No memories ✔

33.

Ahoj... :) Zde máte 33. kapitolu... :)

Doufám, že se vám tahle kapitola bude líbit. Psala jsem jí kvůli vám dokonce i o hodině! :D

Jen se omlouvám, že jsem jí zveřejnila až teď, ale popravdě jsem jí zveřejňovala už asi ve středu, ale tak nějak se mi kousek odstranil, tak jsem to musela dopsat... :DDD

Ps: na obrázku Zoe. :)

Koment a vote potěší... ;) :D

************

*Mery

Procházíme se v lese. Vypravíme si naše trapasy a říkáme si vtipy. Vše o sobě již známe. Při jeho vyprávění o nejtrapnějším trapasu, co se mu kdy stal, se zaposlouchám do zvuků přírody.

Slyším, jak se po stromě honí veverky, jak se při větru ohýbají jednotlivé větvičky s listy, jak ptáci zpívají svou obyčejnou, ale překrásnou píseň. Slyším, přírodu, která byla mím domovem a také jednou znovu bude.

Těším se na den, kdy skončí tenhle pobyt v budově a budu se moct zase proměnit ve vlka a utéct pryč. Těším se, až budu volná...

"Tak, co si o tom myslíš?" zeptá se mě, tak nahlas, že mě to vyruší z poslouchání přírody.

"Cože?" zeptám se zmateně.

"Prosím, jen mi neříkej, že si mě teď celou dobu, co ti tu vypravím něco tajného, co nikdo zatím neví, jsi mě neposlouchala?."

"Asi ne... Promiň." řeknu a on si povzdechne. "Zopakuješ mi to prosím? Tentokrát ti slibuji, že tě poslouchat budu..." přikývne a začne znova vyprávět.

*Leo

"Teď mi něco řekni o sobě ty..." říká mi. Zamyslím se... 'Tak, co o sobě určitě vím... Tak to je jméno, pak vím jistě, že jsem kočkodlak. Ale, co jí mám říct dál??? No ták..., něco musíš vymyslet. Hm... Nebo jí prostě řeknu pravdu...'

"Dobrá... Jmenuju se Leo. Jsem kočkodlak. Moji nejlepší kamarádi jsou: Mery, Kate, Ren a Jack. No... možná, že bych mohl zařadit do kamarádů i Lucase.. ale zatím nevím. Pak, o mé minulosti ti toho asi nic nepovím... není to proto, že bych ti něco chtěl tajit, ale já... prostě si jí nepamatuju. Než jsem se dostal sem, prostě jsem se jen toulal v podobě kočky po různých státech." řeknu stručně.

"Ahá." odpoví mi na to Zoe. "Hale, Leo? Že se ti líbí ta holka, jak si vylosovala Lucase?" zeptala se a mrkla na mě. "Cože? Jak jsi na tohle přišla?" snažil jsem se to zapřít, ale marně.

"Ale no ták... těď jsme něco jako nejlepší přátelé... mně to můžeš říct..." snažila se mě přemluvit, ale já jí jen na odpověď zakroutím hlavou. "Vždyť já ti vlastně můžu pomoc... Vím, co se holkám líbí a pokud nás seznámíš..." nestačila dokončit. 

"Jo líbí se mi, ale žádnou pomoc od tebe nepotřebuju a ani nechci. Rozumíš?" usmála se a přikývla. "Rozumím" řekla tak tiše, že by jí obyčejný člověk neslyšel.

Zvedneme se a jdeme pomalu zpět k budově. Po chvíli chůze a mlčení se ozve. "Leo. Mám pokoj číslo 157. Takže, pokud budeš chtít, můžeš se za mnou kdykoli stavit." přikývnu. "A víš ty co?" Dodá. "Měl bys jí to říct." nechápavě se na ní podívám. "Měl bys jí říct, že se ti líbí..." řekne, vejde do budovy a rozběhne se po chodbě.

"Hej! Říkal jsem, že žádnou pomoc od tebe nechci a že se nechci o tom bavit!" zakřičím a rozběhnu se za ní. Se smíchem utíkáme po chodbě až k ní do pokoje.
**************
No dobrá... :D
Mám pro vás pár otázek:
Za 1. Líbila se vám tato kapitola?
Za 2. Upřímně... Vaše nejoblíbenější postava v téhle story? :D
Za 3. Nějaké nápady, pro další kapitolu? :)
A pak tu mám pro vás dobrou zprávu... Jak jste si všimli, už je to 33. Kapitola. I když už je to docela dost kapitol, nemusíte se bát, protože zatím nevidím do budoucna, kolik zbývá kapitol... Mám toho pro vás ještě dost vymyšlenýho..  :D teď se jen musíme dostat k tomu důležitému... Což začne asi tak za 3+ kapitol... :DD