No memories ✔

38.

"Běží za tím, kdo ho stvořil. A pro vás je to špatné, protože proti němu vedete právě teď válku."
Podívám se k lesu, kde zmizel a hlasitě polknu.
...

*Leo

Utíkám pryč od té budovy.

Utíkal jsem do té doby, dokud jsem nenarazil na plot. Určitě s elektrickým vedením...

Slyšel jsem, jak za mnou někdo utíká. Otočil jsem se a uviděl bílého vlka. Někde uvnitř jsem věděl, kdo to je, ale teď jsem se choval jako kočka. Mé kočičí instinkty byli teď hlavní "řídící orgán".

Zaprskal jsem na ní, vyskočil na kmen stromu a pomocí drápků se dostal na větev. Z ní jsem pak přeskočil plot.

Dopadl jsem na všechny čtyři a podíval se za plot. Smutně se na mě dívala. Vypadalo to, jako by mě prosila o to, abych se vrátil za ní. Chvíli jsem přemýšlel, zda se tam vrátím, když jsem slyšel, jak tam za ní běží někdo další. Nemohl jsem se tam vrátit. Musel jsem za svým pánem.

*Mery

Stála jsem tam a pozorovala, jak se vzdaluje. Nenechám ho tak. On nesmí běžet tam, kam má namířeno. Proměnila jsem se v člověka a šla k tomu samému stromu. Vyskočila jsem a jen tak tak se chytla nejspodnější větve. Už jsem lezla nahoru, když mě někdo chytl za boky a stáhl mě dolů

"Hej! Nech mě být!" řvala jsem a snažila se toho člověka kopnout tak, aby mě pustil. Otočil mě a strčil mě na strom.

"Lucasi! Pusť mě!" křičím a snažím se mu dostat ze sevření. "Ne! Mery, prosím. Musím ti něco říct."

Ještě chvíli se snažím dostat pryč, ale nakonec to vzdám. Odvrátím od něj pohled a podívám se směrem kam utekl Leo.
"Mery. Leo je teď nebezpečný! Má halucinace! Ublížil by ti."
"Ale... ale já ho musím najít."
"Najdeme ho... neboj se. Jen musíme počkat, dát mu pár minut náskok. Pak ho budeme sledovat." uklidňoval mě a musím říct, že se mu to povedlo. Povolil stisk a pak mě nakonec úplně pustil. Šli jsme zpátky do budovy. Pak do pokoje, kde jsem se rychle vysprchovala a oblékla. Do pokoje vešla Kate.

 "Bože, Mery... Neboj se najdeme ho! A určitě bude v pohodě, nic se mu nestane!" vyhrkla hned, jak mě zahlédla. Protočila jsem očima. "To už jsem dneska slyšela několikrát a pořád nic! Musíme ihned jít ho hledat!" 

"Já vím. Pojď za Lucasem, ale ještě se cestou stavíme pro Rena a Jacka!" řekla a já přikývla nasouhlas. 

...

Párkrát jsem netrpělivě zaklepala na dveře od jeho pokoje. Chvíli tam spolu s ostatními čekala, ale když se nic nedělo zaklepala jsem znova. Konečně jsem uslyšela kroky. Otevřel dveře a pustil nás dovnitř. Vlezli jsme do obýváku, kde jsme se posadili na pohovku a sledovali ho. Nikdo nic nějakou dobu neřekl.

Venku se začínalo stmívat a mi tu furd jen seděli a dívali se po sobě. Vstala jsem, otevřela dveře na balkón a otočila se na ně. "Tak jdete?" zeptám se a ostatní přikývnou. Vlezeme všichni na balkón a jeden po druhým seskáčeme dolů. Lucas a já jsme zbyli jako poslední. "Já... Mery ještě něco musím zařídit, doženu vás." řekne a zavře balkonové dveře. 

Seskočím dolů a s ostatními vyrazím přesně k tomu místu, kde to přeskočil Leo.

**************************

Ahoj :) Zde máte další kapitolu, tak doufám, že se vám bude líbit.

Jinak, omlouvám se, že jsem hodně dlouho tuhle knížku nepsala, ale poslední dobou jsem spíš přidávala kapitoly u druhé knížky (My friend ghost) ti z vás, co to čtou tak vědí... ;) :D

A rozhodně bych vám chtěla poděkovat za 11,2K reads... :3 :) také za to, že mi dáváte vote a komenty... hrozně to pro mě znamená... :))))

Omlouvám se za chyby... :D