Ahojky... tady máte další kapitolu... :) ;) Doufám, že se bude líbit... :)
Vote a koment potěší... :)
*************
"Takže... Drží nás tu, protože se chystá někde ve světě válka a oni nás tam chtějí poslat."
"Cože?!" vyhrkne Leo.
*Leo
Nemohl jsem tomu uvěřit... opravdu říkala, že nás chtějí poslat do války?! A do jaký vůbec? Je mnoho otázek na které bych se chtěl zeptat, ale nemůžu na ně dostat odpověď... bohužel.
"Kdo ti to řekl?" zeptal jsem se nakonec. Smutně se na mě podívala. "To nemůžu říct... slíbila jsem mu to."
"Dobrá. A co ti ještě ohledně té války řekl?"
"Nic víc. Jen, že bude válka a začnou nás na ní brzy připravovat... víc mi neřekl, protože si uvědomil, že mi prozradil 'tajnou' informaci." odpověděla mi.
Okej... nějak zjistím, od koho to zjistila a pak to z něho dostanu. Měli by všichni vědět proč jsou tady, ale pokud Mery tomu 'informátorovi slíbila, že to nikomu neřekne... budu to respektovat.
"Myslím, že teď bude nejlepší, když budeme dělat, jako že o tom vůbec nevíme... Pak se uvidí... a pokusím se ještě něco zjistit o té válce, ale nevím, nevím." řekla Mery zamyšleně.
"Tak jo." řekla jí na to Kate. "Já a Leo budem zkoumat tuhle knihu... třeba nám pomůže." ukázala na tu knihu.
"A já s Renem budem dělat to co vždycky..." řekl Jack vstal a šel ke dveřím. "Takže dobrou noc." řekl a odešel. Kate vstala podala mi knížku chytla Mery za ruku a vytáhla ji na nohy. "My už taky jdeme, tak dobrou." řekla usmála se na mě a odešli.
Zůstal jsem tam sám s Renem, a tak jsme se rozhodli, že půjdem taky spát.
--- Ráno ---
Probudil jsem se, chvíli jen tak ležel na posteli. Nakonec jsem ale vstal a šel se vysprchovat.
*Mery
Vstala jsem hodně brzo a osprchovala jsem se. Pak jsem se společně s Kate upravila. Ona šla s Renem a Jackem na snídani a já měla jít pro Lea. Šla jsem po chodbě až ke dveřím.
Zastavila jsem se u nich a zaklepala. Nikdo neodpověděl na zaklepání. Otevřela jsem dveře.
"Leo?" zavolám na něj.
Nic.
Chci se už otočit, že půjdu pryč, když se náhle otevřeli dveře.
Vyšel z koupelny. Zarazil se a bylo vidět, že je překvapený, když mě vidí v jeho pokoji. Zčerveněli mi tváře. Měl na sobě jen boxerky a v ruce ručník se kterým si sušil mokré vlasy.
"Co se děje?" zeptal se.
"Nic" podívala jsem se na mé propojené ruce. Šel ke skříni.
"Kate říkala, že mám pro tebe zajít a že máš s sebou na snídani vzít tu knihu." podívala jsem se zpět na něj.
"Dobře." už měl na sobě džíny . Vzal si do ruky bílé triko, šel ke stolu a vzal do druhé ruky knihu, pak se otočil, přišel ke mě a podal mi jí. Pak jsme společně vyrazili do jídelny.
ČTEŠ
No memories ✔
WerewolfPrávě je čas, kdy lidé věří, že upíři, vlkodlaci a ostatní nadpřirozená stvoření neexistují. Ale, co když jsou o nich příběhy přece jen skutečné? Vlkodlaci jsou vlastně hodná stvoření, i když si to lidé nemyslí. Zabíjí upíry jen proto, že je ochraň...