Ahoj, tak tu máte další kapitolu. :)
Silný proud řeky mě unášel pryč. Naštěstí jsem v tom proudu nebyla sama. Toho upíra jsem stáhla s sebou. Oba jsme se chvílema i topili a v jednu chvíli jsem viděla Rena běžícího na kraji hned u řeky a kousek od něj upíra. Potopila jsem se a zase hned vyplavala. Ne! Není to upír tam na tom břehu.. je to upírka! Znovu jsem se potopila a musela jsem se snažit, abych vůbec vyplavala. Proud mě otočil a jela jsem pozadu. Narazím do kamene a otočí mě to. Vystraším se, když spatřím, že mířím do vodopádu. Ten upír byl přede mnou. Chytil se za kámen a tím si zachránil život. 'A já? Co budu dělat já?' Naposledy jsem se podívala na Rena, který smutně kňučel. Otočila jsem se, abych viděla dopředu. Nakonec zavřu oči.
Něco mě zachytilo a já byla pořád v proudu, aniž bych se pohnula. Otevřu oči a podívám se, o co jsem se to zachytila. Vykulím oči, protože jsem se nezachytila, ale ten upír, co mě hodil do proudu, ten co si zachránil život, mě držel za bílí kožich. "Amando, pojď mi pomoc." říká ten upír. Ona ho poslechne a hned tam běží. Ren se proměnil a také jim běžel pomoc. 'To jsem tak těžká, že mě nevytáhne jeden upír?'
Vytáhli mě a já se jen oklepala tak, že ostatní v tu ránu byli také mokří. Proměním se také do lidské podoby. "Díky." řeknu tomu upírovi. On se jen zamračí. "Mery?" zeptá se tiše. Podívám se na něj. "Jsi to opravdu ty?" usmívá se. "My se známe?" zeptám se a tentokrát jsem zamračená já.
ČTEŠ
No memories ✔
WerewolfPrávě je čas, kdy lidé věří, že upíři, vlkodlaci a ostatní nadpřirozená stvoření neexistují. Ale, co když jsou o nich příběhy přece jen skutečné? Vlkodlaci jsou vlastně hodná stvoření, i když si to lidé nemyslí. Zabíjí upíry jen proto, že je ochraň...
