No memories ✔

20.

Ahoj :) tak tu máte další kapitolu. A jak jsem slíbila, je delší... :) :D
Moc vám děkuji za 1,9+ K reads.. a 162 votes <3 :)
koment a vote potěší... :)

**************

"Ty se asi hodně bavíš s Leem, co?" zeptal se a já nad tím jen otevřela pusu.

"Cože?"

__________________

"Co je tohle sakra za otázku?!" řeknu mu. Po chvilce ticha a bez odpovědi na mou otázku mu nakonec odpovím já na tu jeho. "Samozřejmě, že se s ním bavím! Proč bych se s ním neměla bavit?!"

"No já nevím... Není to ani upír a ani vlkodlak. Navíc moc toho nenamluví.. a já osobně nevím, co si mám o něm myslet."

"Ahá... tak o tohle tu jde... Protože není ani vlkodlakem a ani upírem, tak ho všichni zavrhujete a nemáte ho rádi?!"

"Víš... po pravdě..." řekl a odkašlal si. "Ani ho neznám. Takže nemůžu říkat jaký je, ale vem si to z mé strany. Musím tu dohlížet, a snažit se o to, aby to mezi upíry a vlkodlaky klapalo. Jenže (To jenže zdůraznil). Jednoho dne se objeví on a jediný co o sobě ví je, že je něco, co se tzv. nazývá 'kočkodlak' a já prostě nevím, jestli patří k vlkodlačí skupině a nebo k upíří... a já to musím zjistit, protože už brzo vás začnem cvičit do boje, ve kterém prostě musíte spoluprácovat..." vydechl. "Sakra. Teď jsem asi trošku odbočil..." řekl a díval se na mě zmateným a ustaraným pohledem.

"Do boje říkáš?" ptám se ho.

"Jo.. Ne! Nic nevíš, jasné?" řekne a pak rychle odchází.

Jen tak se prostě nevzdám! Dostanu z něj co nejvíc informací. řeknu si v duchu a hned rychle pospíchám za ním.

"Do jakého boje? O čem to tu mluvíš? Nebo spíš o jakým jsi mi říkal?" šel dál, ani se neohlédl. Jenže já se vzdát nechtěla, proto jsem ho dál následovala po chodbách.

Zastavil se před dveřmi na pin. Otočil se na mě. "Hale. Opravdu. Dělej, jako kdybys o tom vůbec nevěděla. Je to jedno z mála tajemství, které může vědět jen pár "vyvolených" ano?" díval se na mě a v jeho očích bylo vidět, jak prosí o to, abych to nikomu neřekla.

"Celou dobu nás všechny chcete poslat do nějaké války?! To je ten důvod, proč nás tu držíte?"

V tu dobu jsem si přála, aby řekl, že si tam venku dělal s tou válkou jen srandu...

"Omlouvám se." řekl tiše namačkal pin a vešel dovnitř. Já tam jen tiše a bez hnutí stála před dveřmi.

*Leo

Zrovna jsem četl o tom, co všechno může napáchat to stvoření, když se náhle otevřeli dveře a dovnitř vešli vysmátí kluci s Kate.

Odtrhnul jsem oči od knihy a pozoroval je. Kluci něco hledali, zatímco mě Kate pozorovala.

"Co to máš za knížku?" zeptala se nakonec a sedla si vedle mě.

"Ta by tě nebavila." řeknu jí a snažím se zakrýt její název. Chytla tu knihu a vytrhla mi jí z rukou. Přečetla si název a nahodila naštvaný výraz.

"Tys jí měl celou dobu a nic jsi mi neřekl?!" vyhrkla na mně a postavila se přede mě. Kluci se na nás dívali.

"Promiň já.." nestačil jsem dokončit větu a Kate mluvila dál.

"Vždyť víš, že jí tu hledám už měsíce!" ukazovala přitom na tu knihu. "Ty jí najdeš a ani mi neřekneš, že jí máš?! Mohla jsem ty hodiny, které jsem strávila hledáním té knihy strávit někde jinde než v knihovně!"

Sklonil jsem hlavu a řekl: "Promiň, mrzí mě to... klidně si jí můžeš vzít." Pak jsem vstal a odešel z pokoje.

*Mery

Po nějaké době a s pomocí procházejících upírů a vlkodlaků jsem našla cestu zpět do pokoje. Kate tam nebyla, takže musí být u kluků... já jim musím říct o té válce..

Šla jsem tedy chodbou až k pokoji od kud jsem slyšela, jak Kate na někoho křičí. A pak, jen co nastalo ticho a ven vyšel smutný Leo. Krátce se na mě podíval a pak prostě utekl někam chodbou.

Vešla jsem dovnitř a uviděla Kate držící tu knihu a kluky, kteří jí jen pozorovali.

"Co se tu stalo?" Je jediný, co jsem mohla říct.