No memories ✔

19.

Ahoj :) :D tady máte další kapitolu..:)

Děkuju vám za 1,8+ K Reads :3 <3

koment a vote potěší.. :)

Omlouvám se, že je tato kapitola krátká, ale příští se budu snažit víc rozepsat.. :)

********************* 

*Leo 

Jen co jsem vlezl dovnitř, začal jsem utíkat k sobě do pokoje. Nevím proč, prostě jsem měl pocit, že bych to měl udělat. Jen mě trápilo, že jsem tam nechal Mery jen tak stát samotnou..

Bylo mi jí líto. Ona totiž nevěděla skoro nic o její minulosti. Musím se přiznat, že já z nějakého důvodu tu svou také zapomněl, ale ona má aspoň opravdové přátele, kteří za ní stojí. Má svůj druh a já mám co? Zatím jsem nikdy nepotkal někoho, jako jsem já...  

Vlezl jsem dovnitř. Naštěstí tam nikdo nebyl. Šel jsem rovnou k úkrytu, kde jsem tu knihu shoval. Vzal jsem jí a otevřel ji na stránku, kde jsem přestal číst. Sedl jsem si na pohovku a začal číst.

*Mery

Netušila jsem, proč tak náhle utekl. Docela mě to zarazilo...

Rozhlédla jsem se a spatřila, jak se ke mně pomalu blíží Lucas. Měl na sobě bíločervené triko s dlouhým rukávem a k tomu černé džíny.

Zastavil se u mě, krátce se na mě usmál.

"Tak, jak jsi se tu zabydlela? Slyšel jsem, že máš pokoj s Kate..."

"Jo mám pokoj s Kate.. a musím říct, že Kate a kluci z party jsou v poho a jsou na mě a Rena milí. Jsem ráda, že jsem je poznala."

"Hm.. to rád slyším." řekne na to.

"Dlouho jsem tě neviděla... Jak to, že nechodíš na "společné" večeře?" zasměje se nad slovem 'společné'.

"Jo.. no.. je pravda, že tam nechodím. Nemám rád tlačenici, radši si večeři sním v klidu v pokoji. Ale teď se tě chci na něco zaptat... můžu?"

"Jistě, ptej se..." usměju se na něj. Nervózně spojí ruce.

"Ty se asi hodně bavíš s Leem, co?" zeptal se a já nad tím jen otevřela pusu.

"Cože?"