Probudilo mě až polední slunce zářící po okolním prostředí. Rozespale jsem otevřela oči a rozhlédla se. Kromě mě tu nikdo nebyl... 'Počkat! Kde je Ren!' znovu jsem se rozhlédla, abych se ujistila, že tu kromě mě opravdu nikdo není. Rychle jsem vstala a zavyla na Rena. Neozval se mi... Nikdo kromě mě tu nevyl.
Nakonec mi nezbývalo nic, než použít můj dobrý čich. Tak jsem tedy zavětřila, necítila jsem nic podezřelého, a proto jsem šla na místo, kde ležel Ren. Poznala jsem to podle uležené trávy. Zase jsem nic necítila (teda kromě Rena samotného). Rozhlédla jsem se a šla náhodným směrem. 'To my snad dělá schválně!'
Zastavila jsem se až u skály nakraji srázu. 'Kde jen může být?' Sedla jsem si před tou skálou. Nedalo mi to a tak jsem jí chvíli pozorovala. Zamračila jsem se, když jsem spatřila úzký tunel, kterým by prošel tak akorát vlk, nebo jiná zvířata. Povzdechla jsem a šla dovnitř.
'Nemám ráda úzké prostory!' hnalo se mi pořád dokola myslí. 'Už nikdy ho nebudu hledat! Nebudu už rozhodně nikdy lézt do prostorů, kde se nedá ani otočit, abych mohla rychle utéct ven, kdyby mi hrozilo nebezpečí! Sakra! Vždyť tady se nemůžu ani bránit! Až najdu Rena, tak ho uškrtím a rozcupu ho na kousky!' I přes strach jsem pokračovala dál.
ČTEŠ
No memories ✔
WerewolfPrávě je čas, kdy lidé věří, že upíři, vlkodlaci a ostatní nadpřirozená stvoření neexistují. Ale, co když jsou o nich příběhy přece jen skutečné? Vlkodlaci jsou vlastně hodná stvoření, i když si to lidé nemyslí. Zabíjí upíry jen proto, že je ochraň...
