nikdy nezradil. To se ale mýlil!

Otočil jsem se k odchodu, když se tři metry přede mnou objevila žena, celá modře svítila. „Kdo jsi?" zeptal jsem se jí. Ona se jen usmála.

„Jsem tvá šavle. Pomůžu ti. Pokud mne však použiješ k zabití nevinného člověka, pak si mne nepřej!" mluvila mile, ale přesto, když jsem uslyšel její hlas naskočila mi husí kůže. „Jistě, neboj se. Použiju tě jen ke spravedlivým věcem, ale řekni tvá moc jistě nebude jen tak, co mám poskytnout tobě?" usmála se. „Ach. Vybrali jsme si tě dobře. Jediné o co tě požádám je, abys našel druhou šavli. O nic víc tě nežádám."

„Dobrá, pak je tvé přání vyslyšeno. Pokud se můžu zeptat. Kde mám druhou šavli hledat?"
„Běž na sever, ptej se čarodějnic na cestu ke stromu, v němž bydlí jistá čarodějka se jménem Anóbe. Ta už ti poradí víc." naposledy se usmála a zmizela. Přesto jsem ji ale pořád cítil uvnitř šavle.

Zhluboka jsem se nadechl a šel přesně, jak nakázala.

*Mery 

Všichni nervózně přešlapávali z nohy na nohu. Takhle nervózní jsem je ještě nikdy neviděla. Přiběhl ke mně jeden vlkodlak, moc jsem ho neznala. „Stráž někoho zahlédla na druhé straně louky." oznamoval. Byla jsem v bílém plátěném stanu pro vůdce. Byl tu se mnou Lucas, Wolf a Paul. 

„Jestliže si nás všimli vypukne válka! Nesmíme se skrývat, budou si myslet,, že jsme sraby, co se schovávají!" vykřikl Paul. „Přesně má slova! Rosemarry, řekněte mi prosím, proč vám máme věřit, že až vypukne bitva, nebudou na nás kočkodlaci útočit?!" jakmile mě oslovil, zarazila jsem se. Dlouho mi takhle nikdo neřekl. „Je tam Leo! On by mi nelhal! Pomůžou nám!" snažila jsem se je přemluvit, ale jejich postoj k věci se nezměnil. Lucas vstal a stoupnul si vedle mě. „Opravdu. Leo, když dá slib, tak ho dodrží. Musíme počkat. Jeho kamarád Ralph šel najít věc, která nám jistě pomůže." Wolf přikývnul, věřil nám, ale Paul ne. „Díky" řeknu tiše Lucasovi, který se šel znova posadit.

*Ralph 

Zastavil jsem se u malé chatičky. Proměnil jsem se v člověka a zaklepal na dveře. Otevřela je dívka stará okolo 17 let. Asi ji zaskočilo, když venku uviděla chlapa celého zakrytého v černém. Trochu couvla, tak jsem si sundal kapuci a černý šátek, který jsem měl přes pusu. Chvíli mě pozorovala. „Omlouvám se, zda jsem vás polekal, slečno. Jen se chci zeptat na cestu ke stromu, ve kterém žije čarodějnice Anóbe." usmál jsem se. Ona se zamračila.

"Proč jí hledáš?" zeptá se po minutě ticha. „Ona jediná mě dovede k druhé šavli, která mi pomůže zabít Cadogana." nesnažil jsem se lhát. 

„Ty chceš zabít Cadogana?" nevěřícně se na mě dívala. „Ano, chci ho zabít, potřebuju jen tu druhou šavli." řekl jsem a ukázal jí tu modrou. Zalapala po dechu. „Panebože! Ty jsi vyvolený!" vykřikla. Já jen s úsměvem přikývnu. „Jistěže ti řeknu, kde jí najdeš. Nebo víš co? Já tě k ní rovnou dovedu. Ona nechce s nikým mluvit a v tom bych ti mohla pomoc já. Jsem totiž její vnučka." pochlubila se, vyšla ven a zavřela za sebou dveře. Podívala se na mě s jiskrami v očích. Rychle mě chytla za ruku a táhla mě okolo bažin hlouběji do lesa. 

*Leo

Seděl jsem v křesle před Cadoganem, když dovnitř vběhl jeho špeh. „Pane! Zbíhají se tu  proti nám vojska! Něco s tím musíme udělat!" v tuhle dobu jsem byl za toho špeha rád, protože se Cadogan pokoušel už minimálně hodinu za mě dostat, kde je Ralph. Neřekl jsem nic. Vlastně jen, že nevím, kde je, což prakticky byla pravda. 

„Ty blázni se proti mě chtějí dát do boje?! Dobrá, jestliže chtějí boj, pak bude!" zakřičel tak nahlas a nečekaně, až jsem sebou cuknul. Podíval se na mě. „Protože tu není Ralph, tak musíš kočkodlaky a Minotary připravit k boji ty." přikývnu a rychle jdu pryč. 

Vběhnu do sálu, kde bojovalo pár minotaurů a kočkodlaků. „Ticho!" vykřiknu, všichni se sklidní a podívají se na mne. „Náš pán mě požádal, ať vám vyřídím, že se máte připravit na válku." jen mě sledovali. Pár kočkodlaků se sebralo a odešlo. Přišel ke mně vůdce minotaurů (na obrázku -»). „A jaký je tvůj plán? Vím, že na něčem se svou skupinkou kočkodlaků děláš..." usměju se na něj. „Nic, co by tě mělo zajímat." všichni kromě jeho a Becky odejdou. Ta si stoupne vedle mě. „Víš Leo, já z tebe ani z tvých lidí strach nemám, i když musím usoudit, že nervózní jsem. Jen potřebuju vědět, jaká strana je na boj připravena lépe. Však víš, jde mi jen o přežití mého druhu." přikývnu. „Vím, že jste velmi silní a odhodlaní, ale moc důvěřujete Cadoganovi a to já nemůžu riskovat. Chceš radu?" přikývne. „Uteč! Uteč se svou rodinou a přáteli! Dokud můžeš. Je to jediná tvoje šance na přežití." on se na chvíli zarazí a zapřemýšlí nad tím. „Leo, děkuju ti za tuto radu. Určitě uposlechnu aspoň částečně. Ženy a děti pošlu pryč. Nesmí se toho zúčastnit. Jenže já bitvu opustit nemůžu. Bylo by to moc nápadné, takže pokud vyhrajete a Cadogana zabijete, prosím tě jen o jedno. Všechny živí lidi z našeho druhu nech žít, ať se můžou postarat o naše ženy a děti." přikývnu a on odejde.

„Udělal jsi správnou věc Leo. Až zabijeme Cadogana, budeš dobrým králem kočkodlaků." usměje se na mě Becky a odejde. Zůstanu tam sám.

*Ralph 

 Seděl jsem v dřevěném křesle uvnitř stromu. Anóbe mi přinesla šálek s bylinkovým čajem. Usedla na své dřevěné houpací a zjevně pohodlnější křeslo.

„Babi?" Ptala se jí. Ta si jen usrkla čaj a dál sledovala každý můj pohyb a obzvlášť tu šavli.

„Takže, ty jsi vyvolený... a jediné, co tě zajímá je, kde je ta druhá šavle." přikývnu. „Hmm..." zase si usrkne z čaje. „A jaké máš plány, až budeš mít i tu druhou šavli?" 

„Pak půjdu pomoc kamarádům v boji. Já, musím zabít Cadagana." tentokrát přikývne ona a odloží prázdný šálek. „Pak tedy pojďte za mnou." řekne a vede nás chodbami ve stromu. 

Dorazili jsme na místo, kde byla druhá šavle. Celá místnost měla nádech zelené a uprostřed ní byla v zelené zářivé energie šavle. Přišel jsem k ní blíž. Konečně. Teď si jí musím jen vzít a utíkat zpátky, abych pomohl ostatním v bitvě. Sáhl jsem z krs energii pro šavli. Znova mnou projel elektrický proud. Vydržel jsem ho. Musím. A pak jen vytáhl šavli. 

Zadýchaně jsem ustoupil dozadu. Držel jsem jí v ruce. Podíval jsem se na Anóbe s její vnučkou. „Dokázal jsi to!" vkřikla a objala mě. Pak jsem společně s ní opustil tento dům. Doprovodila mě až ke konci lesa a pak jsem sám utíkal jim na pomoc. 

*************************

Ahoj :))) Hlásím se zde s další kapitolou, tak snad se bude líbit. :)

Wáááu 14,7K reads... děkuju vám :)) a to i za ty vote, co dáváte... ;) :)

Zase jsem se rozepsala, tak je kapitola dlouhá, ale to vám jistě nevadí... :))) :DDD