No memories ✔

28.

Ahoooj... Strašně moc vám děkuju za ty komenty... <3

No vidíte to? Díky vašim komentům tu mám pro vás další kapitolu... :3 <3 Tato kapitola bude věnovaná Sk8misty9 ... moc děkuju.. :) ;) Tvůj návrh, co by se mohlo stát u večeře jsem do téhle kapitoly dala... :)) 

Neuvěřitelné..... už 4,04K reads... děkuju, že tuhle story čtete... :3 :) <3

Koment a vote potěší... :) 

*********

* Leo

Nechápal jsem to. Jak mohla mít radost z toho, že s námi bude večeřet? Nepotřebujeme ho... Teď už ne. Nemusí s námi chodit. Nechci ho tu.

Nejvíc mě štve ale to, jak se na Mery pořád dívá, prohlíží si ji a když se náhodou na něj otočí, objeví se mu na tváři ten hrozný úsměv.

Pokud na ni jen sáhne, tak uvidí!!! Nedovolím, aby jí někdo ublížil a vím, že on je toho schopen...

* Mery

Šli jsme po téhle dlouhé chodbě už hodně dlouho. Povzbuzující bylo, že kdybych se náhodou ztratila, byl tu pořád Lucas, který to tu zná mnohem lépe než já, nebo dokonce Leo. Což mi dává další věc na přemýšlení... Za celou tu dobu, co Lucas souhlasil, že s námi půjde, Leo ani jednou nepromluvil. Proč? To nevím. Asi také nad něčím přemýšlel...

Po zbytek cesty jsem si povídala s Lucasem, pak už mi cesta připadala hrozně krátká. Dorazili jsme k jídelně. Ve vnitř už bylo hodně lidí, ale Kate s Jackem jako vždy obsadili "náš stůl". Prorvali jsme se až k nim, sice s obtížemi, ale prorvali. 

Kate se dívala pořád do talíře s vepřovím přírodním plátkem a brambory. Nezvedla oči od jídla, aby se na nás podívala. Prostě jen tiše seděla a dívala se na to maso. Sedla jsem si na obvyklé místo. Leo si sedl naproti mě, vedle mě po levé straně seděl Ren, po pravé Jack, naproti Renovi si sedl Lucas. Chvíli ji pozoroval.

"Kate?" neodpověděla mi. "Kateee!" vykřikla jsem její jméno hlasitěji... nic.

Leo se jí dotkl ramena. Pohlédla na něj a usmála se. "Dobrý jsi mezi námi." řekl jí Leo a začal se smát. Kate po něm hodila nechápaví pohled, ale nakonec se začala smát také. Ren vedle mě se také řechtal. Zamračila jsem se. 'Proč si všímá Lea a mě ne?!'  

"Leo! Sakra..." vykřikla Kate. Leo na ní omilem shodil pití a bohužel právě měla bílé tílko, takže skoro vše pro kluky podstatné bylo právě vydět.

Leo popadl ubrousky a začal ji utírat. "Promiň." opakoval. Zamračila jsem se ještě víc, když mu Lucas začal pomáhat. "Asi začnu chodit častěji s vámi na snídaně, obědy a večeře... je tu zábava." řekl Lucas a začali se společně smát. To už jsem nevydržela, vstala jsem a utekla k sobě/Kate do pokoje.

*Leo

Omilem jsem svrhnul skleničku přímo na Kate. "Leo! Sakra..." vykřikla. Omluvně jsem se na ní podíval, vzal ubrousky a začal jsem jí utírat krk, aby nebyla tolik olepená sladkým čajem. Lucas mi začal pomáhat. Se smíchem jsme ji tam utírali. Pak po chvilince Lucas řekl. "Asi začnu chodit častěji s vámi na snídaně, obědy a večeře... je tu zábava." a to jsme opravdu nemohli vydržet a dostali jsme nový výtlem smíchu. 

Zničeho nic se Mery zvedla ze židle a utekla pryč. Celý stůl utichl. Všichni jsme se navzájem prohlédli pohledem, že nevíme co se stalo. Vstal jsem, otočil se zpět na Kate. "Chceš přinést nějaké čisté tričko?" zeptal jsem se. "Ano" řekla "Jakýkoli prosím." dodala a já se vydal za Mery.

Míjel jsem lidi. Nevšímal jsem si jejich obličejů, když mě potkali. Musel jsem se teď co nejrychleji dostat ke Kate do pokoje, pro její triko a pak ještě Mery.... Nevím proč utekla... docela mě to zarazilo.

Dostal jsem se ke dveřím do jejich pokoje. Třikrát jsem zaklepal. Nikdo neodpověděl, tak jsem otevřel. Nikdo tam nebyl. Šel jsem se podívat ještě do koupelny, ale tam také nebyla. Otočil jsem se tedy směrem ke skříni a šel blíž. Otevřel ji a vyndal z ní Kateino oblíbené černé tričko s kočkou. (viz. obrázek) 

Zavřel jsem skříň, vyšel jsem ven na chodbu, zavřel dveře a šel zpět do jídelny.

*******************

Takže, co si myslíte o téhle části? Co se stane dál? Zjistí ostatní, že Mery utekla, protože žárlila? A co byste chtěli dát do další části? :D 

Jinak důležitá otázka jako před tím... Napište, jak byste pojmenouvali Krále upírů? :) Moc mi tím pomůžete... 

Tak ještě jednou mooooc děkuju... <3