No memories ✔

27.

Ahoj, takže strašně moc vám děkuji za ty úžasné komenty... <3 každé z vás vám postupně věnuji kapitolu. :)

Takže první věnování kapitoly dostane Mimisek, protože od doby, co tuhle story čte mi píše komenty a tím mě povzbuzuje k psaní dalších kapitol :) Thank you... <3

...

Je neuvěřitelné, jak se zvyšuje reads.. ještě včera, když jsem psala kapitolu 26 2/2.. měla jsem tam asi 3,6 K (plus mínus.. :D ) a teď už 3,8+ K reads... <3

Jsem hrozně ráda, že čtete tuhle story ... :)

*************

Šli jsme hustým lesem až na -jak nám říkal- "cvičiště". Po pěti minutách jsme tam dorazili. Jen jsem zírala na to, čemu říkají cvičiště... Podle mých představ je cvičiště malé, ale tohle bylo snad větší než obrovský olympijský stadion.

Okolo cvičiště byla štěrková cesta na běhání. Pak tam byla přeně uprostřed "posilovna" . Byli tam činky a různé dalčí věcičky. Okolo toho byla "opičí dráha" a pak různé další věci na kondičku, posilování a na.... Cože? A tohle je jako co? No... dalo by se to popsat takhle: Na čtvercové kamenné podlaze byli čtyři slaměný panáci. Na falmě bych to mohla nazvat "Strašákem", ale tady to vypadalo spíš, že na to máš házet oštěpy, střílet po tom šípy a mečem usekávat hlavy. Kousek odsud byla ještě malá chatrč, ve které asi uskladňovali ty "Panáky". No i když musím uznat, že to vypadalo spíš jako ten strašák... (obrázek máte na straně :D)

"Tady vás budeme cvičit, jak už víte, k válce." řekl s úsměvem Wolf. Vedle mě po pravé straně si stoupnul Leo a naopak po levé jsem měla Lucase. Musela jsem se nad tím pousmát. Oba jsem měla strašně moc ráda, byli to ti nejlepší kamarádi jaký jsem si mohla přát. I když uvažuji, že by z jednoho z nich mohlo být i něco víc.

"A kdy chcete začít trénovat vlkodlaky a upíry?" ptal se Lucas. "Už zítra."

Cože? Už takhle brzy? No.. aspoň bude zábava... 

"A proti komu budeme bojovat?" zeptal se po chvíli ticha Leo. Wolf se na něj zamyšleně podíval. "Ty to nevíš?" řekl, když už jsem začala přemíšlet, jestli vůbec odpoví. "Ne." Leo protočil očima a Wolf se začal smát. "No já to také nevím." řekla jsem a tím přerušila jeho smích. 

Podíval se na mě a usmál se, poté zpátky na Lea. "Mylel jsem, že to budeš vědět. Hlavně, když jsi našel tu knihu." řekl mu a mrknul. Tázavě jsem se podívala na Lea, ten se silně kousl do rtu. Cítila jsem a i viděla, jak mu teče krev.

"To nemůže být pravda." řekne mu po chvíli. "Copak ty věříš na Bohy? Já ne...." nedořekl celou větu, jelikož se Wolf začal zase šíleně smát. Docela jsem z něj začínala mít strach....

...

Po pěti minutách se Wolf rozhodl, že už je čas, abychom se vrátili. Říkal, že bude večeře, ale podle mě v tom bylo něco jinýho...

Vlezli jsme dovnitř pro tentokrát dveřmi, kterév -jak jsem pochopila- byli na čip. Šli jsme po neznámých chodbách zbarvených do oranžova. -Většinou jsi se tu orientoval podle barev chodeb. K jídelně byla modrá, k pokojům zelená a k místnostem do kterých jsme měli zakázáno chodit byli červené.- Dorazili jsme na "Křižovatku", což znamenalo, že se tam spojovali čtyři barvy a to: modrá, červená, žlutá a fialová. Zastavili jsme se. 

"Já se loučím" řekl Wolf, otočil se o 90° a zamířil do červené chodby. Podívala jsem se na Lea a potom i na Lucase. Leo čekal, až půjdu a Lucas o něčem přemýšlel. 

"Půjdeš s námi... že jo?" zeptala jsem se ho a prosebně se na něj dívala. Lucas zpozorněl a zahleděl se na mě. "Já nevím..." pokrčil rameny. "Prosííím..." řekla jsem a udělala psí oči. On si jen vzdychl a přikývnul. "Dobrá, půjdu." radostně jsem povysločila, otočila se směrem k modré chodbě a zvesela jsem šla. Kluci mě následovali.

***************

Tak jo... co říkáte na tuhle kapitolu? :) Jinak pište nápady, co by se mohlo stát na cvičišti, nebo u večeře, kde bude jak Leo, tak Lucas.. :) každý koment ocením a potěší mě... :) 

Jinak potřebuju pomoc s vymyšlením jména pro tzv.: "Krále upírů" ... :DDD