No memories ✔

32.

Ahoj... :) Tady máte 32hou kapitolu. :) ;)

Jste úžasní, ale to vy už určitě víte... :3 :D neuvěřitelných 6,34+K reads... :) díky ... ;) :D

*********

*Mery

Poté, co jsme si vyhledali dvojici, jsme čekali na další pokyny. Lucas ke mě přijde a usměje se na mě. To mi připomnělo, jak se usmíval, když jsem si vytáhla jeho jméno.

"Pro dnešek je to vše... jediný, co máte dneska za úkol je, že se svojí dvojicí musíte teď zbytek dne trávit a poznat se navzájem. A abych nezapomněl venku můžete být do večeře, která jak víte je v 7hod." řekl "král" vlkodlaků a odešel. Podívala jsem se na Lucase, který jen tiše řekl. "Budeme venku, že ano?" zeptám se ho. "No problem..." odpoví a já se začnu smát. Šli jsme se někam projít do lesa.

*Leo

"Pro dnešek je to vše... jediný, co máte dneska za úkol je, že se svojí dvojicí musíte teď zbytek dne trávit a poznat se navzájem. A abych nezapomněl venku můžete být do večeře, která jak víte je v 7hod." řekl Wolf a odešel. Díval jsem se chvíli na Mery, která se něčemu smála. Pak s Lucasem odešla do lesa.

"Kam půjdem?" zeptala se mě ta holka. Podívám se na ní, "nevím" odpovím a rozhlédnu se. "Dobrá, co třeba se taky projít někam do lesa?" Zeptá se a já přikývnu.

Šli jsme docela dost hluboko do lesa, kde jsme našli menší vodopádek se studánkou. Sedli jsme si na kmen stromu, který určitě nedávno spadl.

Po chvíli mlčení promluvila. "Tak jo. Začnu tedy já..." Usměje se na mne. "Jmenuju se Zoe. Jsem jedna z mála upírek, co existují. Však určitě víš, že nás upírek moc není... Co dál bych ti mohla o sobě říct je, že jsem jediná z mého rodokmenu. Vypadám tak na 17, ale je mi už víc než 153let. ..."

'Řekla mi o sobě hodně věcí a já, jediný nad čím jsem mohl přemýšlet bylo: Co jí mám říct o sobě já? ... A vůbec, co asi dělají Mery a Lucas, když se už znají???'

***********

Co byste řekli o téhle kapitole? :)